Článek
Z Prahy do Ameriky: za vědou i svobodou
Gerty Cori, rozená Radnitzová, přišla na svět 15. srpna 1896 v Praze a pocházela z dobře situované židovské rodiny – její otec byl chemik a ředitel cukrovaru. Vzdělání bylo v rodině prioritou, a tak Gerty už od dětství rozvíjela svůj talent a vášeň pro vědu, zejména biologii a chemii.
Vystudovala medicínu na německé univerzitě v Praze a už během studií se seznámila se svým spolužákem Carlem Corim. Spojoval je nejen hluboký vztah, ale také společná láska k vědě. I přes odpor Carlových rodičů – kvůli Gertinu židovskému původu – se vzali a v roce 1922 společně emigrovali do USA, kde našli nejen nový domov, ale i vědeckou svobodu.
Věda na druhé koleji – ale jen na oko
Přestože byla Gerty talentovaná a publikovala už od svých prvních let v Americe (mj. o hormonech štítné žlázy nebo účincích rentgenového záření), její vědecká dráha nebyla jednoduchá. Kvůli svému pohlaví a původu jí bylo systematicky odpíráno postavení odpovídající jejím schopnostem, a byla placena méně než její manžel, i když na výzkumech pracovali bok po boku.
Carl Cori ji ale nikdy neodsouval – naopak ji podporoval a přiznával její zásluhy. Společně se v roce 1936 proslavili objevem tzv. Coriho cyklu – procesu, jakým tělo přeměňuje glykogen na glukózu a zpět, čímž zajišťuje zásobení svalů energií.
Dnes se díky nim učí budoucí lékaři o „Coriho nemoci“ – poruchách metabolismu glykogenu, které mohou vést k vážným zdravotním problémům. Jejich výzkum tak dodnes zachraňuje životy.
V roce 1947 získala Gerty Cori Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, spolu se svým manželem a argentinským vědcem Bernandem Houssayem. Stala se tak první ženou, která Nobelovu cenu v tomto oboru kdy obdržela a teprve třetí ženou v historii, která byla oceněna Nobelovou cenou za vědu vůbec (po Marie Curie a Irène Joliot-Curie).
Navzdory tomuto obrovskému uznání stále čelila předsudkům a jen pomalu stoupala akademickým žebříčkem. V St. Louis se stala profesorkou biochemie – ale trvalo to roky.
Vědkyně až do posledního dechu
Gerty Cori byla pověstná svou pečlivostí, přesností a analytickým myšlením. Nikdy se nesmířila s tím, že by byla „jen manželkou slavného vědce“. Byla plnohodnotnou výzkumnicí, která dovedla formulovat hypotézy, navrhovat experimenty i interpretovat výsledky.
V roce 1947, v témže roce, kdy získala Nobelovu cenu, jí byla diagnostikována rakovina kostní dřeně. Přesto pracovala dál. Až do své smrti v roce 1957, ve věku 61 let, pokračovala ve výzkumu – slabá, nemocná, ale nezlomná.
„Pro vědce jsou nezapomenutelné ty vzácné okamžiky jeho života, kdy po letech tvrdé práce se tajemství skrytá pod povrchem náhle zvedají, až se v jasném a krásném světle objeví ta skrytá tajemství.“ – Gerty Cori
Dnes je Gerty Cori připomínána jako pionýrka ženské vědy. Nejenže přinesla zásadní poznatky v oblasti biochemie, ale prolomila bariéry, které ženám v první polovině 20. století bránily vědecky růst.
Byla vědkyní, manželkou, přistěhovalkyní, bojovnicí – a především inspirací pro generace žen, které si troufly snít o světě vědy.
Zdroje:
- NobelPrize.org: Gerty Cori – Facts
- Encyclopedia Britannica: Gerty Theresa Cori – American Biochemist
- U.S. National Library of Medicine: Profiles in Science – Gerty Cori
- The Scientist: Remembering Gerty Cori
