Článek
Neshodneme se ale nejspíš na tom, co je na takovém výletě nejdůležitější. Pokud jste žena, budete za důležitou považovat zásobu náhradního oblečení, housek s domácí pomazánkou z našlehaného tvarohu a celý arzenál zeleniny od kedluben přes ředkvičky až po mrkve. Pokud jste muži, nejspíš bude vaší prioritou dostat se včas na nádraží, a to i za cenu nedošlehaného tvarohu.
Zatímco tedy žena túruje mixér na plné otáčky a muž přešlapuje s klíči na prahu bytu jako sprinter na startovní čáře, děti cpou do batohu ke všem plyšákům, dinosaurům a skateboardu ještě kopací míč. Batoh vypadá, jako by se chystal explodovat a vytvořit vlastní vesmír.
Příchod na nádraží připomíná Mission Impossible. Muži sprintují s batohy, ženy zachraňují děti před pádem do kolejiště a děti si všimnou, že je ve stanici automat na sladkosti. Sladkosti se zakazují. Máme přece housky.
Když se všichni rozesadí po kupé, přichází čas na rodinný kvíz. To je populární hra se zábavnými otázkami typu „Kdy už tam budeme?“, „A co tam budeme dělat?“, „Proč tu nefunguje wifina?“, „Kdy se konečně vrátíme domů?“ a „Proč si von může hrát na tabletu a já ne?“ Rodinný kvíz nemá žádné vítěze, jen poražené.
Naštěstí pro všechny uličkou právě projíždí vozík s občerstvením. Věty tázací jsou zapomenuty, nahrazují je věty rozkazovací a přací. Nakonec všichni žvýkáte sušenky, přestože v batohu pořád ještě máte ty housky. Koukáte se z okna na pěknou krajinu, děti koukají do tabletu na pěknou kravinu a vlastně je vám všem dost jedno, kam to nakonec jedete. Jedete přeci vlakem a to už jste dávno nejeli.
Domů se vracíte večer, vyčerpaní, ale docela spokojení. Nikdo už nemá energii na nic, jen žena z posledních sil vybaluje ze dna batohu všechny ty housky s tvarohem. Jsou po tom výletu stejně umolousané a unavené jako vy všichni.
(původně psáno pro Český rozhlas České Budějovice)
