Článek
Debata o budoucím financování však není pouze o tom, zda nám v domácnosti zbude 205 korun měsíčně, nebo ne. I když se lidem, kteří tyto služby nevyužívají, může odpověď zdát poměrně jednoduchá, celá debata je mnohem hlubší.
Samotné zrušení poplatků totiž neznamená, že je nebudeme platit. Jde pouze o změnu způsobu financování - z přímé platby na nepřímou. Z poměrně přímočarého systému se tak stane jen další položka ve státním rozpočtu.
Peníze určené k financování veřejnoprávní služby totiž místo přímé cesty od občana k televizi budou muset projít státní mašinérií prostřednictvím daňového systému, než se dostanou na místo určení. To není zrušení financování, ale pouze jeho přesun.
Státní rozpočet navíc není žádná neutrální peněženka. Jsou to peníze nás všech, které jsme odvedli na daních. A i když ministr kultury Oto Klempíř uklidňuje veřejnost tím, že se to z daní platit nebude, není to pravda.
I kdyby kvůli tomu vláda nehledala nové příjmy a daně reálně nezvýšila, financování může probíhat na dluh, který stejně jednou budeme muset splatit my, občané České republiky.
Mnohem větší problém však spočívá v samotném principu financování ze státního rozpočtu. Veřejnoprávní média mají být nezávislá na vládě. Je to jeden ze základních principů, který má bránit tomu, aby média veřejné služby fungovala jako hlásná trouba právě vládnoucí politické garnitury.
Státní rozpočet totiž sestavuje vláda a ta může poměrně snadno finance přiškrtit nebo naopak navýšit podle toho, jak jí budou tato média vyhovovat. Samozřejmě tím nechci obvinit vládu Andreje Babiše, že by měla takové úmysly. Možnost proměnit veřejnoprávní média ve fakticky státní však bude mít jakákoli budoucí vláda.
Vláda by tak mohla televizi i rozhlas „odměňovat“ nebo jim rozpočet krátit podle libosti. V obou případech by vznikala závislost na politickém rozhodnutí. A média, která mají politiky kontrolovat, by se mohla dostat do situace, kdy budou politici přímo ovlivňovat jejich financování.
Současný systém samozřejmě není dokonalý. Koncesionářské poplatky se dlouhodobě nevalorizovaly, zatímco náklady na provoz, technologie, energie, mzdy i výrobu obsahu rostly.
Jestliže představitelé vlády mluví o tom, že Česká televize má hospodařit s rozpočtem podobným tomu z roku 2024, může to znít jako poměrně velkorysé financování. Jenže samotné číslo bez kontextu nic neříká.
Poplatek byl v roce 2024 stejný jako v roce 2008, kdy byl naposledy valorizován. Zjednodušeně řečeno je rozpočet v důsledku dvou inflačních vln reálně výrazně nižší, než byl v roce 2008. Řešením tohoto problému by podle mě měla být modernizace systému, nikoli jeho zrušení.
Andrej Babiš hovořil o tom, že občanům zůstane zachována možnost platit poplatky i nadále. Také to na první pohled zní velkoryse. Kdo chce, jednoduše přispěje na fungování veřejné služby. Jenže i zde existuje několik úskalí.
Tím, že jsme poplatky dosud platili všichni, mohla být Česká televize i Český rozhlas skutečně nezávislé. Kombinace státního financování a dobrovolných příspěvků by je však dostala do situace, kdy by na jedné straně nesměly naštvat politiky a na druhé straně by musely vytvářet obsah, za který bude ochotno zaplatit co nejvíce lidí. Začaly by se tak chovat jako běžná komerční média.
V určitém smyslu by se veřejnoprávní médium začalo přibližovat logice YouTube, HeroHero nebo OnlyFans. Ne ve smyslu konkrétního obsahu, ale způsobu financování. Cílem by bylo vytvářet co nejatraktivnější obsah, získat co nejvíce platících odběratelů a udržet si je.
Jenže veřejnoprávní média nemají být pouze strojem na maximalizaci sledovanosti. Jejich úkolem je mimo jiné vysílat i obsah, který nebude vždy komerčně nejúspěšnější. Mají zajišťovat zpravodajství, které nebude podřízené pouze tomu, co generuje nejvíce kliknutí. Mají se věnovat regionům, menšinovým tématům, kultuře, vzdělávání nebo krizovému informování.
To všechno jsou oblasti, které mohou být pro společnost důležité, ale nemusí vždy přinášet nejvyšší zisky. Navíc v současnosti představuje poplatek přibližně 1 % minimální mzdy a platí se za celou domácnost, nikoli za jednotlivce. Jeho zrušení tedy lidem nepřinese zásadní finanční úsporu, zato může přinést všechny výše uvedené negativní důsledky.
Anketa
Zdroje:
Změna financování, Výše poplatků, Klempíř o tom, že lidé poplatky nebudou platit, Návrh na dobrovolné poplatky, Autorský text člena hnutí Generace Jakuba Coufala
