Článek
Alena pracovala jako uklízečka v menším sportovním centru v Olomouci téměř šest let.
Do práce většinou přicházela večer, když poslední návštěvníci odcházeli.
Krátce po deváté uklízela šatnu.
Pod jednou z lavic zahlédla bílou obálku.
Když ji zvedla, poznala podle váhy, že není prázdná. Uvnitř byly bankovky.
„První mě napadlo, že to určitě někdo bude hledat,“ vzpomínala.
Obálku odnesla na recepci.
Společně s recepční její obsah přepočítaly.
Bylo v ní přesně 120 tisíc korun.
Recepční peníze uložila do trezoru a zaznamenala čas i místo nálezu.
Alena pokračovala v práci.
„Bylo tam 160 tisíc“
Druhý den dopoledne se ozval majitel.
Věděl, kde obálku nechal, a dokázal ji přesně popsat.
Když mu zaměstnanci řekli, kolik peněz se našlo, nesouhlasil.
Tvrdil, že v ní bylo 160 tisíc korun.
Začalo se proto řešit, kdo měl obálku v ruce.
Aleně zazvonil telefon ještě dopoledne.
Vedoucí se jí zeptal, zda peníze počítala už před příchodem na recepci a jestli byla obálka otevřená.
„Myslela jsem, že mi volá, protože se majitel našel. A najednou jsem vysvětlovala, že jsem si z toho nic nevzala,“ popsala.
Majitele peněz nikdy předtím neviděla.
Přesto právě ona byla posledním známým člověkem, který měl obálku v ruce před jejím odevzdáním.
„Bylo mi trapně, i když jsem věděla, že jsem nic neudělala,“ řekla.
V šatně byl před ní ještě někdo
Sportovní centrum mělo kamery pouze na chodbách a u vstupů.
Záznam ze šatny proto neexistoval.
Jedna z kamer ale zachytila, kdo do ní během večera přicházel.
Ukázalo se, že několik minut před Alenou vstoupil dovnitř ještě jeden návštěvník.
Do šatny přišel už převlečený. Uvnitř strávil krátkou dobu a zase odešel.
Na dalším záběru bylo vidět, jak si při odchodu něco ukládá do kapsy.
Teprve potom do místnosti přišla Alena.
Záznam byl předán k dalšímu řešení a podezření vůči ní tím skončilo.
O několik dní později jí majitel obálky zavolal.
Omluvil se.
Podle Aleny byl při prvním rozhovoru přesvědčený, že peníze zmizely až poté, co obálku ztratil.
„Chápu, že hledal těch čtyřicet tisíc. Jen jsem nečekala, že budu najednou vysvětlovat, jestli jsem je nevzala já,“ řekla.
Peníze, které v obálce zůstaly, dostal zpět.
Alena se večer vrátila do práce.
Když o několik dní později našla v šatně na lavičce cizí peněženku, chvíli se na ni jen dívala.
Pak zavolala recepční a požádala ji, aby si pro ni přišla sama.
