Článek
Na jeho palubě bylo 60 nevinných lidí a pět únosců. Nepřežil nikdo. Co se během těch několika desetin sekundy skutečně stalo?
Od útoků z 11. září 2001 uplynulo letos přesně 25 let. Záběr druhého letadla narážejícího do World Trade Center viděly od té doby miliardy lidí.
Je tak známý, že možná přestáváme vnímat, co na něm vlastně sledujeme.
Na obrazovce se objeví letadlo. Přiblíží se k věži. Zmizí. Vzápětí druhou stranou budovy vyšlehne obrovská ohnivá koule.
Celý okamžik je tak rychlý, že lidské oko nemá šanci jednotlivé fáze rozlišit.
Vyšetřovatelé je ale později rozlišit dokázali.
A dostali se až na desetiny sekundy.
9:03:11
Oficiální vyšetřovací komise určila čas nárazu na 9 hodin, 3 minuty a 11 sekund.
Boeing přilétal z jihu.
Nebyl vodorovně.
NIST při analýze videí vypočítal, že byl nakloněn přibližně 38 stupňů doleva, příď směřovala mírně dolů a stroj do Jižní věže narazil rychlostí kolem 542 mil za hodinu.
To je přibližně 872 km/h.
Pro představu: za jedinou sekundu by při takové rychlosti urazil asi 242 metrů.
Jenže od fasády ho dělily už jen metry.
Potom přišel okamžik, který je zachycen na desítkách videozáznamů.
0,00 sekundy: příď se dotýká budovy
Boeing 767 nenarazil do souvislé betonové stěny.
Fasádu Dvojčat tvořila velmi hustá síť ocelových obvodových sloupů. Uvnitř se nacházely rozlehlé kancelářské prostory a uprostřed budovy mohutné konstrukční jádro.
V okamžiku kontaktu začala příď letadla pronikat mezi a skrz obvodové sloupy.
Ale není správné představovat si, že se letadlo „zasunulo“ dovnitř budovy vcelku.
Začalo se okamžitě ničit.
Při počítačových simulacích NIST se ukázalo, že dominantním jevem byla současně penetrace a fragmentace konstrukce letadla.
Jinými slovy:
budova ničila letadlo a letadlo současně ničilo budovu.
Začínají rozhodovat desetiny sekundy
NIST měl k dispozici videozáznamy nárazu z několika míst.
Na jednom z nich bylo možné měřit polohu přídě a zadní části letadla snímek po snímku.
Výsledek je fascinující.
Doba, za kterou délka letadla minula jeden sledovaný bod, vyšla na:
0,1939 sekundy.
Z toho NIST vypočítal rychlost přibližně 545 mil za hodinu, tedy asi 877 km/h. Sofistikovanější analýza několika videí později poskytla velmi podobný výsledek 542 mph.
Právě odtud pochází ona neuvěřitelná pětina sekundy.
0,2 sekundy: letadlo už je uvnitř
A tady začíná být rekonstrukce ještě působivější.
Počítačový model NIST ukázal, že přibližně 0,2 sekundy po prvním kontaktu bylo dokončeno proniknutí letounu do věže.
Dvě desetiny sekundy.
Ne dvě sekundy.
Ne půl sekundy.
Dvě desetiny.
Za tu dobu byla konstrukce Boeingu katastrofálně poškozena. Trup při průniku narazil nejen do obvodových ocelových sloupů, ale také do konstrukce 81. podlaží.
Podle modelu NIST podlahová konstrukce trup těžce poškodila a rozdělila jeho strukturu. Křídla i palivové nádrže se při nárazu fragmentovaly.
Motory, části podvozku, části křídel, trupu a další trosky díky obrovské hybnosti pokračovaly budovou dál.
Letadlo v podobě, v jaké ještě zlomek sekundy předtím letělo nad Manhattanem, prakticky přestalo existovat.
A co lidé uvnitř?
Právě tady je nutné oddělit fakta od představ.
Neexistuje rekonstrukce, která by dokázala říct, co přesně se během každé milisekundy stalo s jednotlivými cestujícími v konkrétní řadě sedadel.
A nebylo by poctivé si to vymýšlet.
Ví se ale to podstatné.
Nikdo z lidí na palubě počáteční náraz nepřežil.
Oficiální zpráva komise k 11. září uvádí, že po nárazu letu 175 byli všichni lidé na palubě zabiti okamžitě.
Dává to smysl i z technické rekonstrukce.
Kabina nebyla oddělenou pevnou schránkou, která by se mohla uvnitř budovy zastavit a zůstat celá. Byla součástí trupu, který během několika desetin sekundy procházel sítí masivních ocelových prvků a podlahových konstrukcí a současně se fragmentoval.
Při rychlosti kolem 870 km/h neexistovala na palubě žádná „bezpečnější zadní část“, ve které by mohl někdo náraz přežít.
Na palubě letu 175 nepřežil nikdo.
0,3 sekundy: palivo pokračuje budovou
Zničením letadla ale děj neskončil.
V křídlech Boeingu se nacházelo letecké palivo.
NIST při simulaci zjistil, že palivové nádrže a konstrukce křídel byly nárazem roztrhány a vznikající oblak paliva pokračoval dovnitř budovy.
Přibližně 0,3 sekundy po nárazu pronikl palivový oblak asi dvě třetiny cesty skrz jádro věže a dál se rozptyloval.
Část hořícího paliva a trosek poté vyrazila ven dalšími stranami mrakodrapu.
Právě to vytvořilo ohnivou kouli, kterou známe z televizních záběrů.
To, co divák vidí jako jednu explozi, tedy ve skutečnosti představovalo konec extrémně složitého řetězce událostí odehrávajícího se v čase kratším než jediná sekunda.
Náraz nebyl konec ani pro samotnou věž
Je tu přitom jeden mimořádně důležitý detail.
Boeing Jižní věž nárazem neshodil.
Navzdory obrovskému poškození budova zůstala stát.
Náraz poškodil obvodové i vnitřní nosné prvky, zničil části podlah, poškodil protipožární ochranu a založil požáry na několika podlažích.
Ale věž stále stála.
Po nárazu se dokonce rozhoupala.
Analýza jednoho stabilního videozáznamu ukázala v úrovni 70. patra pohyb o amplitudě přibližně 30 centimetrů a periodě asi 11,4 sekundy.
Konstrukce absorbovala energii nárazu.
A přežila ho.
Teprve následné poškození společně s požáry spustilo proces, který o necelou hodinu později vedl ke kolapsu.
56 minut
Jižní věž dostala zásah v 9:03.
V 9:58:59 se začala hroutit.
Od nárazu do kolapsu tak uplynulo přibližně 56 minut.
A právě tady začíná druhá fascinující otázka.
Severní věž byla zasažena první — v 8:46 — a Boeing do ní navíc narazil menší rychlostí, přibližně 440 mph.
Přesto vydržela až do 10:28.
Jižní věž dostala zásah později.
A spadla jako první.
Proč?
To už je jiný příběh.
A možná ještě překvapivější.
Co vlastně znamená 0,2 sekundy?
Když dnes záběr nárazu zpomalíme, můžeme získat dojem, že letadlo do budovy proniká několik sekund.
Ve skutečnosti však běžná rychlost videa lidskému mozku jednotlivé fáze téměř nedovoluje rozlišit.
Příď. Náraz. Destrukce trupu. Roztržení křídel a nádrží. Proniknutí do budovy.
Přibližně dvě desetiny sekundy.
Pro 60 nevinných lidí na palubě skončil jejich život prakticky v jediném okamžiku.
A pro tisíce dalších lidí v obou věžích, jejich rodiny a nakonec celý svět právě začínala událost, která změnila dějiny.
11. září 2001 si pamatujeme především prostřednictvím velkých obrazů — hořících věží, dýmu nad Manhattanem a jejich následného pádu. Za jedním z nejslavnějších záběrů moderní historie se však skrývá něco, co trvalo pouhých 0,2 sekundy.
A přesto ten okamžik změnil svět na dalších 25 let.
Zdroje: National Institute of Standards and Technology (NIST), Analysis of Aircraft Impacts into the World Trade Center Towers, NIST NCSTAR 1-2B; NIST NCSTAR 1-2, Baseline Structural Performance and Aircraft Impact Damage Analysis of the World Trade Center Towers; The 9/11 Commission Report; National September 11 Memorial & Museum.
