Článek
Když mi bylo osmnáct let, zatoužila jsem hrát na kytaru. Zkoušela jsem hrát na kytary, které mi půjčili kamarádi, ale to nebylo ono. Dnešní děti mají všechno hned, já si na ni musela počkat. Našla jsem kytaru na Štědrý den pod stromečkem.
První akordy jsem se učila ze zpěvníku. Pamatuji se, že struny mi do prstů na levé ruce vyrývaly bolestné čáry, dělaly puchýře a mozoly. Moje touha mě ale vedla dál. Poctivě jsem každý den na kytaru trénovala, bolest/nebolest. Měla jsem radost z každého nového akordu, který se mi podařilo zahrát. Moje motivace byla: „Naučím se hrát na kytaru, kterou mám doma.“
Stálo mě to spoustu volného času, trpělivosti a bolavých prstů. Jak se říká: „Co nic nestojí, za nic nestojí.“ Nestalo se to přes noc, ale postupem času, jak roky ubíhaly, jsem si troufla hrát u táboráků a na rodinných oslavách. Každý den jsem posouvala své umění dál a dál. Hra na kytaru mi dělala radost.
Noty jsem se naučila už na základní škole, kde jsem hrála na zobcovou flétnu. Začala jsem dojíždět za kamarádkou, která mě učila hrát na kytaru podle not. Malá kytara mi už nestačila, proto jsem s nadšením přivítala možnost, že mi její přítel sehnal novou, přímo z fabriky z České republiky z firmy Strunal.
Byla radost na nové kytaře procvičovat menuety, lidové písně… Když jsem pak odjela do Německa jako au-pair, vzala jsem si kytaru s sebou. Hrála jsem sobě a dětem (o které jsem se starala) ale také jsme často zpívaly s mojí nejkou - Věrkou, která mi byla v té cizí zemi oporou. Začala jsem skládat slova a dávat je dohromady s hudbou. Když jsem pak byla ve Švýcarsku, na kytaru jsem tam složila dalších pár písniček.
V Irsku jsem ráda chodila do hospod (pubů) poslouchat živou hudbu, povídat si s muzikanty, obdivovat jejich hru, něco se přiučit. Poznala jsem úžasného a sympatického Dave Browna, který v roce 2011 vyhrál Guinnessův rekord v hraní na kytaru. Představte si, že hrál přes 114 hodin v hospodě Temple Bar v Dublinu.
S některými z nich jsem stále v kontaktu a jsou mi velkým vzorem. Například Joseph O´Faolaine (kytara, mandolína, banjo, zpěv), Gypsy Davy, Clare Peelo, John Mulville. Jsou to osobnosti, které se navzdory svému úspěchu chovají přátelsky a jak se říká: úspěch jim nestoupl do hlavy.
Po návratu z Irska jsem začala pracovat jako učitelka v mateřské škole. Kytara je můj oblíbený nástroj a ten využívám i nadále ve své profesi.
Hudba hraje v našem životě důležitou roli – dává nám radost, umožňuje nám vyjádřit se a sbližuje lidi. Tak jako minerální kameny dokáže také uzdravovat, pokud jí to dovolíme. Pomocí hudby můžeme aktivovat základní životní energii, snížit stres, ovlivnit léčbu a vyrovnat aktivitu pravé a levé strany mozku. Správně zvolená hudba může zvýšit vitalitu organismu, zmírnit vyčerpání, příznivě ovlivnit náladu a zlepšit soustředění a koncentraci.
Je vědecky dokázané, že hudba ovlivňuje osobní jednání a sociální chování člověka.
Přeji vám, abyste se nebáli pustit hudbu do vašeho života. Mnoho krásných hudebních zážitků, ať už ve formě terapie, zábavy nebo umění.
Zdroje:
Webové stránky Cochlear - Family News #29, Léto 2024 - Jak trénink s hudbou pomáhá vnímání řeči
Webové stránky Organic Oasis - Blog - Hudba jako nástroj pro harmonizaci těla
https://casopis.wlyceum.cz/hudba-a-jeji-vliv-na-cloveka/
https://cpzp.cz/clanek/3097-0-Vliv-hudby-na-zdravi-a-psychiku-cloveka.html
