Calamity Jane. Jak ze sebe chudá, negramotná žena vytvořila legendu Divokého západu

Calamity Jane, vlastním jménem Martha Canary, byla neohrožená žena, která se už v mládí naučila jezdit na koni a střílet. Převlékala se do mužského oblečení, pracovala jako armádní zvěd, účastnila se výprav proti indiánům a proslavila se hrdinskými činy, včetně záchrany zraněného důstojníka, od něhož získala svou přezdívku. Pohybovala se po boku známých mužů své doby, především Wild Billa Hickoka. Za toho se i provdala a měla s ním dceru. Později vystupovala v Buffalo Billově Wild West Show a stala se jednou z nejznámějších postav Divokého západu.

tento příběh má jeden zásadní problém.
Prakticky celý pochází z jediného zdroje, a to z vyprávění samotné Marthy.

Její životopis vznikl jako krátká autobiografická brožura vydaná roku 1896 za účelem propagace jejích vystoupení v zábavních podnicích. Jakmile tyto historky porovnáme s archivními záznamy, soudními spisy a výpověďmi lidí, kteří ji znali, vidíme jiný příběh.

Písemné dokumenty o jejím raném životě jsou natolik nespolehlivé, že můžeme vycházet jen z jejího vlastního, často nepřesného a přehnaného vyprávění.
Martha se narodila pravděpodobně roku 1852, ale některé prameny uvádějí rozpětí mezi lety 1844 až 1856. Rozpory panují i ohledně místa narození. Nejčastěji je uváděn stát Missouri, ale také Illinois nebo Iowa. Údajně byla nejstarší z šesti dětí, měla dva bratry a tři sestry. Otec byl karetní hráč a alkoholik, který se nikdy nedokázal o rodinu postarat. Obživu tak zajišťovala matka, která pracovala jako prostitutka.

Roku 1864 se rodina, zlákána zprávami o nalezištích zlata, vydala za lepším životem do Virginia City v Montaně. Její matka zemřela roku 1866 během cesty. Otec s dětmi žil krátce v oblasti Salt Lake City. Pokoušel se o rodinu postarat, ale po necelém roce také zemřel.

Potulný způsob života si Martha osvojila už v dětství, a tak se po smrti rodičů sama vydala mezi stavební tábory železnice Union Pacific. Navštěvovala vojenské posádky, sledovala pohyb výplatních úředníků a hledala příležitosti, jak snadno přijít k penězům.

Po roce 1868 Martha cestovala a brala jakoukoli práci, která se naskytla. Myla nádobí, vařila, pracovala jako ošetřovatelka i pomocná síla. Začala se oblékat jako muž, protože se prý v pánském oblečení cítila lépe. Také se zdokonalila v jezdeckých a střeleckých dovednostech a rozhodla se pro dobrodružný život na Velkých planinách.

Od této chvíle je její autobiografie prokazatelně vymyšlená a v rozporu s historickými fakty.

Roku 1870 se v pevnosti Fort D. A. Russell, založené na ochranu pracovníků železnice, připojila ke generálu Custerovi. Pracovala jako průzkumnice a po jeho boku vyrazila do Arizony na indiánské tažení. Badatelé však zjistili, že Custer nikdy nebyl ve Fort Russell a že za celý svůj život nikdy nevkročil na území Arizony, natož aby tam bojoval proti indiánům. Právě v tomto období měla získat jméno Calamity Jane.

Toto je její popis události:

„Stalo se to u Goose Creeku ve Wyomingu. Stanici velel kapitán Egan. Byli jsme vysláni, abychom potlačili povstání indiánů. Když jsme se vraceli na stanici, byli jsme přepadeni. Když začala střelba, byl kapitán Egan zasažen. Jela jsem v čele a když jsem uslyšela palbu, otočila jsem se v sedle a viděla kapitána, jak se v sedle kymácí. Otočila jsem koně a v plném trysku jsem se vrátila k jeho boku. Zvedla jsem ho na svého koně před sebe a podařilo se mi ho bezpečně dopravit do pevnosti. Kapitán Egan po zotavení se smíchem řekl: ‚Pojmenovávám tě Calamity Jane, hrdinko plání.‘ Toto jméno nesu až do současnosti.“

Existuje řada vysvětlení, jak ke svému přívlastku přišla. Nejpravděpodobnější je, že přezdívku dostala kvůli svému chování. Martha hodně pila, byla konfliktní, hlučná, mluvila sprostě, kouřila, žvýkala tabák, vždy u sebe měla zbraň a působila potíže všude, kde se objevila.

Další příběh v její životopisné brožuře uvádí, že její oddíl byl roku 1875 vyslán k řece Big Horn pod velením generála Crooka. Přeplavala řeku Platte a ujela 90 mil (140 km) nejvyšší rychlostí, přestože byla mokrá a prochladlá, aby doručila důležité depeše. Poté onemocněla a několik týdnů se zotavovala. Tuto historku v roce 1904 vyvrátil „Captain Jack“ Crawford, který sloužil pod generálem Georgem Crookem. Ten uvedl, že ,,Calamity Jane nikdy nesloužila v žádné skupině pod generálem Crookem. Nikdy nebyla svědkem lynčování a nikdy nebyla v indiánském boji. Byla to prostě notoricky známá postava, zhýralá a ďábelská, ale s velkorysou povahou, která ji činila oblíbenou.“

Je doloženo, že v roce 1874 odjela do Fort Laramie, vojenské základny ve Wyomingu, kde se živila jako prostitutka. V červnu 1876 nastoupila do vlaku mířícího na sever, v němž cestoval i hazardní hráč a pistolník Divoký Bill, vlastním jménem James Butler Hickok. Právě tam se poprvé setkali a Martha Hickoka doprovodila do Deadwoodu v Jižní Dakotě. Když byl Divoký Bill v deadwoodském saloonu o dva měsíce později zastřelen, stal se okamžitě legendou. To byla příležitost i pro Marthu a její historku o manželství a jejich společné dceři. Mýtus, který sama ochotně podporovala.

Obživu v Deadwoodu si Martha zajišťovala především prostitucí. Po více než dvě desetiletí se pohybovala po hlučných železničních městech severních Velkých plání a stala se nechvalně známou svými alkoholickými výstupy. Opilá se objevovala na ulicích měst, křičela, vyhrožovala a opakovaně se dostávala do konfliktu se zákonem.

Jedním z nejvýraznějších incidentů byl případ z roku 1902 v Billings v Montaně, kdy se silně opilá vyzbrojila sekerou a vtrhla do obchodu s úmyslem napadnout prodavačku. Šlo o nebezpečný útok, který skončil zatčením a několikatýdenním vězením.

Ačkoli bývala někdy popisována jako bezcitná, rozlišovala mezi dobrým a špatným. Opakovaně vyjadřovala lítost nad svým způsobem života a slibovala, že své chování napraví, ale každý pokus skoncovat s pitím končil neúspěchem. Zdá se, že nikdy nebyla provdaná a její partnerské vztahy pravidelně končily katastrofálně. Za partnery si vybírala opilce a násilníky. Když byla střízlivá, dokázala pracovat a pomáhat druhým. Když pila, stala se nezvladatelnou.

V polovině 90. let 19. století se Martha pokusila využít svou pověst a objevila se v Buffalo Billově Wild West Show, velkolepé putovní podívané, která nabízela romantizovaný obraz Divokého západu. Vystupovala jako živá legenda a vypravěčka. Divákům líčila své zážitky z indiánských válek a boj se zločinci. Angažmá bylo krátké a skončilo kvůli jejímu alkoholismu. Podobně neúspěšná byla i její účast na Panamerické výstavě v Buffalu roku 1901.

Koncem července 1903 cestovala Martha vlakem do Terry v Jižní Dakotě, malé hornické osady poblíž Deadwoodu. Během cesty onemocněla. Její stav se rychle zhoršil a 1. srpna zemřela na zánět střev a zápal plic. Podle svého přání byla pochována vedle Divokého Billa Hickoka.

Legenda z ní udělala hrdinku Divokého západu. Skutečnost je mnohem prostší a smutnější. Alkoholem zničená žena žijící z milodarů a z pověsti, kterou sama pomáhala vytvářet.

Zdroje: Roberta Beed Sollid - Calamity Jane: A Study in Historical Criticism; James D. McLaird - Calamity Jane: The Life and the Legend; Roy Arthur - Calamity Jane; Anglická Wikipedia - Fort D. A. Russell (Wyoming); Calamity Jane