Článek
Naše společné časy jsou pryč
S Karlem a Petrem jsme si spolu prošli mládím i dospělým životem. Známe se už od střední školy a zažili jsme společné dovolené i stovky večerů u piva. Politika pro nás dřív nebyla tématem, které by stálo za ostrou hádku.
Spíš jsme se nad těmi figurkami v televizi společně zasmáli a dál řešili práci nebo rodinu. Jenže s návratem Andreje Babiše na scénu se něco zlomilo. Najednou sleduji, jak se mezi mými nejlepšími kamarády hloubí příkop. Dnes už spolu nemluví vůbec a já sedím u piva sám nebo s každým zvlášť.
Petr: Babiš je pro něj naděje na normální život
Petr je drobný živnostník, poctivec, co se musí sakra ohánět, aby v téhle drahé době všechno poplatil. Vidím na něm, jak je z dnešní situace unavený. Pro něj je Andrej Babiš a hnutí ANO jedinou reálnou šancí na změnu. Petr má pocit, že na lidi, jako je on, minulá vláda úplně zapomněla a Fialův úsporný balíček mu jen vytahuje peníze z kapsy.
Nejvíc ho pálí sociální pojištění OSVČ. Když slyší, že se sazba zvedla na 40 %, vidí v tom nespravedlnost. Babišův slib, že se platby vrátí na původních 35 %, bere jako záchranné lano. Stejně tak odmítá zálohování PET lahví, protože v tom vidí jen další zbytečnou buzeraci. A když přijde řeč na zrušení koncesionářských poplatků? Tam má jasno. Odmítá platit médiím, kterým už dávno nevěří ani slovo.
Vyšší zálohy za sociální pojištění mohou být pro některé živnostníky likvidační.
Karel: Ten chaos za covidu mu nejde z hlavy
Karel stojí na úplně opačné straně barikády. Jakmile padne jméno Andrej Babiš, okamžitě vidí rudě. Všechno se v něm zlomilo během pandemie covidu. Karel mu nezapomněl ty zmatené ranní tiskovky, zákazy večerního vycházení, zákazy návštěv vlastní matky ve vedlejším kraji nebo povinnost mít nasazenou roušku i při řízení auta. Pro něj je to trauma, které nejde jen tak vymazat marketingem.
Dnešní sliby o nižším pojištění pro živnostníky bere jako nebezpečný populismus. Má strach, že se státní dluh jen prohloubí a jeho děti to budou splácet do konce života. Plánované zrušení poplatků pro Českou televizi pak vnímá jako přímý útok na svobodu slova. Bojí se, že si politici chtějí podmanit veřejnoprávní média, a to je pro něj hranice, přes kterou prostě nejede vlak.
Naše skupina na WhatsAppu vypadá jako bitevní pole
Jako ten třetí z party jsem to schytával nejvíc. Naše společná skupina na WhatsAppu se změnila v digitální bojiště. Petr do skupiny posílal videa, kde Babiš nadává na drahou elektřinu. Karel mu na to hned vracel články o Babišových kšeftech a o tom, jak kvůli němu budeme mít jen dluhy. Přestali si naslouchat a začali po sobě střílet odkazy a útočnými komentáři.
Z kamarádů se stali soupeři, kteří už se spolu vůbec nebaví.
Vzájemný respekt se úplně vytratil. Každý v tom druhém teď vidí jen oběť nějaké manipulace nebo propagandy. Já jsem se snažil být ten smírčí soudce, ale marně. Ta politická nenávist byla silnější než 15 let společných zážitků.
Zůstal jsem u stolu sám
Andrej Babiš je v tomhle našem smutném příběhu hlavně symbolem. Ukazuje, jak hluboce je naše společnost rozdělená. Na jedné straně stojí touha po praktických řešeních a úlevě pro lidi, na druhé obava o stabilitu a pravidla.
Je smutné sledovat, jak dlouholeté kamarádství skončilo kvůli lidem, kteří o existenci Petra a Karla nemají ani tušení. Zatímco politici se v parlamentu pohádají a pak jdou společně na oběd, tihle dva se už nepotkají ani u piva. Jako jejich společný přítel si říkám, jestli by nakonec nebylo důležitější umět se pohádat a zase se usmířit, než mít za každou cenu svoji politickou pravdu.
