Článek
V Londýně se hrálo a českoslovenští hokejisté pořád čekali, že jejich spoluhráči dorazí. Měli za sebou cestu z Paříže, zdržení kvůli vízům, stávku Air France a narychlo domluvený soukromý let. Šest hráčů mělo přiletět později. Nepřiletěli.
Dne 8. listopadu 1948 zmizelo při letu přes Lamanšský průliv malé letadlo Beechcraft Model 18 / C-45 Expeditor s pilotem Reném de Narbonnem, radistou a šesti československými hokejisty. Na palubě byli Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Vilibald Šťovík, Zdeněk Švarc, Ladislav Troják a Karel Stibor.
Byli to hráči týmu, který patřil k nejlepším na světě. Československo bylo mistrem světa z roku 1947 a ze zimních olympijských her ve Svatém Mořici mělo stříbro. Až na Zdeňka Švarce byli zmizelí hráči členy zlatého světového týmu a olympijskými medailisty. Letadlo z Paříže do Londýna nikdy nedoletělo.
Výprava na Západ
Československý hokej měl po válce silnou generaci. V roce 1947 vyhrál mistrovství světa v Praze. V roce 1948 na olympiádě ve Svatém Mořici skončil druhý jen kvůli horšímu skóre za Kanadou. O zápasy s československým týmem byl zájem. Na začátku sezony 1948/49 proto hokejisté vyrazili na západ. Nejprve měli hrát ve Francii, potom v Británii. Jenže nebyl to obyčejný sportovní zájezd.
Byl listopad 1948. V Československu už po únoru vládli komunisté a cesta sportovců do západní Evropy se hlídala jinak než dřív. Úřady se bály, že někdo zůstane venku. Pasům a vízům se věnovala větší pozornost než samotnému programu zájezdu. Tým odjížděl s komplikacemi.
Někteří hráči se do Paříže dostali později. Brankář Zdeněk Jarkovský a obránce Zdeněk Švarc nejeli s mužstvem hned, ale dorazili až dodatečně. V Paříži mezitím tým odehrál zápas proti Racingu Paříž a vyhrál 4:3. Potom měl pokračovat do Londýna.
Přesun do Anglie je rozdělil. Většina mužstva odletěla do Londýna už v neděli 7. listopadu. Z různých administrativních důvodů zůstalo v Paříži šest hráčů. Byli to Jarkovský, Pokorný, Šťovík, Švarc, Troják a Stibor. Druhý den měli letět za ostatními.
Jenže 8. listopadu přišla další komplikace. Lety Air France byly kvůli stávce zrušené. Počasí nad Francií a průlivem se navíc zhoršovalo. Mlha a bouřky dělaly z letu do Londýna špatný nápad. Hokejisté ale měli večer hrát. Zbytek týmu už byl v Anglii a bez šesti mužů se sestava skládala těžko. Začalo se hledat jiné řešení.
Nakonec se podařilo domluvit soukromý let. Společnost Escadrille Mercure / Mercure Taxis Aériens měla k dispozici dvoumotorový Beechcraft. Letadlo neslo registraci F-BGAF. Řídil ho René de Narbonne, francouzský letec a spolumajitel stroje.
Narbonne nebyl neznámý pilot. Měl zkušenosti z války a trasu přes průliv znal. Právě to ale později patřilo k věcem, o kterých se mluvilo nejvíc. Podle některých dobových a pozdějších popisů létal sebevědomě a ne vždy přesně podle navigačních pravidel.
Mlha nad průlivem
Letadlo odstartovalo z pařížského Le Bourget krátce po půl páté odpoledne. Na palubě sedělo osm lidí: pilot, radista a šest hokejistů. Měli letět do Londýna na letiště Croydon. Podmínky se zhoršovaly. Podle pozdějších svědectví byla nad průlivem hustá mlha a lety komplikovala stávka i špatné počasí. Beechcraft byl malé dvoumotorové letadlo. Nebyl to velký dopravní stroj, který by špatné počasí snášel s větší jistotou.
Narbonne měl podle instrukcí držet kurz k Londýnu. Jenže brzy se začalo ukazovat, že letadlo nejde obvyklou trasou. Místo přímého letu nad průliv se odchýlilo a mířilo podél francouzského pobřeží. Není jisté, proč to udělal. Mohl se snažit vyhnout nejhorší mlze. Mohl věřit vlastní znalosti trasy. Mohl se ztrácet v počasí. Poslední spojení s letadlem přišlo v 17:39. Pak už bylo ticho.
V Londýně mezitím zbytek mužstva nastoupil k zápasu. Hráčů bylo málo, ale soupeř se přizpůsobil a také zredukoval sestavu. Československý tým vyhrál. Jenže na stadionu se už během utkání šířila zpráva, že letadlo se šesti hráči nedoletělo. Komentátor ji měl oznámit anglicky publiku. Čeští hokejisté na ledě nerozuměli, co se říká.
O zmizení spoluhráčů se pořádně dozvěděli až po zápase. Augustin Bubník později vzpomínal, že místo gratulací k výhře jim protihráči projevovali soustrast. Teprve tehdy pochopili, že se nestalo obyčejné zpoždění. Vrátili se do hotelu a čekali. Žádná zpráva nepřišla. Další zápasy už se nehrály. Výprava se vrátila domů.
Po letadle se pátralo na francouzské i britské straně. Jenže listopadové počasí se dál horšilo a nikdo nevěděl, kde přesně hledat.Trosky Beechcraftu F-BGAF se nikdy nenašly. Až dlouho po tragédii vydalo moře lidské ostatky. Jedno tělo bylo identifikováno jako pilot René de Narbonne. U dalších nálezů se uvádí jen opatrné závěry.
V Československu se k tragédii přidala politika. Protože šlo o cestu na Západ, začaly se kolem zmizení objevovat pověsti o emigraci. Podle Augustina Bubníka tuto verzi šířila i Státní bezpečnost. Zbytek mužstva přitom věřil, že kamarádi zahynuli.
Nejtvrdší to bylo pro rodiny. Bubník později říkal, že nikdo nešel za manželkami mrtvých spoluhráčů a nikdo jim pořádně nevysvětlil, co se stalo. Podle jeho pozdějších vzpomínek měli být čtyři hráči, kteří byli vojáci, prohlášeni za „zběhy“.
Československý hokej se z té rány ještě nevzpamatoval, když přišla další. V roce 1950 komunistický režim zatkl a odsoudil další členy slavné hokejové generace v politickém procesu. Augustin Bubník, Bohumil Modrý a další skončili ve vězení. Tým, který mohl několik let patřit k nejlepším na světě, přišel nejdřív o šest hráčů nad La Manchem a pak o další v komunistických lágrech.
Zdroje:
