Článek
Július Satinský býval na veřejnosti zosobněním humoru a pohody. Od mládí byl rozeným vypravěčem a bavičem, který dokázal spojit noblesu s klaunstvím. Říkávalo se, že „kde začíná Satinský, tam končí pravda“, protože si rád vymýšlel a mystifikoval.
Jeho fantazie neměla mezí – s gustem trousil nejrůznější bizarní historky o sobě samém: tvrdil třeba, že pochází ze šlechtického rodu, že je barvoslepý, nebo jen tak mezi řečí oznámil: „Moje žena se utopila v Karibiku. Mám rakovinu,“ a člověk si nebyl jist, jestli jde o vtip. Někdy to ale nebyla jen legrace – některé z těch „zvěstí“ byly bohužel pravdivé.
Právě schopnost zakrýt bolest humorem a smyšlenkou byla pro Satinského typická. Svým nenuceným inteligentním humorem bavil generace diváků. S o dva roky starším kolegou Milanem Lasicou vytvořil legendární komediální dvojici – sehraní parťáci dokázali rozesmát celé Československo v divadelních představeních, televizních scénkách i filmech.
Jejich humor byl originální, bez lacinosti a vulgarit, a získal si srdce publika. Satinský se stal kulturní ikonou, věčným srandistou a milovaným „strýcem Albertem“ z rodinné komedie S tebou mě baví svět. Na jevišti z něj čišila životní radost a optimismus. Jenže život Júlia Satinského nebyl zdaleka jen jedna velká komedie – osud mu uštědřil i několik krutých ran, o nichž se tehdy veřejně nemluvilo.
Láska, která zmizela v moři
První a nejspíš nejbolestnější ránou byl osud Oľgy, Satinského první manželky. Potkali se roku 1962 na lodi při natáčení veselohry Výlet po Dunaji. Devatenáctiletá Oľga Lajdová, křehká tanečnice souboru Lúčnica, a dvacetiletý Julo si okamžitě padli do oka.
Následovala léta romantických dopisů – Oľga byla často v zahraničí či mimo Bratislavu, a mladý Satinský jí psal vášnivé listy plné lásky a humoru. Po návratu Oľgy z půlročního angažmá v Americe se vzali a prožili spolu dvacet šťastných let. Oľga byla půvabná, vzdělaná žena – kromě tance se věnovala i překladatelství – a pro Júlia znamenala všechno na světě.
V lednu 1985 však přišla tragédie. Oľga odjela navštívit strýce do Karibiku, na exotické Panenské ostrovy. Jednoho dne si šla zaplavat do moře – a už se nikdy nevrátila. Dodnes nikdo přesně neví, co se stalo. Zda ji stáhl proud, nebo zradilo srdce v teplých vlnách. Jisté je, že zahynula při koupání v moři.
Satinský byl v šoku. Když se dozvěděl tu zdrcující zprávu, zhroutil se mu svět. Jako by s ní odešla i část jeho duše. „Ztratil jsem smysl svého života,“ přiznal otevřeně. Co může být pro milujícího manžela horší, než ztratit ženu tak náhle a daleko? Snad jen to, že se s ní ani nemůže naposledy rozloučit.
A přesně to se stalo. Oľga byla pochována daleko v cizině, do rodné země se nevrátila. Tehdejší komunistický režim Satinskému nedovolil vycestovat na pohřeb – Karibik prý pro něj „neexistoval“, byl to kapitalistický výmysl západu. Julo tak přišel o možnost říci své ženě sbohem. Těžko si představit větší bezmoc.
Tichý bratislavský byt se náhle stal svědkem nekonečného žalu. Satinský, donedávna veselý kumpán, upadl do hluboké deprese. Svůj žal začal utápět v alkoholu. Zrušil všechna vystoupení i pracovní závazky a dny trávil sám doma s lahví. Přátelé a rodina si o něj dělali starosti – uzavřel se do sebe a pomalu se ničil.
Na dně a znovu na vrcholu
Když už to vypadalo nejhůř, Satinského nejbližší zasáhli. Jednoho dne se u něj objevili přátelé, posbírali zlomeného Júlia a bez řečí ho odvezli do protialkoholické léčebny. Tam, na místě plném cizího zoufalství, začala nečekaně klíčit naděje. Satinský zpočátku nevzdoroval – dobře věděl, že sám už neví, jak dál.
V léčebně se sblížil se ženou, která mu měla změnit život. Viera, o čtrnáct let mladší lékařka-psychiatrička, viděla v slavném pacientovi víc než trosku zlomenou žalem. Povzbuzovala ho: přes všechno, co se stalo, můžete začít znovu žít. Julo jí naslouchal.
A jednoho dne udělal něco bláznivého – požádal ji, aby se k němu nastěhovala a stala se jeho ženou. Viera si zpočátku myslela, že jen žertuje – vždyť Satinský byl pověstný tím, že si dělá legraci ze všeho, i z vážných věcí. Jenže on tentokrát nežertoval.
Satinského dlouholetý přítel Milan Lasica mezitím svému souputníkovi udělil jednoduchou a moudrou radu: „Ožeň se a měj dítě.“ Po letech života pro publikum nyní Julo pochopil, že potřebuje žít také pro sebe – a založit rodinu, po které vždycky toužil. Vzal si tedy Vieru za manželku (ještě tentýž rok po Oľgině smrti) a brzy na to se jim narodila dcera Lucia a poté syn Ján.
Zmučené srdce komika se znovu naplnilo láskou. „S Vierkou sa našli. Ona ho vrátila do života,“ vzpomínal později Juliusův bratr Vojtech. Po boku nové ženy a dětí Satinský rozkvetl. Po tragických letech z něj byl rázem něžný otec, který se ve svých ratolestech doslova viděl. S rodinou trávil co nejvíce času a nerad se od ní vzdaloval – možná i proto, že ho stále pronásledoval stín předešlé ztráty a strach z osamění.
Navenek se tedy zdálo, že po bouři přišel klid a štěstí. Satinský znovu bavil publikum, psal fejetony a knihy a večer spěchal domů, kde na něj čekala milující žena a dvě děti. Usadil se a vedl život spořádaného rodinného muže – alespoň tak to vypadalo.
Ne každý však tuhle jeho novou kapitolu chápal. Nalezení štěstí po životní tragédii je někdy okolím vnímáno s nepochopením. Když Satinský krátce po smrti Oľgy znovu vstoupil do manželství, našli se i lidé, kteří to kritizovali či nechápali – vždyť “tak brzy”!
Jenže kdo mohl soudit, co ho k tomu vedlo? Jen on sám znal hloubku své bolesti a prázdnoty, kterou v něm Oľgina smrt zanechala. Možná právě proto se vrhl do nové lásky tak rychle – byl to zoufalý skok za záchranu před samotou a alkoholem.
Tajemství, které vyšlo najevo
Július a Viera si vybudovali krásný domov. Julo byl pozorný manžel a oddaný otec – ale dokonalý rozhodně nebyl. S humorem sobě vlastním Viera přiznala, že manželství s národním komikem si lidé idealizovali neprávem. Doma totiž Julo nebyl nonstop rozesmátý „Albert z filmu“, ba naopak: někdy perlil vtipy, jindy byl mrzutý, nechtělo se mu ani vynést smetí.
Občas si s dětmi hrál jako o život, jindy bručel a raději se zavřel se svým psaním. „Lidé to neradi slyší, ale život se Satinským byl stejný jako s každým obyčejným chlapem,“ konstatovala Viera po letech upřímně.
Přesto v něm měla oporu a stála při něm v dobrém i zlém. Ani ona však netušila, že její manžel nosí v srdci jedno přísně střežené tajemství. Až po Juliusově smrti se rodina – a vzápětí i celá veřejnost – dozvěděla šokující zprávu. Satinský měl ještě jednu dceru, kterou celých osmnáct let tajil.
Tato nemanželská dcera Júlia se narodila pouhé tři měsíce po svatbě Júlia a Viery. Byla plodem krátkého, intenzivního vztahu Satinského s jinou ženou, vdovou po spisovateli Vladimíru Bednářovi. Nikdo o ní nevěděl – ani nejbližší přátelé, ani rodina. Satinský si zřejmě hodlal toto selhání odnést do hrobu.
Bulvární deníky se na senzaci slétly jako vosy. Ale ještě než stihly zprávu otisknout, zachovala se Viera Satinská obdivuhodně. Ten telefonát, který jí odhalil manželovo tajemství, by porazil leckoho – jí stačil jediný den na to, aby se rozhodla správně. Okamžitě vyhledala osmnáctiletou Júlii a nabídla jí přijetí do rodiny.
„Hned v ten den, co jsem se dozvěděla, že Júlia existuje, jsem ji šla hledat. Chtěla jsem poznat dceru svého muže,“ vysvětlila Viera klidně. A tak to, co Julo nedokázal za svého života, dokázala jeho vdova – přivítala manželovu utajenou dceru jako vlastní.
Svým lidským postojem překvapila okolí, ale ona jako zkušená psychiatrička dobře věděla, že podobné rodinné zvraty se stávají a netřeba trestat dítě za chyby rodičů. Přesto si lze představit, jak nesmírně těžké pro ni muselo být vyrovnat se s tím, že člověk, kterého milovala a kterého doslova vrátila do života, jí celou dobu lhal.
Julius Satinský možná celý život mystifikoval všechny okolo – ale nakonec nejvíc zarmoutil ty, kteří mu byli nejblíž.
Poslední boj
Zdálo by se, že po tolika dramatických zvratech by Julius Satinský mohl konečně v klidu zestárnout v kruhu rodiny, která mu odpustila vše. Osud mu to však nedopřál. Začátkem roku 2022 přišla další krutá zpráva: rakovina.
Satinský se o svém vážném onemocnění dozvěděl vlastně náhodou – jeho bratr Vojtech onemocněl rakovinou tlustého střeva a Julius ho doprovázel k lékaři. Ze zvědavosti si nechal udělat vyšetření také. Výsledek byl jako rána z čistého nebe: stejná diagnóza.
Tentokrát Julius nezareagoval tak, jak by okolí čekalo. Žádná panika ani sebelítost na veřejnosti. Navenek zůstal nad věcí – jako by se to ani netýkalo jeho. „Všichni se lekli. Kromě mě,“ prohodil s ironickým úsměvem. „Pozoruju se, jako bych byl někdo jiný,“ komentoval svůj stav s typickým nadhledem. Rakovina ale nebyla vymyšlená historka – byla bohužel skutečná a smrtelná. Zatímco bratr svůj boj vyhrál, Satinský nikoli.
Následující dva roky bojoval jako lev. Podstoupil operace, léčbu, a přesto ještě hrál v divadle i ve filmu, co mu síly stačily. Nechtěl nikomu přidělávat starosti – to on byl přece ten, kdo lidi těšil, ne ten, koho mají litovat. Před přáteli se držel statečně, maskoval bolest úsměvem, v soukromí ale těžce trpěl.
Jeho milovaná Viera, která jako lékařka tušila vážnost prognózy, stála po jeho boku dnem i nocí. Zkoušela vše, co medicína i šarlatáni nabízeli – objednala i speciální bylinný čaj až z dalekého Peru za astronomickou sumu.
Nevzdával se naděje a okolí až do posledních chvil udržoval v přesvědčení, že to „nic není“. Když kvůli vysílení nemohl zvedat telefony, nechal si na záznamník namluvit vzkaz, že právě cvičí v posilovně. Takový to byl vtipálek – do konce neztratil smysl pro humor, ani když ho život lámal.
Ke konci roku 2002 už nemoc zcela vyčerpala jeho tělo. Július Satinský zemřel 29. prosince 2002 ve věku 61 let, ve svém bratislavském bytě, obklopen milovanou rodinou.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Július_Satinský
https://www.dobrenoviny.sk/c/206761/po-smrti-prvej-manzelky-sa-chcel-satinsky-upit-k-smrti-na-lieceni-ho-zachranila-doktorka-vierka/2
https://www.dobrenoviny.sk/c/212694/satinsky-tajil-nemanzelsku-dceru-18-rokov-ked-sa-o-tom-dozvedela-manzelka-vierka-prijala-ju-do-rodiny
https://svetevity.sk/magazin/celebrity/2340933-potajme-plakal-od-bolesti-julius-satinsky-nechcel-aby-ho-ludia-videli-utrapeneho/strana-2
https://www.topky.sk/cl/1001053/1817443/Prva-manzelka-Jula-Satinskeho–Tragicka-smrt-v-zahranici
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/225804/satinsky-rad-popijel-behem-nataceni-s-borovickou-me-bavi-svet.html
https://dennikn.sk/3131456/cely-zivot-mystifikoval-kym-bol-vlastne-julo-satinsky/
https://www.dobrenoviny.sk/c/206761/po-smrti-prvej-manzelky-sa-chcel-satinsky-upit-k-smrti-na-lieceni-ho-zachranila-doktorka-vierka/3
