Článek
Úspěch a potom katastrofa
Divergence měla od začátku dobře našlápnuto k úspěchu. Objevila se ve správnou chvíli a po vzoru slavnějšího Hunger Games byla zfilmována, její třetí knižní díl měl být ve filmu rozdělen na dvě části. Zatímco u Hunger Games toto rozhodnutí vedlo k naprostému úspěchu, Divergenci toto rozhodnutí společně s odkloněním se od knižní předlohy pohřbilo. Od plánovaného televizního filmu dala ruce pryč dokonce i část herců, z nichž někteří se dodnes netají svým odmítavým postojem k celé sérii.
Konec originální série vyvolal vlnu nenávisti
Autorka Veronica Roth, v té době velmi mladá, udělala něco, k čemu by nesebrala odvahu ani většina zkušenějších spisovatelů, a zakončila svou první knižní sérii dost netradičně. Domnívám se, že třináct let po českém vydání knihy už není žádným tajemstvím, že pro hlavní hrdinku připravila tragický konec. Když jsem knihu četla poprvé, mrzelo mě to, ale zároveň mi imponovala její odvaha napsat v literatuře pro dospívající něco takového, obzvlášť když jsem viděla reakce svého okolí. Bohužel se mezi některými fanoušky série především ve Spojených státech rozmohl trend osobních výhružek autorce, který vedl až k tomu, že samotná Roth se ke svému dílu začala stavět rozporuplně a trvalo to dlouho, než se znovu pořádně rozepsala.
Nový začátek
Od vydání prvního dílu Divergence letos uplynulo patnáct let. A Veronica Roth došla k závěru, že nastal čas na to, aby si, podle jejích slov, opravila svůj vztah k vlastnímu příběhu. V mezičase vydala spoustu knih, o kterých si myslím, že jsou velmi originální a je mi líto, že většina z nich zatím nebyla přeložena do češtiny, aby se zde mohla dostat k širšímu okruhu čtenářů.
Kniha The Sixth Faction (Šestá frakce) vyšla 6.10., pouze několik dní zpátky, takže reakce na ni jsou zatím omezené. Čtenářům ale slibuje návrat do Chicaga a jeho světa frakcí, který jsme poznali v roce 2011. Jelikož se jedná o alternativní příběh, dá se čekat, že staré známé postavy poznáme z naprosto odlišné perspektivy a jejich život se rozhodně bude lišit od toho původního. Konkrétní příběh nám anotace zatím neprozradila. Ale ze zmínky o tom, že Tris potká muže, jehož jméno je jen číslo, si znalci původní knižní série mohou vyvodit, že přestože se jedná o alternativní příběh, Čtyřka v něm nebude chybět.
Snaha opravit původní knihy?
Sama Roth před nedávnem poukazovala na chyby, kterých se dopustila při psaní originální série. Jako spisovatelka se za ty roky určitě posunula a moc jí fandím, aby se nová dvojdílná série, jejíž druhý díl by měl vyjít v únoru 2027, povedla a našli si k ní cestu původní fanoušci Divergence i lidé, které tato éra minula. Veronica Roth toho totiž má hodně co říct, jak jsem se již mnohokrát přesvědčila při čtení jejích novějších prací.
Trochu mě mrzí, že se společně s vydáním nového příběhu znovu objevily i ony nenávistné komentáře z dřívější doby a je mi záhadou, že se někteří lidé dokáží více než desetiletí zlobit kvůli konci jedné knihy, který navíc z pohledu logiky celého příběhu dával autorce i části čtenářů, mezi něž se hrdě hlásím, dokonalý smysl. Neuvěřitelně mě zklamalo, když jsem v pátek na autorčině Instagramu viděla prosbu o to, aby lidé své zprávy mírnili. O trochu méně, i když pořád znatelně, mě zklamala hodnocení, která se snažila Šestou frakci zařadit jen jako pokus o nápravu starých křivd nebo ji dokonce označila za „fanfikci“. Jako člověk, který sám vydal knihu a většinu života strávil psaním všeho možného, mohu říct jen to, že i kdyby Roth knihu napsala jen jako fanouškovský příběh na vlastní knihu, jen těžko ji za to kritizovat. Jako autorka si se svým příběhem může přeci dělat cokoli, co bude chtít.
Prožíváme příliš fiktivní příběhy?
Jakmile se trochu nudím, mám tendenci skončit na fanouškovských stránkách svých oblíbených knížek a filmů a číst si, co o nich říkají ostatní. Sérii Divergenci jsem milovala a stále k ní chovám nanejvýš vřelý vztah, nikdy by mě ale nenapadlo, že někdo dojde tak daleko a bude spisovatelce klidně i veřejně vyhrožovat kvůli tomu, že se rozhodla zlikvidovat jednu z vlastních postav ve vlastní knize. A už vůbec by mě nenapadlo, že taková zášť může v tak intenzivní síle přetrvat tak dlouhou dobu. Z některých příspěvků na těchto fanouškovských stránkách mi ale přišlo, že i po spoustě let někteří fanoušci skutečně vnímají obsah knih jako něco reálného, něco, čím se mohou zaobírat donekonečna. Strašně snadno se potom stírá hranice mezi oblíbeností a posedlostí. A netýká se to jenom Divergence nebo knih obecně. Skutečný svět zůstává někde venku za oknem a lidé jsou schopní se hádat kvůli něčemu, co je mělo v první řadě bavit. S výhružkami a hádkami přicházejícími ze všech směrů se potom vytrácí radost z umění a zapomíná se na jeho hlavní smysl: spojování lidí. Moc si tedy přeji, aby Šestá frakce byla knihou, která bude své čtenáře spojovat, ne rozdělovat a už se moc těším, až ji sama dočtu a budu moci reflektovat své vlastní čtenářské pocity.
