Článek
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ Jan Werich
Někdy nepotřebujete letenku na druhý konec světa, abyste zažili den, na který budete dlouho vzpomínat. Stačí parta dobrých přátel, auto se spolehlivým řidičem a směr Jižní Morava.
Naším cílem byly Valtice – město, které voní historií a tím nejlepším vínem.
Výhledy, které berou dech
Uháněli jsme z Brna jako s větrem o závod. Zaparkovali jsme nad Valticemi a šli dál do kopce, až jsme přišli ke kolonádě Reistna. Měli jsme neuvěřitelné štěstí na počasí – slunce zářilo, na nebi byly malé mráčky.
Vystoupali jsme na vyhlídkovou terasu a rozhlíželi se po kraji. Pohled na vinohrady, město pod námi a daleké obzory byl nádherný.
Vítr si hrál s mými vlasy, kterých jsem měla najednou plnou pusu, ale zároveň mi vyčistil hlavu a odnesl pryč myšlenky na rušný pracovní týden, který jsem měla za sebou.
Stezka bosou nohou
Dotek přírody na bosé stezce
Jen kousek od hranic s Rakouskem nás čekala Stezka bosou nohou. Je to osvobozující pocit, zout si boty a vnímat terén pod chodidly.
Brána druidů
Největším zážitkem pro mě byla Brána druidů. Je to úžasné místo, kde zjistíte, v jakém druidském znamení stromu jste se narodili. Najít si „svůj“ strom a přečíst si o něm pár řádků uprostřed přírody mělo pro mě tu správnou magickou atmosféru.
Kluci na mě volali, ale já se začetla a nechtělo se mi hned tak odejít, protože mě takové věci zajímají. Víte, můj strom je kaštan, to jsem se dozvěděla už před několika lety po přečtení úžasné knihy „Síla stromů“, kterou napsal Dietmar Findling.
O tomto mém oblíbeném stromu si můžete více přečíst v mém dřívějším článku: Síla stromů - Jírovec maďal – kaštan.
Autem jsme se vrátili zpět do města a ze všeho nejdřív jsme si zašli na pořádný oběd. Vyhládlo nám a mě dokonce už i kručelo v břiše. Dali jsme si dobroty moravské kuchyně v jedné z těch restaurací v centru.
120 minut v degustačním ráji
Potom jsme se prošli v zámeckém parku a přesunuli se do podzemí, do proslulého Salonu vín. Vybrali jsme si program volné degustace a musím říct, že to byla jízda. Představte si to: máte 120 minut na to, abyste ochutnali jakékoliv z nejlepších vín České republiky (kromě speciálních výběrů).
U vstupu jsme dostali zdarma katalog. Pečlivě jsem si do něj zapisovala hvězdičky a poznámky k vínům, která mi nejvíce chutnala. Abychom to „koštování“ zvládli se ctí, dokoupili jsme si k tomu oříšky a sýry.
Abstinent, který nezkazil žádnou legraci
Možná si říkáte, jak se z takového sklepa dostat domů? Tady přišla hvězdná chvíle našeho řidiče. I když byl celý den na nealku, byl to právě on, kdo držel laťku zábavy nejvýš.
Zatímco my jsme s každým vzorkem víc a víc zářili štěstím, on sypal z rukávu jeden vtip za druhým a také nám povídal zážitky ze své práce na VUT v robotickém oddělení.
Byl tam s námi i jeho kolega, cizinec, s nímž jsme mluvili anglicky, pro něho to byla zábava, kterou ještě nikdy předtím nepoznal. Procházet se historickým sklepem s pohárkem v ruce a s takovou náladou, to je přesně ten důvod, proč s přáteli vyrážet na cesty.
Cinkání lahví v kufru
Valtice nás nezklamaly. Vybrat si z té záplavy skvělých vín byl pro mě téměř nadlidský úkol. Každý z nás si domů odvážel hned několik lahví, poznámkami popsaný katalog a pocit, že právě tohle jsou ty dny, pro které stojí za to žít.
Cesta zpátky utíkala tím správným tempem – v kufru cinkaly lahve do rytmu hudby, kterou jsme poslouchali a společně jsme si k tomu prozpěvovali.
Představte si to: venku se pomalu začalo stmívat, auto bylo plné smíchu a nikomu z nás se nechtělo domů.
Zapadající slunce a konec výletu
V tu chvíli jako by se zastavil čas a existovala jen ta naše cesta, zapadající slunce v zrcátkách a slibné zásoby v kufru.
Když jsme dorazili k mému domovu, rozloučila jsem se s kamarády, poděkovala našemu skvělému řidiči, že mě dovezl v pořádku domů a zamávala jim na cestu.
Byl to jeden z těch výletů, které vám v paměti zůstanou ještě dlouho poté, co dopijete poslední doušek vína z té úplně poslední lahve.
Dobré jídlo a dobré víno jsou jen poloviční radostí, pokud u stolu chybí dobří přátelé. A kam se s přáteli chystáte příště vy? Dejte mi vědět v komentářích!
❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil na Seznam Médium: Giovanna Arancione - Médium.cz Každý týden vydávám nové články, tak ať vám neuteče můj příští cestovatelský průvodce! Stačí kliknout na tlačítko „Sledovat“.
