Článek
Přečtěte si, jak jsem se naučila čerpat energii z ticha, abych mohla být každé ráno znovu tou usměvavou průvodkyní dětským světem.
“Je v pořádku mít čas jen pro sebe. Dáváme tolik ze sebe druhým a musíme být podporováni fyzicky i duševně. Pokud jsme v rovnováze, pomáhá nám to ve všech našich interakcích. “ - Faith Hill
Každé ráno vstupuji do světa, který nikdy nespí. Svět mateřské školy je fascinující „včelín“ plný dětského smíchu, neustálých dotazů, vyjednávání s rodiči a nekonečného proudu slov.
Jako učitelka (a navíc Blíženec) tuhle komunikaci ovládám. Ale málokdo vidí to, co se děje, když za sebou odpoledne zavřu dveře. Moje sociální baterie není na nule, ale je v hlubokém minusu.
Paradox učitelky: Když slova začnou bolet
V profesi učitelky odevzdáváte svou energii kousek po kousku každému dítěti, které potřebuje zavázat tkaničku nebo utěšit. Po pracovní době v tomto hlučném kolotoči se domů vracím jako „vymluvená“ schránka.
Potřebuji ticho. Absolutní, nekompromisní ticho!
A tady nastává ten nejtěžší moment – střet s blízkými. Zatímco já potřebuji vypnout zvuk, lidé v mém okolí, kteří se třeba celý den „vymlčeli“ v práci nebo doma, mě chtějí zahrnout svými příběhy. Nerozumí tomu, že každá další otázka „Jak ses měla?“ bolí jako fyzický zásah do mého vyčerpaného prostoru.
Proč je samota luxus, ne trest
Dlouho jsem měla pocit viny. Připadala jsem si divná, že nechci jít po práci na kávu, do kina, na koncert, že se mi o víkendu nechce nikam chodit a že na dovolené po pár dnech cítím, jak mě přítomnost druhého dusí nezadržitelným proudem slov. Numerologie mi sice říká, že jsem pětka – milovnice svobody a dobrodružství – ale moje tělo mi říká, že mou největší svobodou je právo být sama.
Naučila jsem se, že domov má být dobíjecí stanice, ne další směna. Pokud mě prostředí doma vyčerpává stejně jako práce, nemám kde brát sílu na další den.
Můj domov je „ostrov klidu ve velkém moři“ kde si můžu srovnat myšlenky bez toho, aby na mě někdo pořád mluvil.
Jak si chráním svou energii (a co doporučuji i vám)
Moje cesta k udržení zdravého rozumu vede skrze rituály, které mi zachraňují duši:
1. Svatá hodina ticha: Po příchodu z práce potřebuji čas, kdy neexistuji pro nikoho jiného než pro sebe. Žádný telefon, žádné debaty o tom, že jsem už doma, jak jsem se měla a podobně.
2. Psaní místo mluvení: Když už je v mé hlavě příliš mnoho hluku, nepovídám si o tom. Píšu. Přelévám ten chaos do příběhů a článků. Slova na papíře mě na rozdíl od těch mluvených nevyčerpávají – naopak mě očišťují.
Slovo na závěr
Pokud se cítíte stejně, vězte, že vaše potřeba klidu není projev sobectví. Je to vaše sebeobrana. Protože jen v tichu můžeme znovu zaslechnout svůj vlastní hlas. A moje rada na závěr: pečujte o sebe, abyste mohli zářit.
❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil na Seznam Médium: Giovanna Arancione - Médium.cz Každý týden vydávám nové články, tak ať vám neuteče můj příští cestovatelský průvodce! Stačí kliknout na tlačítko „Sledovat“.
