Bertha von Suttner, první žena, která získala Nobelovu cenu za mír

Dětství a mládí

Bertha se narodila v Praze do šlechtické rodiny. Jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský, matka Josefína Körnerová však pro svůj neurozený původ čelila diskriminaci ze strany jeho rodiny. Berthin otec zemřel ještě před jejím narozením, což její matku donutilo opustit rodinné sídlo Kinských a přestěhovat se s dcerou do Brna.

V Brně vyrůstala pod ochranou otcova přítele a dostalo se jí kvalitního vzdělání. Později odešla ke své tetě do Vídně, kde se sama věnovala studiu literatury a filozofie. Jelikož rodinné jmění bylo již vyčerpáno a Bertha neměla žádné finanční zabezpečení, rozhodla se přijmout místo guvernantky v rodině průmyslníka Karla von Suttnera. Tam vyučovala jeho dcery literatuře, hudbě a jazykům.

Během pobytu v rodině von Suttner se Bertha zamilovala do Arthur von Suttnera, syna svého zaměstnavatele, který byl o sedm let mladší. Jejich vztah trval tři roky, než si jej rodina všimla. Po odhalení byla Bertha donucena odejít a našla si práci v Paříži jako sekretářka a asistentka tehdy již slavného vynálezce a chemika Alfreda Nobela.

S Nobelem vedla dlouhé diskuse o vědě, společnosti i pacifismu. Právě jí se Nobel svěřil s myšlenkou založit fond pro ocenění vědců a osobností přispívajících k míru. Alfred se do Berthy zamiloval a usiloval o její přízeň, ona se však stále cítila citově spjata s Arthurem a vrátila se zpět do Vídně, kde se s Arthurem tajně vzali a následně odjeli do Gruzie.

V Gruzii si manželé přivydělávali učením bohatších vrstev a psaním pro vídeňské noviny. Přestože žili v chudobě, byli šťastní. Právě zde Bertha poprvé na vlastní oči viděla důsledky rusko-turecké války (1877–1878), což zásadně ovlivnilo její budoucí postoje.

Po návratu do Rakouska se Bertha naplno vrhla do boje proti válkám, které vnímala jako nesmyslné zabíjení. V roce 1889 vydala svůj nejvýznamnější román Die Waffen nieder! (Složte zbraně!), který se stal jednou z nejvlivnějších protiválečných knih 19. století. Román měl obrovský dopad a přispěl k mezinárodnímu rozmachu pacifismu.

Dále psala články o mírovém soužití mezi národy, zakládala mírové iniciativy a stala se vedoucí osobností mezinárodního mírového hnutí. Iniciovala vznik Mezinárodního soudního dvora v Haagu, v roce 1899 se podílela na dohodě o zákazu bojových plynů a v roce 1912 veřejně vystoupila proti využívání bojových letadel. S předstihem varovala, že „příští válka bude mnohem strašnější než všechny předešlé“ a prorokovala vznik „totální zbraně“, čímž předpověděla jadernou bombu několik desetiletí před jejím vynálezem.

Díky své neúnavné činnosti byla Bertha von Suttner zvána na mezinárodní konference, cestovala po celém světě a přednášela o nutnosti míru. Setkala se s významnými osobnostmi své doby, včetně prezidenta Theodora Roosevelta, který ji přijal v Bílém domě. V roce 1905 se stala první ženou, která obdržela Nobelovu cenu za mír.

Ne všichni však její práci oceňovali. Byla terčem kritiky, označována za „hysterickou ženu“, která nechápe „očistnou roli války“. Karikatury v tisku ji zesměšňovaly jako naivní idealistku. Přesto se stala jednou z nejvlivnějších žen Evropy konce 19. století.

Bertha von Suttner se až do posledních dnů svého života věnovala mírovému hnutí. Přednášela, psala pacifistické povídky, divadelní hry a články. Zdůrazňovala nesmyslnost válek a potřebu míru.

Zemřela 21. června 1914, pouhé čtyři týdny před vypuknutím první světové války – konfliktu, před kterým celý život varovala.

„Každá válka dává sémě pro další válku.“

„Jednou z věčných pravd je, že štěstí se vytváří a rozvíjí v míru a jedním z věčných práv jednotlivce je právo žít. Stvrzení tohoto práva je posvěceno ve starém přikázání ‚Nezabiješ‘.“

„Zvláštní, jak jsou lidé slepí. Nad středověkou mučírnou se zděsí, ale pak jdou s pýchou naplnit zásobníky svých zbraní.“