Článek
Ta slova znějí sice trochu divně, ale ne o moc hůř než jiná, na která jsme si už zvykli – třeba „vykomunikovat“, „rozklíčovat“, „pozitivní signál“ nebo „genderová korektnost“.
Patřím k lidem, kteří si myslí, že by ženy měly být zcela rovnoprávné mužům. Vadí mi rozdílné platy za stejnou práci, vadí mi posuzování žen na základě velikosti a objemu výstřihu (nic proti výstřihům), vadí mi rádobyvtipné harašení na pracovištích (nic proti pracovištím).
S hrůzou proto sleduji, jak si mé vlastní děti celý život hrají zcela nevyváženě. Když byla dcera malá, převlékala se za vílu, připravovala měkoučké pelíšky pro svého růžového jednorožce, kdežto syn jí ty pelíšky rozjížděl plastovým buldozerem a na nic netušícího spinkajícího jednorožce útočil vrtačkou. Celá léta jsem se snažil děti přesvědčit, aby si našly nějakou genderově korektnější zábavu. Pokoušel jsem se navlékat syna do princeznovských šatů a ukazovat mu, jak s pomocí barevného brčka vykouzlit poníkovi imaginární duhovou hřívu. Snažil jsem se ho donutit, aby v sobě probudil i tu citlivější, ženskou složku osobnosti. Zbytečně jsem přesvědčoval dcerku, že i klučičí hry mají něco do sebe. Snažil jsem se jí tehdy vysvětlit, že její opečovávané stádečko plastových koníků jsou ve skutečnosti zmutovaní tyranosauři z vesmíru. Dokonce plakala, když jsem je (pro jistotu) zdecimoval vrtačkou.
Když mé děti začaly chodit do školy, hned se dostaly pod tlak genderově nekorektní masáže v podobě slabikářových básniček a vět typu „Máma mele maso“, „Táta má auto“ nebo „Ema má mísu“. Slabikáře jsou už pěkných pár let pod drobnohledem kritiků genderových stereotypů – a právem. Ty nevinně znějící větičky totiž ženám přisuzují ubohou, podřízenou pozici přecitlivělých kuchtiček a domácích putěk, kdežto muže automaticky pasují do rolí necitlivých, machisticky dominantních manipulátorů, kteří si sublimují své sexuální frustrace tím, že si koupí auto.
No dobře, možná trochu přeháním, ale je fakt, že tam ty stereotypy jsou. A neříkejte mi, že by pro děti nebyly přínosnější nějaké genderově neutrální fráze – například „Osel mele mosaz“, „Sele láme les“ nebo „Láma solí sliz“. Vždyť by takové věty malé čtenáře mnohem lépe připravily na život takový, jaký opravdu je: divný, absurdní a nesmyslný.
Vůbec nejhorším příkladem genderové nevyváženosti jsem ale nakonec svým dětem já sám. Auto řídí moje žena, protože já jsem příšerný řidič. Pokud jde o mísu, tak o tu se spravedlivě dělíme, i když občas zapomenu dát dolů prkýnko. A jediný, kdo v naší rodině pořád něco mele, není Ema, ale náš syn.
