Článek
Hance je 45 let a její životní bilance v tuhle chvíli připomíná spíše trosky po náletu. Deset let v manželství doufala v rodinu, v děti, o kterých on mluvil jen v náznacích a vždycky s dodatkem, že „teď není ta vhodná doba“. Ta „vhodná doba“ nakonec přišla, ale pro jeho milenku, která otěhotněla dřív, než se Hanka se svým manželem o cokoliv pokusila.
Manžel se odstěhoval, byt osiřel a Hance zůstala jen čivava Daisy a papoušek žako jménem Oskar. Toho si kdysi pořídili společně s jasnou dohodou. Kdyby se cokoli stalo, zůstane jí. Tehdy to brala jako projev jistoty. Dnes ví, že to byl promyšlený danajský dar.
Ranní káva s hořkou příchutí
Když za exmanželem definitivně zaklaply dveře a on si odnesl i poslední krabici s nářadím, Hanka si myslela, že má vyhráno. První ráno v tichu mělo být začátkem nové kapitoly. Jenže když vstala a šla si do kuchyně udělat kávu, ticho v obývacím pokoji přebil hlas, ze kterého se jí okamžitě sevřel žaludek.
„Kam koukáš, ty kjávo jedna!“ zařval Oskar z klece. Hanka polila linku mlékem. Ten hlas, ta úsečná intonace… byl to on. Její bývalý muž v ptačím těle.
Pečlivě promyšlená pomsta od ex manžela
Brzy jí to došlo. Zatímco ona v posledních měsících dřela v práci, on si bral půldny volna nebo si „nadělával“ hodiny po večerech. Hanka už teď ví, že netrávil čas jen s milenkou. Trávil ho s Oskarem. S piškotem v ruce do něj hustil přesně ty věty, které Hanku roky srážely na kolena.
Když se Hanka po sprše zastavila u zrcadla, Oskar znechuceným tónem pronesl: „Panejóóó, to je hrůza… to je hrůza.“ Hance vyhrkly slzy do očí. Bylo to, jako by tam stál on. A nekončilo to. Když si objednala pizzu, z klece se ozvalo: „Zase utrácíš moje prachy? Si neschopná, si neschopná.“
Právník ani veterinář nepomohou
Zatímco čivava Daisy jen smutně koukala a Hanku každý den utěšovala, Hanka zkusila zavolat svému rozvodovému právníkovi. „Paní Hanko, zákon na ptačí mluvu nepamatuje. Můžeme zkusit žalobu na ochranu osobnosti, ale u soudu by se ten pták mohl zaseknout a neříct ani slovo. A váš ex by tvrdil, že se to Oskar naučil sám z televize nebo od sousedů.“
Zkusila i veterináře, jestli neexistuje nějaký „restart“ ptačího mozku. „Madam, já jsem veterinář, ne vymítač ďábla,“ drbal se doktor za uchem, zatímco Oskar v ordinaci imitoval zvuk hádky. „Žako je extrémně inteligentní. On to teď bere jako svou identitu. Máte jedinou možnost: začněte ho učit nové věty. Třeba v čínštině. Když na něj budete mluvit dostatečně dlouho jinou řečí, možná ty české urážky prostě přebije. Ale počítejte s tím, že ty negativní věci mají tyhle potvůrky tendenci držet nejdéle.“
Život s opeřeným revizorem
Hanka se rozhodla, že papouška začne učit nová slova. Povídá si s ním o tom, co celý den dělala. Ptá se ho, jak se má a také mu pouští audioknihy nebo stanici rádia, kde se hodně mluví. Je to taková nenásilná snaha ukázat Oskarovi, že svět nejsou jen hádky a urážky. Žako je sice nadmíru inteligentní a už pochytil pár nových slov, ale stará škola jeho páníčka v něm hluboko uvnitř zůstala. Jakmile v místnosti nastane ticho, Oskar si neodpustí své posměšné: „No to je hrůza, ty si neschopná…“
Hanka se ale už nemračí. Dobře ví, že Oskar za to nemůže. Je to jen opeřené zrcadlo, kterému někdo záměrně pokřivil odraz. Zároveň je ale vidět, že Oskara ta pozornost náramně baví a ranní výstupy si vyloženě užívá. Hanka se proto rozhodla pro vlastní protiútok. Pokud má mít doma mluvící kroniku svého exmanžela, tak ať je v ní zapsaná celá pravda.
Dnes už se na Oskara jen potutelně usměje a prohodí: „Oskárku, a co ten tvůj páníček?“ Papoušek načepýří peří, nakloní hlavu a vítězoslavně zařve: „To byl ale debil! To byl debil!“
Vymazat nahrávky minulosti bude trvat dlouho, ale tahle nová slovní zásoba zatím bohatě stačí k tomu, aby ranní káva chutnala o něco líp. „Vhodná doba“ totiž konečně začala. I když k tomu hraje ptačí orchestr plný exmanželových mindráků, poslední slovo má teď v tomhle bytě ona. A Oskar.
