Článek
„Hudba není ukryta v notách, ale v tichu mezi nimi.“ Wolfgang Amadeus Mozart
Do Vídně jezdím často, mám to tam ráda. Toto město patří k mým „nejkám“, co se týče oblíbených měst. V každém ročním období, tam najdete něco zajímavého. Někdy jsem tam třeba i desetkrát za rok, od nás z Moravy je to blíž než cesta do Prahy.
Všechno to začalo jednou v létě, když jsme se s přítelem vypravili na prodloužený víkend do Vídně, na návštěvu k jeho kamarádovi Jürgenovi. Byla jsem zvědavá na noční život a na všechno, co toto město může nabídnout.
Navštívili jsme Hundertwasserhaus (architektonický skvost Rakouska), kde jsem se na první pohled zamilovala do kočičích pohlednic a kočičích sošek od rakouské tvořivé umělkyně Rosiny Wachtmeister.
Hundertwasserhaus
Jeli jsme na Dunajský kanál, kde jsme si udělali piknik, poslouchali hudbu a nasávali vitamín „D“ ze sluníčka a vitamín „B“ z pivka.
Jedinečný zážitek pro mě byla noční Vídeň, šli jsme na drink, sednout si do takových těch sedaček před MuseumsQuartier. Čekali jsme, až dorazí všichni Jürgenovi přátelé, a pak vyrazili společně do Shangrila Karaoke Baru. S holkama jsme zpívaly Super Trouper od Abby, šlo nám to, a kluci nám tleskali do rytmu.
Další den jsme jeli autobusem na Kahlenberg do Wienerwald (Vídeňského lesa). Je tam rozhledna, restaurace, vysílač a za jasného počasí úchvatné výhledy na město. Vedlejší kopec se jmenuje Leopoldsberg, je tam kostel sv. Leopolda. Je tam méně lidí, a větší a lepší výhled na město.
Rok poté jsem do Vídně začala jezdit autobusem z Brna s mojí kolegyní. Navštívily jsme Přírodovědné muzeum, Haus des Meeres, Prater, zašly jsme do Albertiny, na výstavu, do Katedrály sv. Štěpána, daly jsme si Sachrův dort v Sacher Hotel, navštívily Hofburg, Operu, Donauturm (rozhlednu)…
Jednou jsme tam jely na podzim vyloženě na nákupy, na Mariahilfer Strasse. Chtěly jsme si nakoupit nějaké oblečení. Nákupy jsou unavující, dostaly jsme hlad, a tak jsme hledaly její oblíbený fastfood, ona se totiž nikde jinde nenají.
Ptala jsem se kolemjdoucích lidí, kde najdu „Ká.ef.cé“? Nikdo nerozuměl, kroutili hlavou, neporadili. Nakonec jsme to samy našly. Hurá! Když jsme si objednaly a s jídlem si sedly ke stolu, přímo před námi přes celou zeď byl obrázek a u něho nápis: „KFC“. Co nás pobavilo úplně nejvíc, byla vedle toho napsaná anglická výslovnost v závorce [kei.ef.si], rozesmálo nás to tak, že nám málem zaskočil Twister v krku.
Ten den byl ještě zajímavější tím, že zastávka busu na zpáteční cestě byla kvůli nějakým opravám přesunutá jinam. Nenašly jsme ji včas, náš bus jsme sice zdálky zahlédly, ale to bylo všechno, ujel nám.
Byl večer, tma, a tak jsme přemýšlely, jak se dostat domů. Za poslední peníze jsme si koupily jízdenku do Znojma. Vystoupily jsme z vlaku, ale co dál? Stouply jsme si k silnici směr Brno a já jsem bez rozmyšlení řekla, že budu stopovat.
Dlouho nic nejelo. První auto, které se objevilo a zatavilo nám, mělo vzadu rozházené noty, samé notové zápisy. Naklonila jsem se do okénka a zeptala se řidiče, jestli nás sveze. Náhodou jel do Brna a souhlasil.
Všechny svoje tašky s nákupy a samy sebe jsme naskládaly do toho malého auta a už jsme ujížděli. Přestavte si, byl to pán, který dělá dirigenta ve Vídeňské státní opeře a jel z Vídně domů. Měly jsme štěstí, že jsme káply na dobrého člověka. Věřte nevěřte, dokonce jsme si spolu zazpívali, naše moravské lidové písničky.
V Brně nám zastavil u „hlaváku“, a protože si nechtěl vzít peníze, tak dostal čokoládu, kterou jsem koupila domů. Stihla jsem vlak a přijela jsem domů úplně stejně, jako by nám ten náš autobus ani neujel.
Zimní Vídeň je kouzelná, adventní trhy se tam na některých místech konají až do svátku Tří králů. Vypravila jsem se tam v prosinci se svým přítelem. Nejdříve jsme jeli do Schönbrunnu, kde jsme si koupili svařáček na zahřátí, a prošli se po stáncích s rukodělnými výrobky. Přítele honila mlsná, tak si dal ovocný knedlík s povidly posypaný mákem, cukrem a politý dokola vanilkovým krémem. Na pódiu zpívaly dětičky koledy, bylo to pěkné. Pak jsme jeli do centra na trhy k radnici. Pro mě byl zážitek sledovat lidi na bruslích, kteří kroužili na vytvořeném kluzišti a děti u stánků, kousající do obrovských jablek na špejli, obalených buď v cukrové, nebo čokoládové polevě.
Musím uznat, že více se mi líbí trhy, které mi do mapky zakreslil můj bývalý vídeňský kolega Christian. Jsou to třeba „Karslsplatz“ nebo „Am Hof“, nejsou tak komerční jako ty u Radnice nebo u Schönbrunnu, protože mají skvělou atmosféru.
Schönbrunnské zahrady, nahoře Gloriette
Jaro ve Vídni je voňavé. Schönbrunnská zahrada v květnu, je plná růží a květinových záhonů. Po zahradě můžete jezdit vláčkem, nebo chodit pěšky. Doporučuji vyšlápnout si kopeček ke Gloriette, ze kterého je pěkný výhled na město. Vzala jsem na tuhle prohlídku s sebou maminku, abychom tam oslavily její narozeniny. Na oběd jsme si pak zašly do restaurace Wienerwald na Wiener Schnitzel, ke kterému jsme si daly vídeňský bramborový salát.
V dubnu se také konají Velikonoční trhy. Můj oblíbený je mezi Naturhistorisches Museum (Přírodovědné museum) a Kunsthistorisches Museum (Uměleckohistorické muzeum) a stánek, který vždycky navštěvuji, se jmenuje „Essendorfer“. V něm můžete ochutnat skvělé domácí dipy a omáčky.
Nejraději si ale vychutnávám jednodenní výlety do Vídně úplně sama. Potkávám fajn lidi, se kterými můžu procvičovat konverzaci jak v němčině, tak i v angličtině. Vyslovovat KFC v češtině ani v angličtině už nemusím, protože jsem příznivcem jiného stravování.
Jednou jsem se účastnila ankety o jídle a po vyplnění dotazníku jsem dostala balík gumových bonbonů. Jindy jsem si báječně popovídala o filmech v němčině s pánem v Nordsee.
Za každého ročního období je Vídeň krásná, vždy tam najdete něco, čím vás okouzlí. Ať už tam jedete za kulturou, za památkami, nebo jen tak na nákupy. Meine Damen und Herren, viel Spaß in Vienna!
https://www.rakousko.cz/cs/magazin/gastronomie-v-detailu/germknodel-rakousky-kynuty-knedlik-s-povidly?cookieconsent=updated
