Hlavní obsah

Irena (50): Syn se odstěhoval a manžel chce z jeho pokoje pracovnu. Já pořád čekám, že se vrátí

Foto: gemini.com

Irenin dvaadvacetiletý syn se před dvěma měsíci odstěhoval k přítelkyni. Manžel už chce jeho pokoj předělat na pracovnu, Irena ale pořád hledá důvody, proč s tím ještě počkat.

Článek

Matěj se odstěhoval před necelými dvěma měsíci. S přítelkyní jsou spolu tři roky a našli si malý pronájem asi dvacet minut autem od nás.

Odvezl si počítač, oblečení a několik krabic. Spousta věcí ale zůstala.

Postel, skříň, staré učebnice, pár mikin a krabice věcí, které prý „někdy probere“.

Já jeho pokoj nechala přesně tak, jak byl.

Manžel Pavel by to rád změnil.

Chce tam konečně pracovnu

Pavel pracuje několik dní v měsíci z domova. Notebook má na jídelním stole a každé odpoledne všechno uklízí, abychom se mohli najíst.

Jednou se podíval směrem k Matějovu pokoji.

„Když už je prázdný, mohl bych si tam udělat pracovnu.“

„On není prázdný,“ odpověděla jsem.

Pavel se začal smát.

Řekla jsem mu, že Matěj může kdykoliv potřebovat přespat. Nebo se může s přítelkyní rozejít a vrátit se.

„Tak se vrátí,“ řekl Pavel. „Kvůli tomu nemusíme držet celý pokoj beze změny.“

Mně to ale připadalo moc brzy.

Prý čekám, až přijde zpátky

Minulý týden Pavel začal pokoj měřit.

Chtěl vědět, jak velký se tam vejde stůl.

„Nemůžeš ještě chvíli počkat?“ zeptala jsem se.

„Ireno, na co čekáme?“

Nevěděla jsem, co mu odpovědět.

Pavel pak řekl, že Matěj se odstěhoval a já pořád čekám, až se zase nastěhuje zpátky.

Naštvalo mě to.

Pak jsem ale šla do předsíně a všimla si, že tam pořád nechávám volné místo, kde míval Matěj boty.

Asi jsem si opravdu ještě úplně nezvykla.

Matěj to vidí jinak

V neděli přijel na oběd.

Pavel se ho zeptal rovnou.

„Vadilo by ti, kdybychom z tvého pokoje udělali pracovnu?“

Matěj pokrčil rameny. „Ne. Proč?“

Řekla jsem, že pak už u nás nebude mít svůj pokoj.

„Mami, já už tady nebydlím,“ odpověděl.

Řekl to úplně normálně. Asi ani netušil, jak zvláštně se mi to poslouchá.

Pak si šel pro zbytek oblečení a přinesl mi krabici.

„Tohle klidně vyhoď. Já to nechci.“

Od neděle stojí ta krabice na chodbě. Jsou v ní staré sešity, rozbitá sluchátka, nějaké kabely a pár věcí ze školy.

Pavel už koupil barvu na zeď a chce příští víkend začít.

Vím, že má pravdu. Ten pokoj nemůže zůstat navždy stejný jen proto, že se mi po synovi stýská.

Jen tu krabici zatím pořád obcházím.

Nedokázala jsem z ní vyhodit ani jednu věc.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz