Jirka (70) nemohl u nemocnice zaplatit parkovné kartou a musel prosit cizí lidi o hotovost

Pan Jirka (70) se v den kontroly probudil s pocitem, že dnešní den nebude jednoduchý. Operované koleno se hojilo pomalu a bolest mu hned po ránu připomněla, že ho čeká náročná kontrola v nemocnici. Každý krok navíc znamenal problém a bylo mu jasné, že dnes se na žádné chození spoléhat nemůže.

Naštěstí měl vlastní auto s automatickou převodovkou. Operace se týkala levé nohy, takže řízení zvládal. I tak ale věděl, že musí šetřit síly. Běžně by zaparkoval v některé z postranních ulic a k nemocnici došel pěšky. Vyhnul by se tak poplatkům za parkování a trochu by se prošel.

Tentokrát to ale nepřipadalo v úvahu. S berlemi a bolestí v noze by byl každý metr utrpením. „Musím zaparkovat co nejblíž,“ řekl si. Zajel proto přímo do areálu nemocnice a nechal auto jen pár kroků od vchodu. V tu chvíli ještě netušil, že právě tímhle rozhodnutím si zadělává na problém, kvůli kterému se z parkoviště jen tak nedostane.

Vyšetření dopadlo dobře a Jirka se s berlemi pomalu vracel k autu. Byl unavený, ale rád, že má kontrolu za sebou. Než došel k autu, musel se zastavit u parkovacího automatu, aby za hodinovou návštěvu nemocnice zaplatil 70 Kč. Zasunul lístek a na displeji se objevila částka k zaplacení.

Jirka tedy sáhl do kapsy pro peněženku a vytáhl platební kartu. Jenže když ji přiložil k automatu, nemohl najít terminál. Na automatu ale žádný nebyl. Jirka si tedy automat prohlédl pořádně a až poté si všiml, že u něj lze platit jen hotově. On u sebe ale hotovost neměl. Už roky je zvyklý platit všude kartou.

Jirka tam stál a bezmocně koukal na displej. Doufal, že je to jen špatný vtip. V autě měl jen 10 Kč do nákupního košíku. Větší obnos v hotovosti u sebe neměl. Začal proto oslovovat lidi, kteří šli kolem. „Nezlobte se, nemáte drobné? Já vám ty peníze hned pošlu na účet,“ zkoušel to u každého. Pokaždé se ale dočkal stejné odpovědi. Nikdo z kolemjdoucích u sebe hotovost neměl. Navíc bylo poznat, že všichni došli do nemocničního areálu po svých. Nikdo z nich tu neparkoval.

Pro Jirku to byl hrozný pocit. Senior, který se o sebe vždy dokázal postarat, musel najednou prosit o peníze. Kromě toho v celém areálu nebyl žádný bankomat a Jirka zůstal v pasti. Připadal si jako rukojmí nemocničního parkoviště.

Protože Jirka neviděl jinou možnost, vydal se přes celý areál s berlemi k vrátnici. Zastihl tam vrátného a požádal ho o pomoc. Ten prý podobný případ řešil už několikrát a také již v minulosti upozornil vedení, které zatím nic nezměnilo.

Jirka vrátnému vysvětlil, že automat bere jen mince a on má jen kartu a mobil. Vrátný neváhal a pomohl mu. Jirka mu přes mobil poslal peníze na účet a vrátný mu ze své peněženky dal hotovost. Díky tomu mohl Jirka konečně zaplatit parkovné a vrátit se k autu.

Jirka odjížděl z nemocnice unavený a bolavý. Místo toho, aby si doma odpočinul a šetřil operovanou nohu, musel se s berlemi plahočit po parkovišti a shánět drobné na automat. Je až nepochopitelné, že zařízení, které za parkování vybírá poplatek, nenabízí i možnost platby kartou.

Pro někoho po operaci navíc není chození kvůli pár korunám jen nepohodlné, ale i rizikové. A problém se netýká jen seniorů. Každý, kdo přijíždí nemocný nebo vystresovaný, se může ocitnout v podobné situaci. Pokud už se tedy vybírá 70 Kč za hodinu, měly by být služby nastavené tak, aby byl odchod z nemocnice bezpečný a bez zbytečných překážek.