Článek
Ten klid doma mě po pár týdnech začal dusit, říká Karel
Karel si dlouho myslel, že až skončí s prací, konečně si odpočine. Představoval si klidná rána, delší spaní a dny bez povinností. Jenže už po několika týdnech zjistil, že realita vypadá jinak.
„Člověk se celý život těší, jak jednou přestane vstávat na budík, ale když to pak přijde, najednou neví, co se dnem. První dny byly příjemné, jenže pak jsem začal mít pocit, že je doma až moc ticho. Největší událost dne bylo, když jsem našel v letáku levnější kávu.“ Popisuje své první týdny v důchodu pan Karel.
Nepříjemná a svírající samota, která přišla nenápadně
Podle Karla není nejtěžší samotný odchod z práce, ale změna běžného rytmu.
„Najednou nikam nemusíte, nikdo na vás nečeká, nikdo vám neřekne, co je potřeba udělat. Člověk zjistí, že mluví na televizi nebo sleduje z okna, kdo jde kolem. A to jsem si říkal, že takhle přece fungovat nechci.“
Do práce se Karel vrátil dobrovolně a rád
Po čase se proto rozhodl ozvat bývalému zaměstnavateli a domluvit si menší výpomoc.
„Nechtěl jsem už žádný stres ani velkou odpovědnost. Stačilo mi pár hodin, občas recepce, občas sklad. Hlavně mezi lidi. A musím říct, že mi to pomohlo víc, než jsem čekal.“
Podle něj práce v důchodu není o kariéře, ale hlavně o tom neztratit kontakt s okolím.
Člověk má najednou důvod ráno vstát
„Musím se obléct, upravit a vyrazit ven. Už to samo o sobě udělá hodně. Když přijdete a někdo vás pozdraví, hned máte pocit, že někam patříte.“
Karel říká, že právě obyčejné rozhovory mu po odchodu do důchodu nejvíc chyběly.
„Stačí kafe s kolegy a pár vět o tom, co bylo včera v hokeji. Doma tohle nezažijete.“
Televize mi nedokázala nahradit kamarády a kolegy
Karel zkoušel i klidnější režim doma, ale dlouho mu nevydržel.
„Každý mi říkal, že si mám pustit seriály a užívat si klid. Jenže po pár dnech jsem měl pocit, že mi z toho těžkne hlava. V práci člověk pořád něco řeší, i kdyby jen maličkosti.“
Podle něj pomáhá i to, že mozek zůstává v pohybu.
Obavy z mladých kolegů byly zbytečné
Největší obavy měl Karel z návratu mezi mladší lidi. „Říkal jsem si, že tam budu za dědka, co jen překáží. Ale dopadlo to úplně jinak. Vzali mě normálně mezi sebe. Oni umí nové věci, techniku, všechno mají rychle v mobilu. Já mám zase klid a nadhled. Když je problém, nepanikařím.“
Časem si všiml, že za ním mladší kolegové chodí nejen kvůli práci. „Někdy řeší práci, někdy soukromí. Třeba jak mluvit se šéfem nebo co dělat, když se doma něco komplikuje. To mě překvapilo.“
Právě tenhle pocit užitečnosti považuje za jednu z hlavních věcí, proč dál pracuje.
Peníze jsou příjemný bonus
„Samozřejmě že peníze navíc člověk ocení. Dneska je všechno drahé. Ale kdyby šlo jen o peníze, asi bych to nedělal.“
Podle Karla je důležitější pocit samostatnosti.
„Můžu koupit vnoučatům dárek, zajít s manželkou na oběd nebo si něco dopřát bez počítání každé koruny.“
Dokud to půjde, chce mezi lidi
Karel má jasno. „Člověk nesmí mít pocit, že už jen čeká doma. Dokud se ráno zvládnu obléct a dojít mezi lidi, chci být mezi nimi.“
A proč vstává dál brzy ráno?
„Protože doma by mě to ticho jednou úplně semlelo.“
Zdroje: autorský text
