Článek
Byl prosinec 2001 a český fotbal hledal nového reprezentačního trenéra. Národní tým právě neuspěl v baráži s Belgií o postup na mistrovství světa a Jozef Chovanec po neúspěchu skončil. O jeho místo se ucházelo několik kandidátů, mezi nimi i Karel Brückner.
V zákulisí tehdy kolovaly všelijaké zvěsti. Podle pozdějšího vyprávění olomouckého funkcionáře Jiřího Kubíčka se dokonce rozšířila informace, že Brückner svou kandidaturu vzdal. Měl se údajně urazit kvůli tomu, jak vycházel v mediálních preferencích.
Kubíček, kterému se přezdívalo olomoucký kardinál Richelieu, líčil, že kolem kandidatury vznikla taková zmatečná hra telefonátů, domněnek a protitahů, až se zdálo, že Brückner skončí dřív, než vůbec začne. Nakonec byl ale v prosinci 2001 vybrán novým trenérem české reprezentace.
Z muže, jehož angažmá prý chtěli někteří soupeři zpochybnit ještě před prvním zápasem, se během několika let stal trenér, pod jehož vedením hrálo Česko jeden z nejatraktivnějších fotbalů své historie.
Kluk z Olomouce a dva prvoligové starty
Karel Brückner se narodil 13. listopadu 1939 v Olomouci. Jeho dětství bylo spojené s Řepčínem a s městem, kterému zůstal věrný prakticky celý život. Vystudoval strojní průmyslovku a vedle fotbalu hrával i hokej.
Do olomouckého klubu, tehdy Spartaku Moravské železárny Olomouc, přišel jako mladík. Nebyl rychlostním typem, spíš technickým a přemýšlivým záložníkem. Spoluhráči si ho pamatovali jako hráče s přehledem, dobrým čtením hry a schopností vymyslet řešení, které ostatní neviděli.
S Olomoucí zažil postup do vyšších soutěží a v roce 1963 také první účast klubu ve druhé nejvyšší soutěži. V sezoně 1969/70 byl dokonce nejlepším střelcem mužstva.
Na konci hráčské kariéry zamířil do Baníku Ostrava. Právě tam si připsal své jediné dva starty v československé nejvyšší soutěži. Neudělal si však jméno jako prvoligová hvězda. Po ostravském angažmá se vrátil do Olomouce, kde se vedle fotbalu věnoval práci v investičním oddělení.
Od spoluhráčů se lišil i mimo hřiště. Po zápasech nechodil automaticky s ostatními na pivo a karty. Často se držel stranou, zajímal se o jiné věci a působil jako člověk, který má vlastní svět. V mužstvu to budilo údiv, později ale právě tahle nezávislost patřila k vlastnostem, díky nimž si získal respekt.
Ze dne na den trenérem
V roce 1973 se Karel Brückner stal hrajícím trenérem Sigmy Olomouc. Prakticky ze dne na den vedl muže, se kterými ještě nedávno sdílel šatnu. V první sezoně dovedl tým k vítězství v divizi a postupu do třetí ligy.
Byl to začátek trenérské dráhy, která nakonec trvala téměř čtyřicet let. Brückner absolvoval trenérské vzdělání na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze, působil v Prostějově a později vedl Zbrojovku Brno, kde si jako trenér poprvé vyzkoušel nejvyšší soutěž.
Nejvíc byl ale spojený se Sigmou. Do Olomouce se opakovaně vracel a klub pod jeho vedením rostl. V polovině osmdesátých let dovedl tým mezi československou elitu, v sezoně 1985/86 skončila Sigma v lize čtvrtá a poprvé postoupila do Poháru UEFA.
Brücknerův fotbal nebyl založený na náhodě. S asistenty rozebíral detaily, které dnes znějí samozřejmě, ale tehdy byly v domácím prostředí mimořádně moderní: vysunutá obranná linie, zdvojování na křídlech, promyšlené presování, kombinace zónového a osobního bránění při standardních situacích.
Ve své nejslavnější olomoucké éře na začátku devadesátých let dovedl Sigmu do čtvrtfinále Poháru UEFA. Hanáci vyřadili Torpedo Moskva i Hamburk a až Real Madrid je zastavil v těsném souboji o postup mezi nejlepší čtyři mužstva soutěže.
O rok později Sigma v evropském poháru narazila na Juventus. Brücknerův tým sice neuspěl, ale Olomouc se pod jeho vedením dostala na úroveň, kterou si předtím jen těžko dokázala představit.
Brückner nebyl trenérem, který by odcházel potichu a bez názoru. Když se někde začalo mluvit o jeho konci, nedokázal prostě přijít a oznámit, že rezignuje. Podle lidí z klubového prostředí chtěl, aby vedení jasně převzalo odpovědnost za rozhodnutí.
V jedné z podobných situací měl říct, že nechce odejít sám, ale chce být vyhozen. Nebyla to malichernost. Byl to jeho způsob, jak trvat na tom, že trenér musí za svou práci nést odpovědnost, ale stejně tak ji musí nést i funkcionáři, kteří o jeho osudu rozhodují.
Po dalších angažmá ve Vítkovicích, Žilině, Drnovicích a bratislavském Interu se ještě několikrát vrátil do Sigmy. V roce 1996 s ní vybojoval druhé místo v české lize, což zůstává jedním z nejlepších výsledků v klubové historii. Pak přišla reprezentace do jednadvaceti let.
Gandalf u kormidla
Mladí hráči a novináři mu kvůli bílým vlasům, vážnému výrazu a klidnému projevu začali říkat Gandalf. Jiní používali přezdívku Kleki Petra. Brückner se nad podobnými označeními většinou jen pousmál.
S reprezentací do jednadvaceti let dosáhl velkého úspěchu. V roce 2000 dovedl tým do finále evropského šampionátu na Slovensku, kde Češi prohráli s Itálií a získali stříbrné medaile. Výsledek zároveň zajistil účast na olympijském turnaji v Sydney.
V Austrálii se týmu nedařilo. Sestava vznikala obtížně, protože kluby na začátku sezony nechtěly uvolňovat hráče. Brückner tak zažil i druhou stránku trenérské práce: můžete mít systém, připravený plán i důvěru v mužstvo, ale bez hráčů v optimální formě a bez podpory klubů nemáte z čeho stavět.
Jeho práce s mládeží přesto vytvořila silný základ. Po jeho odchodu převzal mužstvo Miroslav Beránek a v roce 2002 s ním vyhrál mistrovství Evropy. Brücknerova generace tak položila základy pro úspěch, který přišel bezprostředně poté.
V září 2003 porazila česká reprezentace Nizozemsko 3:1 a výrazně se přiblížila postupu na Euro 2004. Kvalifikací pak prošla bez ztráty bodu. Český tým vyhrál všech deset zápasů a do Portugalska odjížděl jako mužstvo, které budilo respekt.
Na samotném Euru Češi vyhráli všechny tři zápasy základní skupiny. Porazili Lotyšsko, Nizozemsko i Německo. Ve čtvrtfinále pak deklasovali Dánsko 3:0.
Brücknerův tým hrál útočně, s odvahou a velkou lehkostí. Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Jan Koller, Milan Baroš, Karel Poborský, Marek Jankulovski, Petr Čech a další vytvořili mužstvo, které fanoušci dodnes považují za jednu z nejsilnějších generací české reprezentace.
V semifinále proti Řecku přišla porážka 0:1 v prodloužení po takzvaném stříbrném gólu. Řekové se později stali mistry Evropy. Češi získali bronzové medaile, protože se zápas o třetí místo nehrál.
Brückner na tiskových konferencích mluvil úsporně a jeho odpovědi se staly legendárními. Když dostal otázku, co bude následovat po případném vítězství v semifinále, pronesl: „Když vyhrajeme semifinále, budeme ve finále.“
Na otázky o programu týmu odpovídal podobně stroze: „Možná bude svítit sluníčko, možná bude pršet.“
Nedvědův návrat a tři velké turnaje
Po Euru 2004 oznámil Pavel Nedvěd konec v reprezentaci. Jeho vztah se svazem i realizačním týmem tehdy provázely neshody, které se dostaly do médií. Nedvěd se soustředil na Juventus a návrat dlouho odmítal.
Nakonec se ale vrátil. Pomohl týmu v baráži s Norskem a Česko postoupilo na mistrovství světa 2006 v Německu. Tam však mužstvo oslabené zraněními klíčových hráčů neprošlo ze skupiny.
Brückner u týmu zůstal, vyhrál s ním kvalifikační skupinu pro Euro 2008 a stal se prvním trenérem v historii českého a československého fotbalu, který dovedl reprezentaci na tři velké turnaje po sobě: Euro 2004, mistrovství světa 2006 a Euro 2008.
Rozlučka s českou reprezentací měla podobu dramatu, na které se vzpomíná dodnes. V posledním skupinovém zápase Eura 2008 potřebovali Češi v Ženevě porazit Turecko.
Dlouho to vypadalo ideálně. Jan Koller otevřel skóre, Jaroslav Plašil po přestávce zvýšil na 2:0 a český tým měl postup do čtvrtfinále ve vlastních rukou.
Pak přišel zlom.
V 75. minutě snížil Arda Turan. V závěru se Turci nadechli k náporu a Nihat Kahveci dvěma góly v 87. a 89. minutě otočil zápas na konečných 3:2. Česká reprezentace během patnácti minut přišla o dvoubrankové vedení, postup i klidný konec Brücknerovy éry.
„Hlavní příčinou bylo, že jsme nedokázali ubránit dvoubrankový náskok,“ řekl po zápase sklesle.
Bylo to jeho poslední utkání na lavičce české reprezentace. Po Euru převzal Rakousko, ale angažmá skončilo už na jaře 2009. Tehdy oznámil konec kariéry hlavního trenéra.
Ani po odchodu z lavičky Karel Brückner z fotbalu nezmizel. Působil jako poradce reprezentace, konzultant a respektovaná autorita, za níž přicházeli hráči, trenéři i funkcionáři.
V roce 2019 se při oslavách sta let Sigmy Olomouc ještě jednou objevil na trenérské lavičce při Zápase století na Andrově stadionu. Klub při této příležitosti pojmenoval jednu z tribun jeho jménem.
Brückner několikrát ovládl anketu Trenér roku. Když jednou přebíral ocenění, s typickým nadhledem poznamenal, že hlasující znovu prokázali, že fotbalu rozumějí.
O fotbalu mluvil jako o sportu, do něhož patří věda, chytrost i filozofie. Právě tak ho celý život chápal. Ne jako jednoduchou hru jedenácti lidí, ale jako prostor pro myšlení, detail, tvořivost a odvahu.
Zdroje:
https://www.fotbal.cz/repre/realizacni-tym/clen/73
https://sigmafotbal.cz/article/12581-Legenda-Sigmy-Karel-Bruckner-slavi-80-narozeniny
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/narodil-se-fotbalovy-trener-karel-brueckner-165621
https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/karel-bruckner-pribeh-trenerske-vasne.A080725_210402_fot_reprez_jam
https://www.uefa.com/uefaeuro/history/news/0253-0d7b42c817a9-964672db144c-1000–chess-player-s-master-tactics/
https://www.fotbal.cz/euro2021u21/zapasy/zapas/1370
https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/24350
