Průvodce naší dovolenou: Co všechno jsme stihli v Jeseníkách

Jeseníky mají v sobě něco zvláštního. Stačí ujít pár metrů od auta a najednou stojíte uprostřed divoké přírody. Slyšíte jen šumění lesa nebo horskou bystřinu.

Člověk si tu hezky uvědomí, že příroda léčí nejenom unavenou mysl ale i tělo.

Naše dovolená s ubytováním v Resortu Červený dvůr byla prostě skvělá. Užili jsme si zasloužený relax, výšlapy v přírodě, dechberoucí výhledy a výborné jídlo.

Během putování jsme navíc navštívili místo, na kterém jsem jako malá trávila úžasnou dovolenou s bráchou a rodiči.

Hlavním turistickým cílem byla pochopitelně nejvyšší hora Moravy. Zvolili jsme trasu z Ovčárny. Odtud je to na Praděd příjemná cesta s postupně se otevírajícími výhledy.

Když stojíte pod ikonickým vysílačem, máte pocit, že vám leží celý svět u nohou. Sice tu byly mraky lidí a vos – a od jedné z nich jsme dokonce vyfasovali bolestivé žihadlo – ale i tak to byl parádní zážitek.

Vyjeli jsme si také rychlovýtahem nahoru na vyhlídkovou plošinu. Chtěli jsme se pokochat tou nádherou i z výšky. Byla to krása, chodila jsem stále sem a tam a nemohla jsem se nabažit výhledů.

Vyfotili jsme si sochu Praděda a vyrazili jsme zpět. Cestou jsme míjeli mraky turistů.

Protože jsme byli hladoví, dali jsme si oběd v horské chatě Barborka.

Abychom ale nešli stejnou cestou, zpátky jsme to vzali lesem kolem hučících vodopádů a peřejí Bílé Opavy. Vzduch tam voní jehličím a vlhkým mechem. Cesta vede po lávkách přímo kolem divoké vody.

Naše putování nebylo jen o zdolávání kilometrů, ale také o cestování v čase. Zamířili jsme do Horní Lipové k Penzionu Slatina. Právě tady jsem v dětství prožila několik krásných rodinných dovolených. Bylo dojemné stát po letech na stejném místě.

Potkali jsme zde neuvěřitelně hodného pana majitele, který tam sekal trávník. S velkým pochopením mě nechal projít celou zahradu.

Když jsem stála u zdejšího bazénu, tak se mi vybavila scénka: Jako malá holka jsem z něj totiž hrdinně zachraňovala topící se berušku. Berušku jsem sice zachránila, ale sama jsem do toho bazénu spadla, a to oblečená!

Chvíle, kdy se před vámi oživí vzpomínky z dětství jsou na cestování ty vůbec nejkrásnější.

Abychom si horská panoramata užili ještě z jiné perspektivy, navštívili jsme unikátní dřevěnou rozhlednu s názvem Stříbrná Twiggy (Králičák). Ta se nachází na vrcholu kopce Štvanice.

Tato elegantní, štíhlá konstrukce nabízí fantastický výhled na jesenické hřebeny.

Po cestě k parkovišti jsem pohledem zkoumala kamínky u cesty a našla jsem pár, které vypadaly jako tvar srdce (takové si vozím se svých cest nejraději).

Po celém dni na nohou nám pak dělala radost i procházka. Šli jsme kolem břehu řeky (která se stále po velkých potopách opravuje) k nedaleké Hospůdce Pomněnka.

Tady jsme krmili roztomilé kozy. Bylo to příjemné posezení a pivo chutnalo po horkém dni skvěle.

Pojďte s námi objevit místa plná zábavy, filmové romantiky a technických divů. A jako bonus vám ukážu, kde mají ty nejlepší obří řízky!

Naše dobrodružství začalo v místě Kouty nad Desnou. Zaparkovali jsme u nádraží a vydali se k moderní sedačkové lanovce, která nás vyvezla nahoru.

Odtud naše kroky vedly k jednomu z největších divů Česka – k přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Cestou jsem si dávala obrovské borůvky, které rostly hned u cesty.

Stromy byly v oparu, moc jsme toho neviděli, protože v noci pršelo.

Pohled na obří horní nádrž zaříznutou do vrcholu hory je fascinující, a v té mlze trochu tajemný.

Kolem nádrže jsme se procházeli a užívali si sluníčko, které začalo vykukovat. Před cestou lanovkou dolů jsme ještě vystoupali na báječnou rozhlednu u horní stanice.

Z hor jsme se přesunuli do údolí do malebné obce Sobotín. Zdejší zámecká zahrada okouzlí každého, a právě ona byla hlavním cílem naší návštěvy.

Procházka mezi vzrostlými stromy měla úžasné kouzlo. Seděli jsme, pozorovali kachny i ryby a kochali se klidnou hladinou jezírka.

Jako bonus jsme zde objevili i zajímavé filmové místo. Právě na zdejší zámecké houpačce se totiž natáčela scéna s hercem Markem Lamborou ve filmu Princezna zakletá v čase.

Sedět na houpačce a nasávat atmosféru zámeckého parku se mi moc líbilo.

V Rapotíně jsme nejprve vyzkoušeli Kneippův chodník. Bosá chůze v ledové vodě po oblých kamenech unavené nohy fantasticky osvěžila.

Hned poté jsme navštívili interaktivní výstavu Klamárium v Rapotíně. To je skvělé místo plné optických klamů, kde si člověk skvěle pohraje a potrápí mozek. Mně se nejvíce líbila atrakce v podobě tunelu pod Červenohorským sedlem.

Skutečný, desítky let plánovaný dopravní tunel pod Červenohorským sedlem v Jeseníkách dodnes nestojí. Stal se z něj tak trochu jesenický „mýtus“. Klamárium ho proto ztvárnilo s nadsázkou jako atrakci. Když už ho lidé nemají v reálném světě, mohou se jím projít alespoň v rámci optického klamu.

Před odjezdem domů už nám pořádně vyhládlo. Zamířili proto do vyhlášené restaurace U řízků v Rapotíně. A název nelhal. Dostali jsme tam tak obrovský a pořádný řízek, že to byla ta nejlepší možná tečka za celou jesenickou dovolenou.

Já jsem si dala malý kuřecí a k tomu smažený sýr a bramborový salát, ale i tak to byla obrovská porce.

Domů jsme se vraceli s hlavou plnou zážitků, najezení k prasknutí a se skvělým pocitem, že nám v Jeseníkách bylo prostě dobře.

Pokud se vám moje upřímné tipy líbily a chcete se mnou objevovat další skrytá i komerční místa v Česku i v zahraničí, klikněte nahoře na tlačítko SLEDOVAT.

❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil na Seznam Medium: Giovanna Arancione. Už teď pro vás totiž plánuji další cestovatelské průvodce! Kam vás v příštím článku vezmu? Nechte se překvapit!

A jak to máte vy? Patří Jeseníky mezi vaše srdcovky, nebo raději jezdíte jinam? Těším se na vaše názory v diskuzi! 👇

Za slušné upozornění na nesrovnalost v textu budu jen ráda.

A vzkaz pro hejtry? Každé vaše rýpnutí mi jen zvedá čísla, takže směle do toho. 😉