Článek
V září 1994 se David Noble, pracovník Služby národních parků a ochrany přírody Nového Jižního Walesu, vydal ve volnu s přáteli na canyoning do divoké části národního parku Wollemi, asi 150 kilometrů severozápadně od Sydney. V hluboké, těžko přístupné rokli narazil na několik vysokých stromů s nezvyklou kůrou a listy.
Noble nebyl botanik, ale věděl, že se dívá na něco neobyčejného. Odebral větvičku a ukázal ji odborníkům. Ti postupně došli k závěru, který zněl skoro neuvěřitelně: jde o dosud neznámý živý druh z čeledi blahočetovitých, wollemii vznešenou (Wollemia nobilis).
Rod dostal jméno podle národního parku Wollemi, druhové jméno nobilis pak připomíná samotného Noblea. Vědci druh formálně popsali až roku 1995.
Wollemie se rychle stala symbolem takzvané živé fosilie. Její příbuzní a velmi podobné vývojové linie jsou známé z fosilií starých desítky milionů let, některé stopy sahají až do období křídy. Poslední fosilní záznamy spojované s tímto rodem jsou staré přibližně dva miliony let.
To ovšem neznamená, že vědci znali přesně tentýž strom a pak ho prohlásili za vyhynulý. Fosilní záznam je složitější. Jasné ale je, že žádný živý zástupce rodu Wollemia nebyl až do roku 1994 známý. Strom, který měl podle všeho dávno patřit minulosti, přežíval celou dobu v několika skrytých roklích nedaleko jednoho z největších australských měst.
Jen několik desítek stromů
Ve volné přírodě roste wollemie jen na několika blízko ležících stanovištích v jediném povodí národního parku Wollemi. Přesný počet i poloha stromů se úmyslně nezveřejňují. Nejde o turistickou atrakci, ale o kriticky ohrožený druh, který může zničit jediná neuvážená návštěva.
Divoká populace čítá méně než sto známých stromů. Některé jsou vysoké desítky metrů, jiné vyrůstají jako mladé výhony z báze starších kmenů. Wollemie totiž umí takzvaně zmlazovat: když hlavní kmen utrpí, může z jeho spodní části vyrůst nová sada výhonů.
Stromy se ukrývají v chladné, vlhké rokli, kde panuje vlastní mikroklima. Právě ono jim možná pomohlo přežít miliony let proměn australské krajiny, vysychání kontinentu, požáry i nástup lidí.
Na první pohled nepůsobí wollemie jako žádná křehká vzácnost. Má tmavou, hrubou kůru pokrytou měkkými vystouplými útvary, které lidé přirovnávají k čokoládové bublinové tyčince. Mladé listy bývají světle zelené, později tmavnou. Ploché, jehlicovitě působící listy vyrůstají ve výrazných řadách podél větví.
Není to pravá borovice, přesto se jí anglicky říká Wollemi pine. Patří do čeledi blahočetovitých, stejně jako známější araukárie. Její vzhled v sobě spojuje něco známého i podivně prastarého: strom vypadá, jako by se do dnešní Austrálie zatoulal z ilustrace pravěké krajiny.
Po objevu vědce znepokojila i genetika. Divoké wollemie mají mimořádně nízkou genetickou rozmanitost. Dlouho se zdálo, že jsou si téměř geneticky totožné, jako by šlo o potomky velmi malé skupiny stromů, která se po nesmírně dlouhou dobu rozmnožovala v izolaci.
Modernější metody později odhalily drobné genetické rozdíly, přesto zůstává populace zranitelná. Když je stromů málo a jsou si příliš podobné, může je jediná nemoc nebo ničivý požár zasáhnout všechny najednou.
Jedním z největších strašáků je půdní patogen Phytophthora cinnamomi, který napadá kořeny mnoha australských rostlin. Proto se při každém vstupu do oblasti dodržují přísná hygienická pravidla: čistí se obuv, nástroje i vybavení. Přinést do rokle infekci na podrážkách bot by mohlo znamenat katastrofu.
Požár, který se zastavil těsně před nimi
Největší zkouška přišla během ničivých australských požárů v letech 2019 a 2020. Oheň postupoval národním parkem Wollemi a hrozilo, že zasáhne i tajnou rokli s jedinou známou divokou populací.
Australští hasiči a pracovníci ochrany přírody tehdy rozjeli mimořádnou operaci. Do oblasti dopravili techniku, vytvořili ochranné linie, používali retardanty, hasili ze vzduchu a nakonec u stromů zřídili nouzový zavlažovací systém. Požár se dostal nebezpečně blízko a poškodil část korun, ale většina volně rostoucích wollemii přežila.
Byla to jedna z těch chvílí, kdy lidé doslova bránili strom, který přečkal věky, ale málem podlehl jednomu extrémnímu létu.
Ochránci přírody rychle pochopili, že nestačí hlídat několik stromů v tajné rokli. Bylo nutné vytvořit zálohu mimo ni. Wollemie se začaly množit v botanických zahradách a školkách, aby druh přežil i v případě, že by se s divokou populací stalo něco nenapravitelného.
Roku 2005 se první sběratelské exempláře dostaly do aukce Sotheby’s v Sydney. Jeden ze souborů stromků se vydražil za 115 tisíc australských dolarů. O rok později už se mladé wollemie začaly prodávat ve vybraných školkách za podstatně dostupnější ceny.
Z kdysi utajovaného stromu se tak stal obyvatel zahrad a parků po celém světě. Roste v Austrálii, Evropě, Severní Americe i v domácích zimních zahradách. Každý vypěstovaný strom přitom znamená malou pojistku pro jeho divoké příbuzné. Wollemie vznešená není jen kuriozita pro milovníky dinosaurů. Je připomínkou, že ani krajina, kterou lidé zkoumají celé generace, nemusí být úplně poznaná.
https://www.environment.nsw.gov.au/news/30-years-since-historic-discovery-of-ancient-dinosaur-trees
https://www.botanicgardens.org.au/discover-and-learn/watch-listen-read/global-endeavour-save-australias-iconic-dinosaur-tree
https://www.botanicgardens.org.au/discover-and-learn/watch-listen-read/citizen-science-helps-ancient-wollemi-pine-endure
https://www.nationalparks.nsw.gov.au/plants-and-animals/wollemi-pine
https://www.kew.org/read-and-watch/living-fossils-wakehurst-wollemi-pines
https://www.abc.net.au/news/2020-01-16/morning-briefing-january-16/11871370
