Článek
Lucie z Olomouce poslední týdny spí jen několik hodin denně.
Jejich labrador Ben se totiž v noci někdy nedokáže sám zvednout. Když uslyší jeho drápy klouzat po podlaze, vstane a pomůže mu.
„Pak vyjde na zahradu, vrátí se a zase si lehne. Když má dobrý den, ještě přinese míček. A právě proto pořád nedokážu říct, že už je konec,“ popisuje Lucie.
Benovi je třináct let.
Rodina ho má od štěněte.
Čtyři měsíce jezdí po veterinářích
Na jaře začal Ben kulhat a ztrácet chuť k jídlu.
Nejdříve dostal léky proti bolesti. Potom následovaly krevní testy, rentgen, ultrazvuk a několik dalších návštěv.
Lucie si před několika týdny sedla k internetovému bankovnictví a spočítala, kolik už péče stála.
Bylo to něco přes 47 tisíc korun.
„Když jsem to řekla Martinovi, jen kývl. Do té doby mi ani jednou neřekl, že je to moc.“
Při poslední návštěvě ale veterinář doporučil vyšetření na specializované klinice. Jen diagnostika má podle Lucie vyjít přibližně na 12 tisíc korun. Pokud se potvrdí podezření lékaře, následovala by další léčba.
Cestou domů Martin řekl, že už tam jet nechce.
„Čekala jsem, že začne mluvit o penězích. Místo toho řekl: ,Podívej se na něj. On už skoro nemůže vstát. Co když ho tím vším jen trápíme?‘“
Manžel začal pochybovat po jedné noci
O několik dní dříve měl Ben špatnou noc.
Nedokázal dojít ven a poprvé po mnoha letech se vyčůral v obýváku. Když se ho Martin snažil zvednout, pes zakňučel a po chvíli si zase lehl.
Martin s ním pak skoro hodinu seděl na podlaze.
„Ráno mi řekl, že tohle není život, který by Ben chtěl. Já mu na to řekla, že jeden špatný večer přece není důvod ho odepsat.“
Lucie totiž stále vidí i dobré dny.
Ben jí u dveří vrtí ocasem, dojde si pro pamlsek a někdy se ještě dožaduje krátké procházky.
Martin vidí především ty špatné.
„Řekl mi: ,Ty čekáš na těch deset minut denně, kdy je zase náš starý Ben. Já vidím těch zbývajících třiadvacet hodin.‘“
Kvůli této větě se pohádali.
Další léčba může stát desítky tisíc
Peníze ale nakonec přišly na řadu také.
Martin připomněl, že letos chtěli opravit koupelnu a část úspor už padla právě na veterinární péči.
„Řekl, že pokud bude mít léčba rozumnou šanci Benovi pomoct, zaplatí ji. Ale nechce dávat dalších třicet nebo padesát tisíc jen proto, abychom si o pár týdnů odložili rozhodnutí.“
Lucii se nelíbilo, že vůbec nějakou hranici stanovuje.
„Vyjela jsem na něj, jestli by si stejným způsobem počítal peníze, kdyby šlo o člověka. Martin mi řekl, že právě takhle ze mě mluví strach a ne rozum.“
Pak se několik hodin nebavili.
Večer Ben přišel do kuchyně a položil Martinovi hlavu na koleno.
„Martin ho hladil a brečel. Tehdy mi došlo, že se ho nechce zbavit. Možná se jen bojíme každý něčeho jiného.“
Termín na klinice zatím nezrušili
Nakonec se dohodli alespoň na jednom.
Na specializované vyšetření pojedou oba a chtějí po veterináři co nejpřesnější odpověď na to, zda další léčba může Benovi vrátit důstojný život, nebo pouze prodloužit jeho současný stav.
Lucie přiznává, že se odpovědi bojí.
„Celou dobu jsem si říkala, že správný člověk udělá pro svého psa všechno. Teď poprvé přemýšlím, jestli někdy není potřeba udělat právě to, co člověk udělat vůbec nechce.“
Ben měl včera podle ní dobrý den.
Snědl celou misku a čekal u dveří, až půjdou ven.
„A pak se na něj podíváte a zase si řeknete: Jak bych o tobě mohla rozhodnout dnes?“
