Článek
„Čím je člověk vzdělanější, lepší a ušlechtilejší, tím víc si váží přírody.“ Jan Amos Komenský.
Vzala jsem si mapu Německa a hledala místo, kde jsem ještě nebyla, kam bych se ráda podívala.
Hamburg, Drážďany, nebo snad Berlín? Potřebovala jsem se rozhodnout, brzy už jsem se měla vydat na cestu.
A vyhrál to Berlín
Z Prahy je to jen čtyři a půl hodiny, jazyk znám, tudíž tam budu jako ryba ve vodě, žádná jazyková bariéra, takové byly moje plány.
Moje cesta začíná
Vyrazila jsem vlakem a autobusem přes Brno a Prahu až na nádraží Berlin Südkreuz.
Tam jsem podle instrukcí přes Airbnb měla nasednout na S-Bahn, jet na určenou stanici a počkat na hostitelku v kavárně.
Ti z vás, kteří mají špatný orientační smysl (tak jako já) mi dají za pravdu, že po příjezdu na neznámé místo je člověk jako ztracený.
Nepomůžou vám v tom mapy v mobilu, ani internet. Místo nejjednodušší cesty se vydáte přesně na opačnou stranu, je to šílené, ale je to tak.
Abych tomu předešla, „přepla“ jsem se do němčiny, a rovnou se zeptala na cestu i na jízdenku. Ochotná studentka mi vše vysvětlila. Našla jsem správné nástupiště, vyjela jsem a vystoupila ve stanici s krásným názvem: Sonnenallee.
Před kavárnou mě přivítala sympaťanda na kole, moje hostitelka Anke. Ve svém bytě mi půjčila nabíječku, ta mi totiž během cesty přestala fungovat a mobil už jsem měla téměř vybitý.
Byt byl v přízemí, pokoj v bílé barvě. Dveře z kuchyně vedly na terasu se zahradou. Na zahradě byla dřevěná lehátka a ve větvích stromů zavěšeny světelné barevné řetězy.
Rixdorf a česká stopa
Čtvrt ve které jsem bydlela se jmenuje Neukölln. V její části zvané Rixdorf, najdete nejstarší kovářství v Berlíně (Rixdorfer Schmiede).
Anja mě vedla na prohlídku malebnými uličkami kolem Bethlehemskirche (Betlémského kostela) z 15 století až do Comenius Garten (Zahrady Komenského).
Po té krásné procházce mi pořádně vyhládlo, potřebovala jsem doplnit energii, proto jsem si dala tradiční Currywurst s hranolkami. Nakoupila jsem si nějaké ovoce, zeleninu a další potraviny. Doma jsem uložila nákupy, vzala si knížku a odešla si číst do Zahrady Komenského.
V zahradě jsem se seznámila s pánem, který se o zahradu stará a zůstala až do zavírací doby. Je to opravdu nádherné místo. Zahrada s ovocnými stromky, kolem louky s jezírkem, altány, a bylinkové a zeleninové záhony.
Na večeři jsem si udělala „Spaghetti alla Giovanna“ (můj tajný recept) a zapila jsem to stylově panákem Limoncella.
První noc na novém místě se mi obvykle špatně spí. Tentokrát to ale neplatilo. Buď to bylo tím úžasným místem, nachozenými kilometry, nebo tím italským likérem, vyspala jsem se totiž výborně.
Další dny už byly ve znamení objevování
Dopoledne jsem si zařídila Berlin WelcomeCard, abych měla výhodnou cenu jak na dopravu, tak i na turistické atrakce. V Neukölln jsem si koupila novou nabíječku, prošla si TK Maxx a v italské restauraci si dala Lasagne Bolognese.
Moje první cesta vedla na Brandenburger Tor (Braniborská brána), prošla jsem se k Reichstag (budově říšského sněmu) a potom zamířila do parku.
Odjela jsem busem a metrem na nejznámější náměstí Alexanderplatz, kde jsem si prohlédla Weltzeituhr (Světové hodiny) a vyfotila si nepřehlédnutelnou Berliner Fernsehturm (Televizní věž).
Každý den byla na programu nějaká pamětihodnost: návštěva katedrály s vyhlídkou na věži, procházka podél Berlínské zdi, zašla jsem také na prohlídku do Říšského sněmu, zajela jsem do Potsdam (Postupimi).
Ze všech muzeí jsem si vybrala Deutsches Spionage Museum (Německé špionážní muzeum). Na Potsdamer Platz jsem vyjela výtahem za 20 sekund do výšky 100 metru, na Panorama Punkt, což je nádherné vyhlídkové místo na město a jeho památky, je tam i restaurace.
Jeden z prvních dnů jsem jezdila s busem Hop-on, hop-off. Je to fajn, když máte uchozené nohy, nebo si chcete jen tak popovídat lidmi, s turisty, jako jste vy.
Seznámila jsem se s lidmi z Ameriky, z Anglie, z Belgie, dokonce i z Itálie. Italští turisté byli nepřehlédnutelní.
V Berlíně najdete spoustu zahrad a parků
Jako milovnice přírody mě zajímala Botanická zahrada. Skleníky s orchidejemi, masožravými rostlinami, a obrovskými palmami a sukulenty, byla to prostě nádhera.
Vrcholem ale byly Gärten der Welt (Zahrady světa). Na velkém pozemku tam můžete vidět flóru z různých konců planety.
Nejvíc mě okouzlila Jižní Afrika se svými kvetoucími strelíciemi a orientální islámské zahrady s vodotrysky. Naprostým unikátem je Reflexion Garten (Odrazová zahrada), ta mě do slova oslnila - je vytvořená pomocí zrcadel do tvaru bludiště.
Domů si vezu tričko s Berlínem, ale hlavně pocit vděčnosti. Pokaždé, když jsem bloudila, potkala jsem ochotné lidi, kteří mi pomohli najít správný směr. Berlín mě naučil, že i když člověk sejde z cesty, vždycky najde něco zajímavého.
Líbilo se vám moje berlínské putování? Nenechte si ujít ani mé vyprávění z Itálie. „Cílová stanice Řím: Město, do kterého jsem se zamilovala“.
