Franca Viola: Dívka, která odmítla nucený sňatek a změnila italské zákony

Franca Viola se narodila 9. ledna 1948 ve městě Alcamo na Sicílii. Pocházela z prosté farmářské rodiny. V polovině 60. let se v Itálii stále udržoval hluboce zakořeněný zvyk tzv. rehabilitativního manželství (matrimonio riparatore) – praxe, kdy se muž, který znásilnil ženu, mohl trestnímu stíhání vyhnout tím, že si oběť vezme za manželku. Žena tím údajně „získala zpět svou čest“.

Franca byla zasnoubena s Filippem Melodiem, synovcem místního mafiána. Po jeho zatčení kvůli krádeži však zasnoubení zrušila. Filippo ji začal pronásledovat a když zjistil, že má nového snoubence, uchýlil se k násilí.

Dne 26. prosince 1965 byla Franca unesena a držena v zajetí osm dní v domě Filipovy sestry. Během té doby byla opakovaně znásilňována a nucena přijmout sňatek. Filippo věřil, že tím zpečetí situaci ve svůj prospěch – tehdejší společnost považovala ztrátu panenství mimo manželství za hanbu.

Franca však udělala to, co žádná dívka před ní: sňatek odmítla. Po osvobození nahlásila zločin a společně s odhodlaným otcem podala na Filippa trestní oznámení.

Franca čelila neuvěřitelnému tlaku – nejen právnímu, ale především společenskému. Rodina byla napadána, jejich vinohrad vypálen, čelili výhružkám a veřejnému odsouzení. Mnozí obviňovali z hanby ji, nikoliv Filippa z trestného činu.

Přesto se nevzdala. Proces byl široce medializovaný a získal podporu významných osobností včetně papeže Pavla VI. a italského prezidenta Giuseppeho Saragata. Filippo byl nakonec odsouzen na 11 let vězení.

Franca Viola se stala průkopnicí nového pohledu na ženskou důstojnost a práva obětí znásilnění. Její rozhodnutí odmítnout tzv. „záchranné manželství“ se stalo precedentem, který vedl k postupnému zrušení tohoto barbarského zákona – ke změně zákona došlo až v roce 1981.

Její odvaha inspirovala tisíce dalších žen, které se díky ní nebály postavit svým útočníkům.

V roce 1968 se Franca provdala za svého druhého snoubence Giuseppeho Ruisu, s nímž žije dodnes ve svém rodném městě. Kvůli přetrvávajícím útokům si Giuseppe musel pořídit zbraň na ochranu rodiny.

Francin příběh se stal inspirací i pro filmový průmysl. V roce 1970 vznikl snímek „Nejkrásnější manželka“ (La moglie più bella), režírovaný Damianem Damianim s tehdy teprve čtrnáctiletou Ornellou Muti v hlavní roli.

Franca Viola je vnímána jako hrdinka – žena, která prolomila mlčení, postavila se moci, tradici i strachu. Její čin byl prvním krokem k tomu, aby znásilnění bylo v Itálii vnímáno jako násilný čin, nikoliv jako morální problém ženy. Dnes je symbolem spravedlnosti, občanské odvahy a ženské emancipace.