Článek
„Ke všemu, co je veliké, je prvým krokem odvaha.“ Johann Wolfgang von Goethe
S přítelem jsme se rozhodli, že pojedeme navštívit jeho známé, kteří bydlí v šestém největším městě Německa, hlavním městě spolkové země Baden-Württenberg, ve Stuttgartu.
Anja, Richard a jejich malá Steffi nás vyzvedli na nádraží.
Richard byl sympatický, vypadá jako Slávek Boura. Zašli jsme do parku, a zatímco Steffi běhala za kačenkami tak jsme seděli na lavičce, ze které byl výhled na řeku Neckar.
Prohlédli jsme si s nimi centrum Stuttgartu, a dali si zmrzlinu v Mont Blanc Gelateria.
Protože už byla Steffi unavená, nasedli jsme všichni do auta a jeli k nim domů. Bydlí v krásném bytě na okraji města v části Untertürkheim.
Pokoj pro hosty byl krásně zařízený, zdi byly vymalované na zeleno, byl tam bílý nábytek.
Na večeři byl Eintopf (jídlo z jednoho hrnce, polévka se zeleninou a masem, párky a klobáskou) k tomu chléb a zapili jsme to místním pivem Swaben Bräu – Das Naturtrübe.
Podívali jsme se na film Barfuss (2005) je to romantická komedie o nezodpovědném třicátníkovi, kterého hraje německý herec Til Schweiger. Ve filmu se objeví dívka Leila, která uteče z psychiatrie právě za tímto mužem aby mohla být s ním. I když jsem ten film viděla už aspoň 4×, pokaždé mi na konci tečou slzy.
Následující den, hned po snídani, jsme vyrazili do muzea Mercedes-Benz, které bylo vzdálené od domu cca 1 km.
Muzeum je umístěné v moderní prosklené budově. Ke vstupence jsme dostali audio průvodce, vybrali jsme si němčinu, protože oba tento jazyk ovládáme. A pak už jsme se jen nechali unášet tou krásou…
Mercedes Benz Museum Stuttgart
Vyjeli jsme nahoru výtahem (je tam devět pater) a pak scházeli dolů a prohlíželi si vystavené exponáty.
A protože to bylo možné, tak jsme si do některých sedli a udělali si parádní fotky. Povím vám, že jsme tam strávili skoro tři hodiny, užili jsme si to. A pak jsme se vydali podle našeho itineráře dál.
Ze stanice Marienplatz do části města, které se jmenuje Degerloch, jsme vyjeli zubačkovou tramvají. Pak autobusem k Fernsehturm (Televizní věž). Koupili jsme si vstupenku a výtahem vyjeli nahoru.
Protože jsme byli hladoví, tak jsme si v restauraci dali pořádný oběd.
S plným břichem jsme pak ze sto padesáti metrů vysoké plošiny Televizní věže koukali na výhled na město a na okolní krajinu. Výhledy to byly pěkné, z té výšky se mi trochu klepala kolena. Udělala jsem nějaké fotky a videa.
Na zpáteční cestě jsme se stavili v jednom malém obchůdku, kde jsem si koupila náušnice s modrým kamínkem a pak jsme šli zpátky do centra, kde jsme obdivovali pěkné hrázděné domy a domluvili si prohlídku města s průvodcem na další den.
Večer jsme strávili s našimi přáteli na jejich zahrádce, kde jsme grilovali.
Steffi mi ukazovala svoje hračky na pískovišti, hrála jsem si s ní, dělala bábovičky a četla jí také pohádku před spaním na dobrou noc s názvem „Post aus Traumland“ (Pošta z říše snů).
Další den byla naplánovaná prohlídka města s průvodcem.
Byla to prohlídka v němčině a na sraz jsme přišli o trochu dřív. Ráno bylo trochu zamračeno, naštěstí spadlo jen pár kapek deště. Bylo nám řečeno, že prohlídka se koná za každého počasí, proto jsme se vybavili deštníkem a pořádnými botami. Na prohlídku s námi šlo dalších osm lidí.
Průvodce Hans nám poutavě vyprávěl historii města, zavedl nás na všechna významná místa.
Zmínila bych třeba Rathaus (radnici), Neues Schloss Stuttgart (Nový zámek ve Stuttgartu) a jeho zahrady, Altes Schloss (Starý zámek), Schlossplatz (Zámecké náměstí). Z tohoto velkého náměstí v centru se nabízí výhledy na historické budovy a parky.
Moc se mi to líbilo, hlavně ty zahrady. A jak jsem zjistila, tak moje znalosti němčiny jsem pořád skvělé!
Za mě tato hodinová prohlídka byla moc fajn, užili jsme si to.
Při té příležitosti jsme se seznámili blíž s jedním párem z Mnichova, který si tam udělal zastávku. Cílem jejich cesty byl veletrh ve Frankfurtu.
Zašli jsme pak společně do cukrárny, kde jsme si dali klasický Schwarzwälder Kirschtorte (Švarcvaldský dort), kávu a v mém případě čaj.
Stuttgart si mě naprosto získal – ať už to byly rozkvetlé zámecké zahrady, nebo ten skvělý pocit, že se v němčině stále neztratím. Odjížděla jsem s modrými náušnicemi v uších a vědomím, že se sem za přáteli a touhle atmosférou musím co nejdříve vrátit.
