Článek
Co se na Slovácku stalo
Na Slovácku byly nedávno ukončeny dva projekty větrných elektráren, konkrétně u Hradčovic a Mistřic. Podle investigativní analýzy serveru evidence.ninja za odporem nestála primárně místní zkušenost, ale koordinovaná dezinformační kampaň s vazbami na proruské aktéry a krajní pravici . Informace jako fotomontáž turbíny uprostřed vesnice (diskuze na Facebooku ve zdrojích), smyšlené statisíce mrtvých srnčat či neexistující „specifická dotace 70 miliard“, kolovaly dříve, než kdokoli otevřel jedinou studii.
Rozumím pokušení udělat si z toho jednoduchý příběh: dezinformátoři lžou, občané se nechali zmást, konec. Jenže takový příběh nás nikam neposune. Jako člověk, který se dopravní a energetickou infrastrukturou celý profesní život zabývá, v tomto případě vidím především selhání komunikace na více stranách najednou.
Co říká věda
Začněme fakty, protože ty se v podobných kauzách ztrácí jako první. Vědecká literatura je v otázce infrazvuku z větrníků poměrně jednotná: při dodržení hygienických limitů nepředstavuje prokazatelné riziko pro zdraví. Limit hluku podle WHO je 45 dB za 24 hodin a expozice z běžné dopravy bývá řádově vyšší.
Řada zdravotních potíží připisovaných turbínám odpovídá tzv. nocebo efektu, tzn. lidé, kteří poškození zdraví očekávají, ho skutečně pociťují, i když fyzikální příčina chybí. Podobně vychází i rozsáhlé hedonické analýzy z USA: měřitelný dopad na ceny nemovitostí je malý a s rostoucí vzdáleností mizí.
Kde bych oponoval i samotné analýze
Tady bych ale analýze z evidence.ninja jemně oponoval, protože dělá přesně tu chybu, kterou sama kritizuje. Ne každý argument odpůrců je výmysl. Vliv větrných parků na ptáky a netopýry je zdokumentovaný a Česká společnost ornitologická k němu má vlastní pozici s konkrétními doporučeními pro umísťování turbín. Pokud text hodí zdravotní paniku i legitimní ornitologickou připomínku do jednoho pytle s „manipulací“, sám zjednodušuje celou situaci.
Jako doktorand oboru Smart Cities trvám na tom, že kvalitní fact-checking musí umět jednotlivé argumenty rozlišovat – ne jen dokazovat, že ti druzí se mýlí paušálně.
Střet zájmů, který nesmíme přehlédnout
Transparentnost vyžaduje dodat, že autorka analýzy sama přiznává, že dříve pracovala pro komunikační agenturu najatou investorem. To však neznamená, že jsou její zjištění nepravdivá.
Profesionální čtenář si ale tuto informaci musí sám dohledat a zvážit, zda ovlivňuje důvěryhodnost rámování, i když ne nutně faktickou správnost dat. Stejné měřítko bych čekal i od sebe: říkám otevřeně, že tento text píšu jako člen Hnutí Generace a jako odborník na dopravní a smart cities systémy, ne jako nestranný pozorovatel.
Proč nám chybí kritická komunikace
Jen 56 % Čechů si věří, že dezinformaci pozná, přitom v roce 2018 to bylo 67 %. V evropském žebříčku mediální gramotnosti patříme mezi čtyři nejhorší země. To se dá číst jako „lidé u nás hloupnou“. Já s tímto výkladem nesouhlasím.
Vidím to jinak: instituce a odborníci ztrácí schopnost mluvit tak, aby jim bylo rozumět a věřili jsme jim. Komunikační věda tenhle problém popisuje už desítky let jako tzv. deficitní model, tedy představu, že stačí lidem „dodat fakta“ a nesouhlas zmizí. Prakticky nikdy to tak ale nefunguje.
Funguje dialog: vyslechnout obavu dřív, než ji odmítnu, pojmenovat, co je na ní legitimní, a teprve pak nabídnout protiargument s vysvětlením principu, ne jen s odkazem na autoritu.
V Hradčovicích i Mistřicích podle dostupných informací komunikace investora přišla pozdě a byla obecná, zatímco dezinformační kampaň běžela měsíce dopředu, cíleně, dům od domu. To není náhoda, je to rozdíl v intenzitě a segmentaci sdělení. Kdo osloví každou cílovou skupinu jejím jazykem a včas, ten diskuzi „vyhrává“ bez ohledu na to, kdo má fakticky pravdu.
Můj názor
Ze smart cities i z vlastní praxe vím, že totéž platí u dopravních i energetických projektů obecně: participace nesmí být razítko na konci procesu. Musí být součástí návrhu od začátku, s reálným vlivem na výsledek. Jinak si lidé právem řeknou, že se s nimi jen „odbyla formalita“, a takové prostředí je živnou půdou pro každou dezinformaci. Posiluje její potenciál.
Poučení z větrníků na Slovácku pro mě tedy není „věřte odborníkům a mlčte“. Je to výzva k trpělivé, opakované a cílené komunikaci z obou stran (institucí i občanů) založené na vzájemném respektu a ochotě naslouchat dřív, než začneme přesvědčovat. Bez toho prohrajeme i tam, kde máme fakta na své straně.
Anketa
Zdroje:
