Článek
V lednu 1990 podepsal čerstvě zvolený prezident Václav Havel rozsáhlou amnestii – symbolický akt nové svobody, který otevřel brány věznic pro téměř dvě třetiny z jednatřiceti tisíc tehdejších vězňů. Mezi propuštěnými byli i dva muži, kteří se poznali o dva roky dříve ve věznici v Minkovicích: třiatřicetiletý Michael Kutílek a o šest let mladší Josef Kott. Kutílka propustili 6. ledna, Kotta 1. března. Podle pozdějších výpovědí jim spolu ve vězení nezbyla jen společná minulost – Kott měl Kutílkovi slíbit, že ho naučí, jak si vydělávat peníze vraždou.
Dvě různé cesty ke zločinu
Michael Kutílek se narodil v roce 1951 v Praze do rodiny divadelního herce a režiséra. Přesto z něj podle pozdějších svědectví byl od malička „grázl“ – skončil ve výchovném ústavu a než byl v roce 1990 zadržen kvůli vražednému řádění, prošel dvanácti soudními tresty. Znalci ho později označili za polymorfního psychopata.
Josef Kott měl na první pohled úplně jiný životopis. Pocházel z rodiny vysokoškolského profesora, sloužil jako voják z povolání a dokonce působil v ochrance tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka. Jenže i jeho kariéra se postupně rozpadala – kvůli konfliktům se zákonem se vrátil k armádě, odkud byl později propuštěn, a soudně byl trestán celkem čtyřikrát. Podle jednoho z dobových zdrojů se po dvou rozvodech u něj rozvinula silná nenávist vůči ženám. Soudní znalci ho později označili za deviantního sadistu.
Dva muži z naprosto odlišných rodinných zázemí – jeden z uměleckého prostředí, druhý ze střední vrstvy vzdělanců – se tak potkali za mřížemi a spojila je jediná, mrazivá myšlenka: že vraždou se dají rychle vydělat peníze.
Plán byl zpočátku prostý – potřebovali zbraň. V noci na 2. května 1990 dorazila dvojice v limuzíně Tatra 613 do stavebního podniku v Nýřanech. Kutílek na sebe vzal část uniformy tehdy už zrušené Veřejné bezpečnosti, Kott zůstal v civilu. Představili se jako policisté a požádali jednasedmdesátiletého hlídače Františka K., ať jim ukáže svou služební zbraň – prý kvůli rutinní kontrole.
Hlídač, zvyklý na podobné prohlídky, jim zbraň bez obav podal. Když si ji ale muži chtěli ponechat s odkazem na údajný problém s doklady, vrátný pojal podezření a řekl jim, že nejsou skuteční policisté. Byla to poslední věta jeho života. Kott ho jednou ranou zastřelil přímo do hlavy. Tělo našel až ráno kolega, který přišel hlídače vystřídat.
Co mělo být jen podvodem, ve kterém by nikdo nepřišel k újmě, se v jediném okamžiku změnilo v chladnokrevnou vraždu. Muži teď měli zbraň – a jak se ukázalo, i chuť pokračovat.
Podle pozdějšího soudního dokazování spoušť stiskl Kott. Kutílek se poté, co k vraždě vrátného došlo, převlékl z uniformy Veřejné bezpečnosti do civilního oblečení a oba nasedli zpátky do auta. Byl to okamžik, po kterém už neexistovala cesta zpátky – z dvojice, která si chtěla jen podvodem obstarat zbraň, se během pár minut stali vrazi, kteří evidentně nedokázali nebo nechtěli přestat.
Dvě stopařky na cestě do Zbiroha
Po vraždě vyrazili dvojice směrem na Zbiroh na Rokycansku. Cestou zastavili dvěma mladým dívkám, sedmnáctileté Ditě Dubské a Sylvii Landové, které stopovaly. Nic netušící dívky nastoupily – část uniformy Veřejné bezpečnosti, kterou měl na sobě jeden z mužů, jim zjevně dodala falešný pocit bezpečí.
Mezi Třenicemi a Zbirohem odbočili muži na lesní cestu. Podle pozdější výpovědi Kutílka mu Kott řekl, že mu ukáže, „jak se zachází se ženami“. Oběma dívkám svázali ruce provazem za zády a stáhli jim ho i kolem krku. Poté, co je vysadili v lese, je oba muži brutálně napadli nožem. Ani jedna dívka útok nepřežila.
U následného soudu se oba pachatelé navzájem obviňovali z větší míry viny. „Do jedné ze zavražděných stopařek jsem také několikrát bodl, ale jen ze solidarity s Kottem,“ hájil se později Kutílek – tvrzení, které mělo naznačit, že iniciátorem násilí byl jeho společník.
Následujícího dne, 3. května 1990, při návratu do Plzně, dvojice zastavila kamion řízený britským řidičem. Muži ho přepadli a jednou ranou ho postřelili do hlavy. Byl to jediný útok z celé vražedné jízdy, který jeho oběť přežila – a právě díky tomu se stal klíčovým svědkem, který dvojici mohl později identifikovat.
Z kamionu si pachatelé odnesli i drobnou kořist, která se paradoxně stala jedním z rozhodujících důkazů celého případu: žluté autíčko Land Rover. Kriminalisté ho později našli u Kottovy malé dcery, které ho otec bez rozmýšlení přinesl domů jako dárek – aniž by tušil, že tahle maličkost pomůže vyšetřovatelům spojit vraždy dohromady a nasměrovat je přímo k pachatelům.
Konec trestu smrti
Policie oba muže zadržela 4. května 1990 – tedy zhruba dva dny po první vraždě. Kott byl předveden k výslechu jako první, mezitím vyjeli policisté i pro Kutílka. Během jednoho z výslechů vyšlo najevo i to, o čem se předtím nevědělo: existence dalších dvou obětí, mladých stopařek v lese u Zbiroha. Pátého května už policisté měli jasno, kdo stojí za čtyřmi vraždami a jedním pokusem o vraždu.
Mrazivá je časová shoda, na kterou později upozorňovali novináři i historici: právě v době, kdy dvojice ukrývala těla obou zavražděných dívek, zrušil prezident Václav Havel v Československu trest smrti. Kott a Kutílek se tak stali jedněmi z posledních pachatelů v zemi, kteří by si za podobný čin ještě před pár týdny mohli vyslechnout absolutní trest – a zároveň jedněmi z prvních, na které se tahle možnost už nevztahovala.
Cesta k pravomocnému rozsudku byla dlouhá a komplikovaná. Na podzim 1991 poslal Krajský soud v Plzni Kotta na doživotí a Kutílkovi vyměřil pětadvacet let. Odvolací soud ale oba rozsudky zrušil a nižší instanci vrátil věc k novému projednání – dočasně tak oběma mužům vyměřil tresty jen za méně závažné trestné činy, čtyři a půl a pět let, což znamenalo, že vraždami se soud musel začít zabývat od začátku.
Definitivní verdikt padl až v roce 1995: doživotí pro oba muže. Během celého procesu se navzájem obviňovali. „Chtěl jsem jen peníze pro Kutílka, aby měl na splacení dluhů. Násilí se dopouštěl Kutílek,“ tvrdil u soudu Kott. Kutílek naopak líčil Kotta jako toho, kdo iniciativu k násilí přebíral.
Případ ale ani doživotními tresty neskončil. V roce 2006, když se oba muži domáhali obnovy procesu, přišel Kutílek s naprosto novým, bizarním tvrzením – že všechny vraždy spáchal ve skutečnosti sám, jako satanistický rituál. O dva roky později, v roce 2008, se ve vězení přiznal ještě k páté vraždě, ke které mělo dojít na jaře 1990, ještě předtím, než se seznámil s Kottem – měl podle vlastních slov ranou nožem do srdce zabít devatenáctiletého mladíka. Tahle vražda se mu ale oficiálně do trestu nezapočítala.
Podle jeho obhájce Jaroslava Ortmana se Kutílek ve vězení výrazně proměnil – přijal víru, skromné vydělané peníze posílal na charitu a údajně dokonce podstoupil obřad vymítání ďábla, protože chtěl „z tohoto světa odejít svobodný“. Zemřel ve vězeňské nemocnici 15. března 2017, aniž by se tohoto přání dočkal.
Josef Kott zůstává ve vězení dodnes. O obnovu procesu žádal naposledy v roce 2022 a znovu v roce 2025 – soud jeho žádost v říjnu téhož roku opět zamítl. Případ, který otřásl teprve rok starým demokratickým Československem, se tak po pětatřiceti letech stále vrací před soudní síně.
První sérioví vrazi nové éry
Kott a Kutílek jsou dnes označováni za první sériové vrahy v historii porevolučního Česka. Jejich případ se stal jedním z určujících symbolů divokých devadesátých let – doby, kdy se země teprve učila fungovat bez přísné kontroly předchozího režimu a kdy amnestie, která měla napravit křivdy komunistické justice, nechtěně vypustila na svobodu i muže, kteří dokázali během jediného dne zdevastovat čtyři životy.
Historik případu a autor knihy Dva na vraždu Milan Říský, který strávil měsíce pátráním v archivech a starých novinách, se během psaní podařilo vypátrat a vyzpovídat i jediného přeživšího z celé vražedné jízdy – britského řidiče kamionu, kterého tehdy postřelili do hlavy.
„Je to unikátní případ, který nebyl takhle komplexně doteď zpracovaný. A to důkladné zpracování si zasloužil,“ řekl k tomu Říský. Podle něj kniha přináší řadu informací, které dosud veřejně nezazněly – včetně detailů o tom, jak si vrazi před přepadením vrátného vyrobili padělané policejní výložky, i výpovědí lidí přítomných u Kutílkova vymítání ďábla..
Případ se v posledních letech vrátil i do popkultury. Česká televize mu věnovala epizodu v detektivním seriálu Devadesátky, který se vrací k dobovým kauzám divokých let po revoluci.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kott_a_Michael_Kut%C3%ADlek
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/kriminalni-pripady-kott-kutilek-vrazi-dozivoti-vezen.A151116_155843_plzen-zpravy_pp
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/ve-vezeni-zemrel-vrah-kutilek.A170320_121246_plzen-zpravy_pp
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-seriovy-vrah-kott-se-obnovy-procesu-nedockal-soud-neuveril-vypovedi-jeho-synovce-40392008
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/plzen-kott-josef-vrah-dozivotne-odsouzeny-otevreni-pripadu.A251010_873968_plzen-zpravy_vb
https://magazin.aktualne.cz/josef-kott-michael-kutilek-seriovi-vrazi-havlova-amnestie/r~a82af4cca80d11f0ae9c0cc47ab5f122/
https://www.albatrosmedia.cz/tituly/96980604/dva-na-vrazdu/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11698534957-devadesatky/
