Článek
Národ si ho pamatuje jako usměvavého moderátora legendární televizní show Tak neváhej a toč! – muže, který rozdával radost a smích. Jen málokdo však tušil, že za laskavým humorem se skrývá i hluboký osobní zármutek.
Narodil se v Brně (27. prosince 1936) a odmalička na něj rodiče kladli velké nároky – především otec Jan Hrubeš, operní pěvec brněnské Janáčkovy opery. Tatínek věřil, že Eduard má nadání stát se diplomatem. Vedl syna k pilnému studiu jazyků a dbal na jeho vzdělání.
Malý Eda byl hyperaktivní, živé dítě, které doma neposedělo. Rodiče ho proto zaměstnávali různými kroužky a aktivitami; otec ho bral do divadla, učil ho milovat hudbu a cizí řeči. Už jako kluk uměl německy, francouzsky, latinsky a časem přidal i ruštinu, angličtinu, polštinu či slovenštinu.
„Synku, živ se hubou…“ nabádal ho otec s úsměvem – tušil, že manuální práce Eduarda neuživí, a viděl jeho budoucnost ve výřečnosti a znalostech. Mladý Hrubeš však zdaleka neměl tak přímočarou životní dráhu, jakou si pro něj rodiče představovali.
Po maturitě se z poslušnosti pokusil následovat otcovy představy. Přihlásil se na vojenskou akademii, jenže přes náročné přijímačky nakonec neprošel lékařskou prohlídkou – zdraví mu vojenskou kariéru nedovolilo.
Zkusil tedy Lesnickou fakultu a nějaký čas se učil znát les. Přesto cítil, že tudy jeho cesta nevede. Po dvou letech studia lesnictví a povinné vojně sbalil kufry a odjel do Prahy splnit si odvážný sen. Ačkoli obor nedokončil, zůstala mu doživotní láska k přírodě: sázel vzácné stromy na zahradě domu i chalupy a později i pro vnoučata.
Koncem 50. let Eduarda okouzlil nový fenomén – televize. V Brně chytil signál rakouské stanice ORF a hltal vystoupení tamních bavičů. Před očima se mu otevíral svět, kde může uplatnit svůj temperament a vtip. Přihlásil se ke studiu na FAMU, obor filmová a televizní publicistika.
Do Prahy přijel s touhou tvořit v médiích – v hlavě nosil dokonce romantickou představu založit si vlastní zpravodajskou agenturu, s níž by létal po světě natáčet dokumenty. Nebál se snít ve velkém. Psal se rok 1967 a mladý Hrubeš stál na prahu kariéry, která mohla vypadat všelijak. V té době ovšem netušil, že ho čeká nejen prudký vzestup, ale i tvrdý pád.
Ještě jako student dostal první šanci přímo v Československé televizi. Nastoupil do armádní redakce televize a začal se objevovat na obrazovce. Po boku mladičké hlasatelky Saskie Burešové uváděl magazín Poštovní schránka pro vojáky základní služby.
Bezprostřední projevy a sympatická tvář mu brzy vynesly oblibu u diváků. V malých krocích stoupal vzhůru: zkusil si práci za kamerou, osvětloval, zvučil, produkoval – zkrátka učil se televizi od základů. Brzy se dostal i k moderování zábavných pořadů.
S Olgou Čuříkovou uváděl novátorskou televizní seznamku Pokus pro dva, kde se na jevišti naslepo seznamovali mladí lidé. „Byl to superúspěšnej pořad, až soudruzi museli zakročit, protože účinkující neříkali vždy texty, které byly předem schváleny,“ vzpomínal později se smíchem. Mladý konferenciér s břitkým humorem měl slibně rozjetou kariéru – možná až příliš slibně na dobu, která nastala.
V srpnu 1968 stál Eduard Hrubeš s kamerou v pražských ulicích a natáčel chaos po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Okupace zmařila dokončení jeho absolventského filmu a předznamenala zlom v jeho profesním osudu.
Na počátku normalizace se Hrubeš ocitl „na indexu“. Vadil svou nonkonformností i přátelstvím s některými nežádoucími umělci. Místo potupného vyhazovu z televize zvolil hrdé gesto: roku 1970 odešel sám. Jeho hvězda z televizních obrazovek na dlouhých dvacet let zmizela. Co se honilo hlavou muži, který se musel vzdát své vášně a živobytí ze dne na den? Hrubeš nezatrpkl – adaptoval se a našel jiné cesty, jak zůstat s publikem ve spojení.
Jeho nekompromisní postoj se projevil i o několik let později. V roce 1977, kdy režim nutil umělce podepisovat takzvanou Antichartu, byl Eduard Hrubeš jedním z mála, kteří to odmítli. Tímto odvážným gestem si definitivně potvrdil status politicky nespolehlivé osoby.
Aby uživil rodinu, vymyslel si vlastní originální show mimo televizi. Založil recesistickou dechovou kapelu Velkopopovická Kozlovka, v níž zpíval, hrál na trumpetu i banjo a mezi písničkami bavil publikum parodickými scénkami. Kombinoval tradiční dechovku s humorem tak chytře, že neurazil milovníky muziky a zároveň rozesmál všechny ostatní.
Jeho vystoupení přitom nebyla jen pouhou recesí. Hrubeš byl skutečně nadaným multiinstrumentalistou a jeho hra na trumpetu či banjo vycházela z hudebního talentu, který v něm rodiče pěstovali od dětství. Právě spojení opravdového muzikantství s inteligentním humorem dodávalo kapele jedinečné kouzlo
V zaplněných sálech vedl fingované učené spory o fiktivním „vynálezci dechovky“ Václavu Widlem z Velkých Popovic. Kozlovka se pro Eduarda stala záchranou ve 70. a 80. letech, kdy měl do televize zavřené dveře. Svým bonmotům a nápadům tak mohl dát průchod aspoň na pódiích při koncertech, estrádách či jako konferenciér plesů. Nikdy se nevzdal toho, co uměl nejlépe – rozdávat lidem dobrou náladu.
Zákazy povolily až s pádem komunismu. Rok 1989 zastihl Eduarda Hrubeše připraveného znovu zazářit. Hned v první polistopadové dekádě se vrátil na obrazovku a v ostravském studiu České televize spolu s týmem kolegů vytvořil pořad, který předběhl svou dobu.
Tak neváhej a toč! – soutěžně zábavná show založená na domácích videozáznamech diváků – odstartovala v roce 1995 a ihned si získala miliony fanoušků. Vtipná amatérská videa tehdy nabídla něco, co dnes najdeme běžně na internetu, ale v 90. letech to bylo zjevení. Lidé poprvé viděli na obrazovce sami sebe, své kuriózní záběry z domácností i trapasy sousedů. A uprostřed toho dění stál distingovaný moderátor s odzbrojujícím úsměvem – Eduard Hrubeš.
Sám vymyslel název pořadu a dodal mu jedinečný tón. Nebyl to žádný křikloun, nedělal laciné grimasy. Jeho humor byl laskavý, inteligentní a trochu ironický, jako by stál nad věcí. Právě ten kontrast seriózního projevu a bláznivých videoklipů publikum milovalo.
Hrubeš působil dojmem, že se nenechá ničím vykolejit – klidný průvodce světem domácích kuriozit. Pod jeho vedením běžel pořad neuvěřitelných dvanáct let, vzniklo přes 450 epizod a Tak neváhej a toč! se stal fenoménem české televizní zábavy přelomu tisíciletí.
V roce 1997 obdržel cenu TýTý jako nejpopulárnější pořad roku. Konkurence se snažila reagovat – jiná televize spustila podobný formát s jiným moderátorem, ale ten neměl Hrubešův šarm ani výdrž. Eduard se stal tváří jednoho z nejsledovanějších pořadů své doby a v 60 letech tak paradoxně zažil vrchol kariéry, o jakém se mu v mládí ani nesnilo.
Ani po skončení fenomenálního pořadu v roce 2007 se Eduard Hrubeš s televizními obrazovkami nerozloučil a snažil se na svůj úspěch navázat. Zůstal aktivní a moderoval další, i když už méně sledované pořady, jako například zábavnou show Neváhej a přetoč! na TV Barrandov. Nadále tak rozdával dobrou náladu divákům až do osudového roku 2012, kdy jeho profesní život musel ustoupit do pozadí.
Zatímco na obrazovce působil neúnavně a rozdával vtip za vtipem, v soukromí vedl poctivý a poklidný život. Od studentských let ho doprovázela jedna žena – Blanka, rozená Hamouzová, talentovaná kostýmní výtvarnice. Potkali se v polovině 60. let na FAMU a bylo to setkání, které změnilo celý jeho život.
„Bylo to na FAMU. V pátek odpoledne vždy promítali filmy a my jsme si vedle sebe náhodou sedli. Promítali film A co dále, Baltazare a ona začala plakat již na začátku. Chytila mě za ruku a já už ji nepustil. Od té chvíle jsme se od sebe nehnuli,“ líčil jejich osudové sblížení Hrubeš.
Byla to láska na první pohled, jež trvala bezmála půlstoletí. Eduard a Blanka spolu vychovali dvě děti – dceru Blanku a syna Eduarda – a vytvořili harmonické manželství, o jakém on sám mluvil s pokorou a vděčností. „Já bych přál všem mužům, aby měli takový štěstí jako já,“ říkával.
Blanka nebyla jen okouzlující společnice, ale také trpělivá opora v těžkých chvílích. „Nevyčítala, nedělala potíže, když se mi něco nevedlo, ještě mě pomohla podržet,“ popsal její povahu v dokumentu 13. komnata. Stála po jeho boku v dobách nedobrovolné izolace z televize i při triumfálním návratu na výsluní.
Na všechny premiéry jeho pořadů chodili společně a radovali se z úspěchů toho druhého. Byli nerozluční – dvojice, která zestárla ruku v ruce. Pro své okolí působili tak samozřejmě, že nikoho ani nenapadlo představovat si jednoho bez druhého.
Jenže osud si nevybírá. Na podzim 2012 zasáhla rodinu Hrubešových krutá rána. Blanka tehdy prodělala vážnou cévní mozkovou příhodu – mrtvici, která ji těžce poznamenala. Aktivní, energická žena najednou ochrnula, ztratila zrak a byla upoutaná na lůžko. Rodinná idyla se rozbila za jedinou noc.
Eduard jako by od té chvíle žil ve dvou světech: ve dne dál plnil roli populárního baviče, ale každý volný moment trávil u manželčina nemocničního lůžka. Obětavě za ní docházel třikrát denně do Domova sv. Karla Boromejského, kde byla v péči řádových sester.
Krmil ji, mluvil na ni, držel ji za ruku – přesně tak, jak to udělal poprvé před lety v kině. Nehodlal připustit, že naděje vyhasla. „Doufám, že se lékařům podaří Blance pomoci. Bez té naděje bych nemohl žít,“ svěřil se zoufale novinářům.
Každý den bojoval s bezmocí a snažil se ve tváři udržet klid, aby manželce dodal sílu. Blanka prokazovala neuvěřitelnou statečnost. „Ona byla dokonce tak statečná holka, že když viděla, co to s námi dělá, tak předstírala, že trochu vidí,“ vzpomínal se slzami v očích Hrubeš.
Přesto všichni cítili, že se blíží konec. „Už není naděje,“ pronesl smutně do telefonu reportérovi bulváru pár měsíců poté, co mrtvice udeřila. Jako by se potřeboval pomalu připravit na nevyhnutelné.
Po osmnácti měsících vyčerpávajícího boje Blanka v únoru 2014 zemřela. Eduard byl u ní až do poslední chvíle. „Pan Hrubeš nás svou péčí až dojímá. Chodí sem za manželkou dvakrát denně, mluví na ni a krmí ji,“ popisoval obdivně personál hospice ještě před jejím skonem.
Když naposledy vydechla, jeho život ztratil smysl. Přátelé ho vídali jako stín: vysoký hubený muž s pohaslýma očima, který najednou nemá proč pospíchat domů. „Když Edovi zemřela jeho žena Blanka, jako by ztratil smysl života. Zbyl z něj jen stín a život ho přestal těšit,“ popsala spisovatelka Blanka Kovaříková, jež ho dobře znala z profesních setkání.
Hrubeš se ještě nějaký čas zkoušel zaměstnat prací – sem tam něco namluvil do rozhlasu, tu a tam konferoval akci pro pamětníky – ale jak sám přiznal, nic z toho nepomáhalo. Jakmile přišel domů do osamělého bytu, padla na něj tíha osamění.
Dožil se sice požehnaných čtyřiaosmdesáti let, ale posledních sedm roků po smrti milované ženy pro něj byla spíš dlouhou samotou než plnohodnotným životem. Výčitky ho neopouštěly: neustále si promítal okamžiky před manželčinou mrtvicí a kladl si za vinu, že nebyl důslednější, když si stěžovala na obtíže.
„Ona na sobě nedávala nic znát, ale zpětně si uvědomuji, že ještě před tím, než ji postihla mozková mrtvice, nebylo jí dobře. Měl jsem být důslednější, nenechat se odbýt tím, že je všechno v pořádku,“ vyčítal si trpce. Nic už to nemohlo změnit. Jeho děti a přátelé se mu snažili být nablízku, vozili ho na chalupu a za vnoučaty, ale prázdnotu v jeho nitru zaplnit nedokázali.
Přesto se snažil neztratit tvář. K cizím lidem byl dál elegantní a vlídný, s personálem pečovatelského domu, kam se musel kvůli chatrnému zdraví uchýlit, rád prohodil pár vtípků.
Dcera Blanka s rodinou za ním pravidelně jezdila, do posledních chvil nebyl sám. Jeho tělo však pomalu sláblo a mysl se ztrácela v mlhách.
Eduard Hrubeš naposledy vydechl 22. srpna 2021 v požehnaném věku 84 let. Jeho životní pouť se uzavřela a on spočinul po boku své milované manželky – přesně tak, jak si to roky přál.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Hrubeš
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tak_nev%C3%A1hej_a_to%C4%8D!
https://www.kafe.cz/celebrity/eduard-hrubes-zemrel.html
https://www.super.cz/clanek/celebrity-otec-mu-poradil-aby-se-zivil-hubou-eduard-hrubes-poprve-moderoval-nemecky-a-vyhral-velke-prachy-784286
https://zabava-artes.cz/knihovna/povidani-s-eduardem-hrubesem/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/237829/eduard-hrubes-v-slzach-pohrbil-manzelku-sbohem-lasko.html
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/215562210800015/
https://www.tyden.cz/rubriky/rana-pro-eduarda-hrubese-z-nevahej-a-toc-jeho-zena-nahle-oslepla-a-nemuze-chodit_249143.html
https://www.extra.cz/smutne-posledni-dny-eduarda-hrubese-ztracel-pamet-trapila-ho-smrt-manzelky-79d03
https://zeny.iprima.cz/celebrity/eduard-hrubes-smrt-manzelka-nemoc
