Článek
Některé věci už nejsou tak důležité
Každá životní etapa má svá dramata a je to tak v pořádku. Ve 30 nám svět připadá jako jedna velká povinnost a každé vybočení z plánu jako konec světa. Jenže s přibývajícími lety člověk tak nějak přirozeně získává nadhled a zjišťuje, že to, z čeho by se třicátník nejspíš zbláznil, my v 60 přecházíme s ledovým klidem. Už totiž víme, že se život nezastaví jen proto, že věci nejdou podle plánu. Tady je seznam věcí, které jsme se naučili neřešit.
- Odchod z role rodinného generála: Už nemáme potřebu děti neustále korigovat a vychovávat. Jsme spíše moudrým poradcem v pozadí, který je rád vyslechne, ale ví, že se s životními překážkami poperou samy.
- Názory sousedů a módní policie: Je nám úplně fuk, jestli sousedka neschvaluje naše staré tričko. Do šatny nám nenaběhne, věci nevyhází a nové nám rozhodně nekoupí.
- Technické rébusy: Nepotřebujeme rozumět všem tlačítkům na ovladači k televizi. Hlavně, když funguje to na hlasitost a víme, kde se to zapíná.
- Honba za dokonalostí: Už nepotřebujeme mít lepší sekačku nebo modernější kuchyň než ostatní. Pokud nám 10 let stará lednice chladí a v autě se nám jezdí dobře, je svět v pořádku.
- Kariérní stres: Ten motor „být v práci nejlepší“ už zrezivěl. Děláme svou práci poctivě, ale víme, že hřbitovy jsou plné lidí, kteří si mysleli, že jsou nepostradatelní. Domů odcházíme s čistou hlavou.
- Výpadky paměti: Že jsme něco zapomněli, je lidské. Horší je zapomenout, proč jsme vlastně ráno vstali.
- Fotky bez filtrů: Realita už má v našich očích vlastní kouzlo. Vrásky jsou jen mapou míst, kde jsme se v životě smáli.
- Že jsme si šli lehnout dřív než děti od sousedů: Spánek je v 60 mnohem lepší a lákavější nápad než párty do půlnoci.
- Odmítání bez výčitek: Jestli se hodí odmítnout akci, když se nám nechce? Nehodí se hlavně chodit někam bez nálady.
- Telefon, který zvoní při obědě: Klid u jídla je svatý. Kdo něco skutečně chce, ten zavolá znovu nebo napíše SMS.
- Neohlášené návštěvy: Když někdo přijde a v troubě není štrúdl? Sušenky z obchodu zachraňují vztahy úplně stejně.
Proč je v šedesáti čas na zdravý egoismus?
I když se staráme o druhé nebo se s láskou rýpeme v záhonu, musíme myslet i na sebe. V 60 najednou začínáme chápat, že myslet na sebe není sobectví, ale zkušenost. Milosrdné pohledy okolí nám totiž koleno nenamaže ani nás nezbaví nemoci. Je proto důležité se věnovat tomu, co nás baví a dobíjí, protože když budeme v pohodě my, můžeme být oporou pro ostatní.
Zároveň je ale dobré mít na paměti, že každá životní fáze má své. To, co my dnes s úsměvem házíme za hlavu, je pro mladší ročníky středobod světa. A je to tak v pořádku. Každý si tím musí projít, aby jednou mohl s klidem sedět na terase a zjistit, že mu je vlastně všechno tak nějak krásně jedno.
