Článek
Manželé původně bydleli v bytě v Pardubicích. Po narození druhého dítěte začali hledat dům v některé z okolních obcí, ale novostavbu rychle zavrhli.
Nechtěli několik let řešit pozemek, projekt ani samotnou výstavbu. Hledali nemovitost, která už bude hotová a bude možné se do ní po koupi bez větších oprav přestěhovat.
Nakonec našli zrekonstruovaný starší dům prodávaný jako 4+kk. Měl přibližně 125 metrů čtverečních, zahradu, garáž a stál 6,4 milionu korun.
Dispozice rodině vyhovovala hlavně díky čtvrtému pokoji vedle obývacího prostoru.
Původně tam bývala terasa
Pokoj měl přibližně patnáct metrů čtverečních a velké francouzské okno do zahrady. Při prohlídce se prodávající zmínil, že v minulosti šlo o zastřešenou terasu, kterou některý z předchozích majitelů uzavřel.
Jana s Michalem tuto informaci nijak dál neřešili.
Místnost vypadala stejně jako zbytek domu. Měla radiátor, zásuvky, osvětlení a laminátovou podlahu navazující na obývací pokoj.
Po nastěhování z ní nejprve udělali pracovnu. Když děti povyrostly, dostal ji starší syn jako vlastní pokoj.
Takto ji používali několik let.
Nová banka poslala odhadce
Po pěti letech končila manželům fixace hypotéky. Od jiné banky dostali nabídku s lepšími podmínkami, a proto se rozhodli úvěr refinancovat.
Součástí procesu bylo nové ocenění domu.
Odhadce nemovitost prošel, pořídil fotografie a zapisoval si jednotlivé místnosti. V dětském pokoji se však zastavil a chvíli porovnával papíry, které měl s sebou.
Pak se zeptal Jany, kde přesně v domě stojí.
Otázku nejprve nechápala.
Muž jí ukázal půdorys. Na místě, kde právě všichni stáli, nebyl zakreslený pokoj. Obvodová stěna domu končila o několik metrů dříve a za ní byla označená terasa.
„Ale tady přece normálně bydlíme“
Jana se nejdříve domnívala, že odhadce používá starý nebo nesprávný výkres. Místnost přece nevypadala jako provizorní přístavba. Její syn v ní několik let spal a při koupi byl celý dům bez problémů prezentovaný jako 4+kk.
Večer s Michalem vytáhli všechny dokumenty, které dostali při koupi.
Mezi nimi našli i další půdorys.
Výsledek byl stejný.
Dům na papíře končil u obývacího pokoje. Místo současného dětského pokoje byla nakreslená zastřešená terasa.
Manželé začali být nervózní. Netušili, zda jde jen o chybějící výkres, nebo zda úpravu některý z předchozích vlastníků provedl bez potřebných kroků.
Bývalý majitel žádné dokumenty neměl
Jana zavolala muži, od kterého dům před pěti lety koupili. Ten jí vysvětlil, že terasu nepřestavoval on.
Když nemovitost pořídil, místnost už existovala.
Žádný projekt ani další dokumentaci k této části domu neměl a během svého vlastnictví ji nikdy nepotřeboval.
Tím se hledání posunulo o dalšího majitele zpět.
Pro Janu s Michalem ale nebylo příliš podstatné, kdo úpravu před mnoha lety skutečně provedl. Dům teď patřil jim a oni potřebovali vysvětlit, proč jeho skutečná podoba neodpovídá podkladům.
Původně rutinní změna banky se kvůli tomu začala protahovat.
Museli zjistit skutečný stav
Manželé se obrátili na stavební úřad a následně na projektanta, který jim pomohl porovnat dochovanou dokumentaci s tím, co na místě skutečně stojí.
Ukázalo se, že původní dům byl v podkladech dohledatelný. U pozdějšího uzavření terasy však potřebné dokumenty, které by odpovídaly dnešnímu stavu, chyběly.
Bylo proto nutné nejprve současnou podobu domu přesně zaměřit a připravit podklady pro další řešení.
Najednou se začaly sčítat náklady na odborníky, výkresy a další administrativu. Rodinu ale víc než samotné peníze stresoval čas.
Nabídka nové banky neplatila neomezeně dlouho a manželé vůbec nepočítali s tím, že budou kvůli patnácti metrům čtverečním několik týdnů dohledávat historii domu.
Pokoj bourat nakonec nemuseli
Největší strach měli z toho, že budou muset místnost odstranit a obnovit původní terasu.
K tomu nakonec nedošlo.
Po doložení skutečného stavu mohli začít řešit uvedení dokumentace a stavby do odpovídajícího souladu. Celá záležitost však znamenala další čas a náklady v řádu desítek tisíc korun, se kterými při refinancování vůbec nepočítali.
Manželé navíc několik týdnů nevěděli, jak komplikované celé řešení bude.
Jana později připustila, že právě to pro ni bylo na situaci nejhorší. Každý večer zavírala dveře dětského pokoje a přitom věděla, že místnost, kterou pět let považovali za běžnou součást domu, v jejich původních podkladech vlastně není.
Stačilo porovnat dům s jedním výkresem
Při koupi nemovitosti manželé řešili střechu, topení, okna, elektroinstalaci i případnou vlhkost.
Nikdy však nevzali dostupný půdorys a neprošli podle něj celý dům místnost po místnosti.
Právě u starších nemovitostí se přitom vyplatí věnovat zvýšenou pozornost částem, které vypadají jako pozdější přístavba. Typické mohou být uzavřené terasy, verandy, obytná podkroví, zimní zahrady nebo původně hospodářské místnosti začleněné do obytné části domu.
Pokud skutečný stav neodpovídá dostupné dokumentaci, je lepší nesrovnalost vyjasnit ještě před koupí než ve chvíli, kdy dům už několik let vlastníte.
Jana s Michalem potřebovali k prvnímu odhalení problému jen několik minut. Odhadce položil starý půdorys na kuchyňský stůl, ukázal na obdélník označený jako terasa a položil jednoduchou otázku:
„A kde je tedy ten čtvrtý pokoj?“
