Egeria: První cestovatelka, která sama vykonala pouť do Svaté země

Egeria (nebo také Aetheria či Etheria) byla poutnice a pravděpodobně jeptiška, která ve 4. století podnikla mimořádnou cestu ze své domoviny v Galicii do Svaté země. Z této pouti sepsala cestovní deník známý jako Itinerarium Egeriae (česky Egeriina pouť), který je dnes považován za jedno z nejstarších svědectví o poutnictví, raném křesťanství a životě na Blízkém východě.

Egeria se narodila kolem roku 350 n. l. v oblasti Galicie na severu dnešního Španělska. V době jejího života se region teprve pomalu christianizoval. Podle dochovaných záznamů byla pravděpodobně členkou ženské řeholní komunity. Když se rozhodla vykonat pouť do Jeruzaléma, psala pravidelně svým „sestrám“ – zřejmě duchovním družkám v klášteře.

Cestu podnikla mezi lety 381 a 385 n. l., přičemž navštívila nespočet míst spojených s biblickou tradicí: Jeruzalém, Alexandrii, Sinaj, Eufrat, Edessu (dnešní Urfa), Antiochii, Konstantinopol a mnohé další. Cestovala sama nebo s doprovodem místních průvodců, což bylo ve své době zcela výjimečné.

Zápisky z její pouti tvoří jedinečný cestopisný dokument, který má dvě části:

Její text byl ve středověku šířen v klášterních kruzích. V 11. století byl částečně přepsán do tzv. Codexu Aretinus, který se později ztratil. Objeven byl až v roce 1884 italským vědcem Gian Francescem Gamurrinim v knihovně kláštera ve městě Arezzo.

Další klíčovou postavou, která pomohla zachovat Egeriinu památku, byl mnich Valerio del Bierzo (7. stol.), který její texty citoval a zmiňoval, že pocházela z Galicie.

Až díky těmto náhodně dochovaným fragmentům a badatelské práci moderních historiků mohla být Egeria znovuobjevena jako první známá evropská cestovatelka a zároveň první žena, která zanechala psaný cestopisný záznam.

Její osobnost se stala předmětem vědeckého zájmu i kulturního uznání – často je vnímána jako symbol duchovní odvahy, ženské vzdělanosti a touhy po poznání. Spekuluje se, že je pohřbena pod slavnou katedrálou v Santiagu de Compostela.

Egeria je dnes připomínána nejen v náboženských kruzích, ale také v rámci historického výzkumu poutnictví, raného křesťanství a ženské vzdělanosti. Její Itinerář je překládán do moderních jazyků, studován na univerzitách a považován za kulturní dědictví Evropy.