Článek
S Tomášem jsme spolu skoro čtyři roky. Nikdy jsem nebyla moc žárlivá. Nekontroluji mu telefon a nevadí mi, když jde večer někam beze mě.
Asi před rokem začal každou středu chodit po práci do sauny. Říkal, že chodí s kolegy. Byla jsem ráda, že má něco pravidelného, co ho baví.
Nějak jsem automaticky předpokládala, že jde o chlapy z práce. Nikdy jsem se nezeptala.
Chodí tam i jeho kolegyně
Před dvěma měsíci mě Tomáš vzal na firemní večírek. Seděli jsme u stolu s několika lidmi z jeho oddělení.
Jedna kolegyně se ho během večera zeptala: „Ve středu zase jdeš? Minule jsi nám v sauně chyběl.“
Zpozorněla jsem.
Cestou domů jsem se Tomáše zeptala, kdo tam vlastně chodí. Řekl, že je jich většinou pět nebo šest. Muži i ženy.
„A jste tam všichni nazí?“ zeptala jsem se.
„Jsme v sauně,“ odpověděl. „Tak jo.“
Do té chvíle mě to vůbec nenapadlo.
Tomáš nechápe, co řeším
Řekla jsem mu, že mi není příjemné, když pravidelně sedí nahý s ženami, se kterými potom druhý den pracuje v kanceláři.
Tomáš se tomu skoro zasmál.
„Radko, nikdo tam nikoho neprohlíží. Normálně se saunujeme.“
„Tobě by nevadilo, kdybych já chodila nahá do sauny s kolegy?“
„Nevadilo. Věřím ti.“
To mě naštvalo. Připadalo mi, že ze mě najednou dělá žárlivou partnerku, která mu nevěří.
Přitom si nemyslím, že by mě Tomáš podváděl. Nikdy jsem ho při ničem nepřistihla a ani se poslední dobou nechová jinak.
Jen mi ta představa prostě vadí.
Každou středu vidím tu tašku
Nejhorší je pro mě středeční ráno. Tomáš si vedle aktovky položí sportovní tašku s ručníkem, žabkami a lahví vody.
Vím přesně, kam večer půjde.
Minulou středu jsem se ho skoro zeptala, jestli by jednou nemohl saunu vynechat. Nakonec jsem nic neřekla.
Nechci mu zakazovat něco, co dělal dlouho předtím, než jsem vůbec zjistila, kdo tam s ním chodí.
Tomáš mi dokonce navrhl, ať někdy jdu s nimi. Prý bych sama viděla, že na tom nic není.
Jenže to se mi nechce. Před jeho kolegy bych se svléknout nedokázala a možná právě proto nechápu, proč je to pro něj tak normální.
Zítra je zase středa. Tašku už má připravenou v předsíni.
Pořád přemýšlím, jestli mu mám konečně říct, že bych byla radši, kdyby tam s kolegyněmi nechodil. Jen nevím, jestli mám právo to po něm chtít.
