Když se noc rozsvítí: čínský svátek lampiónů

Když se řekne „lampión“, většina z nás si asi vybaví drobnou barevnou lucerničku, papírovou se svíčkou uvnitř, jak v poklidném večeru osvětluje dvorek nebo zahradu. Jenže pokud se přesuneme do Číny, změní se to na úplně jinou dimenzi. Vítejte ve světě svátku lampiónů, kde se místo pár poblikávajících papírových koulí rozhoří tisíce světel, a kde se průvody lampiónů, dračích masek a mnohdy i ohňostrojů pořádají ve velkolepém stylu. A to všechno proto, aby se symbolicky uzavřel příchod nového roku a přivítala naděje jarních dnů.

Zdánlivě se to může tvářit jako folklorní drobnost, jenže v Číně je to jedna z velkých oslav, které se účastní miliony lidí — u nás jsou tomu asi nejblíže vánoční trhy. Proč to vlastně celé vzniklo, jak se to slaví? Abychom na to přišli, je dobré se vrátit o pár století zpátky a podívat se, co se to vlastně rozsvítilo na temné obloze.

Vypráví se, že úplně na počátku stál rozhněvaný Nefritový císař z nebes, kterému někdo omylem ulovil jeho oblíbeného posvátného jeřába. A protože císař se císařem nestává kvůli jemným způsobům, chtěl vzteky spálit celou vesnici. Jenže lidé jsou od přírody vynalézaví. Aby ho přechytračili, rozvěsili všude červené lampiony a dělali takový rámus petardami, že to mělo vypadat, že ves už beztak hoří. Vojáci vyslaní z nebes usoudili, že dílo zkázy se zdařilo, a odtáhli zpátky. Pro vesničany šťastný konec, a pro nás hezká ukázka, že nejen chytrá horákyně dokáže přelstít mocné síly.

Druhá známá pověst pak sahá do dynastie Chan, možná k císaři Mingovi, který začal horlivě podporovat buddhismus. Poté, co se doslechl, že mniši zapalují lampiony v chrámech při úplňku (konkrétně 15. den prvního lunárního měsíce), vydal dekret, že se to má udělat všude — a bylo vymalováno. Nebo přesněji: bylo osvětleno. Ať už to bylo s těmito příběhy jakkoli, faktem je, že svátek lampiónů (čínsky 元宵节, pinyin: Yuánxiāo jié) se v Číně slaví přes dva tisíce let, a to vždy 15. dne prvního lunárního měsíce. Podle našeho (gregoriánského) kalendáře to vychází zpravidla na konec února nebo začátek března.

V Číně mají novoroční veselí až do svátku lampiónů. Ten slouží jako taková symbolická tečka za vším. Zároveň je to i motivace: konec starého, přivítání nového. Doslova se zažehne světlo, které odhání temnotu zimy a volá po jaru.

Historicky to byl i čas, kdy se mladí lidé scházeli a hledali životní partnery. Něco jako staročeské „kolem máje“: v Číně se procházejí ulice plné světel a člověk měl dobrou šanci potkat někoho, kdo ho zaujme — anebo se aspoň zabaví luštěním hádanek napsaných na lampionech. Zkuste si představit, že jdete uličkou, kolem vlají červené lucerny, je slyšet hudbu a mezi tím visí papír s hádankou: rozluštíte ji a třeba se seznámíte s někým, kdo ji luští také. Romantika? Dost možná.

Věřím, že naživo musí být procházka nočním městem zážitek, jenž se těžko popisuje. Lampiony z jemného papíru či hedvábí, podmalované výjevy z mytologie či poezie, roztodivné tvary — draci, květy, ryby, ptáci… Jeden veliký rej světel. Dnes samozřejmě existují i moderní varianty; tu a tam je papír nahrazen plastem, do některých se dává LED žárovka. Ale upřímně, co je nad to, když se uvnitř mihotá opravdový plamen?

Zvlášť kouzelné jsou tzv. „otáčecí lampiony“ (kolotočové), kterým se v Číně říká 转马灯 (zhuǎnmǎ dēng). Funguje to tak, že uvnitř lampionu jsou vespod svíčka, nahoře lopatkové kolo, a jak stoupá horký vzduch, točí se. Na papírovém plášti jsou namalovány třeba postavy jezdců na koních, takže když se kolotoč roztočí, vypadá to, jako by koníci běželi do nekonečna.

Nechci sklouzávat k laciným poetickým příměrům, ale je tu cosi dojemného na tom, když se v černé noční obloze vznášejí stovky malých světel, která společně vyzařují mnohem silnější záři, než by kdy dokázalo každé zvlášť. Když jsem kdysi poprvé zahlédl video z jedné lampionové slavnosti (nebylo to tedy přímo v Číně, ale v Japonsku, kde mají podobnou tradici), až mi naskočila husí kůže.

Svátek lampiónů je plný drobných tradic. Jednou z nejtypičtějších jsou hádanky — na lampion se napíše rýmovaná či symbolická otázka a kolemjdoucí se ji snaží rozluštit. Někdy se hádanka dá odtrhnout a odevzdá se „hostiteli“, který zkontroluje odpověď. Pokud je správná, čeká na řešitele malá odměna. Tvrdí se, že to kdysi sloužilo mladým lidem ke sbližování, dnes už si to prý spíše užívají děti, ale upřímně — kolik dospělých si rádo nezasoutěží?

V tradičnějším pojetí (zmiňovaném i na různých čínských portálech) byl svátek lampiónů považován také za „svátek zamilovaných“. V dřívějších staletích, kdy se ženy moc na veřejnosti neukazovaly, to byla jedna z mála příležitostí, kdy vyšly do ulic a setkávaly se s muži. Dnes už je to pochopitelně jinak, ale i tak přetrvává povědomí, že 15. den prvního lunárního měsíce nese jistou dávku romantiky.

Bez čeho by to nešlo, jsou však i specifické pokrmy. Jedním z hlavních je tzv. „tangyuan“ (汤圆) nebo „yuanxiao“ (元宵) — jde o kuličky z lepkavé rýže, které mají uvnitř sladkou náplň (nejčastěji sezam, arašídové máslo nebo fazolová pasta). Už to slyším: „fazolová pasta na sladko?“ Ale nebojte, prý je to překvapivě chutné. Navíc prý zakulacený tvar symbolizuje rodinný kruh, jednotu a prosperitu. A když se to dá do horkého sladkého vývaru, můžete si představit, že je to něco jako malý rýžový knedlíček.

Čínský Nový rok (a s ním i svátek lampiónů) se samozřejmě neobejde bez doprovodných vystoupení. Tradiční dračí tance, kdy skupina tanečníků drží dlouhého papírového draka na tyčích a krouží s ním do rytmu bubnů a činelů, se staly známé po celém světě. To samé lví tanec, kdy dva tanečníci ukrytí pod lví maskou a kostýmem předvádějí akrobatické kousky, aby přinesli štěstí a odháněli zlé duchy. Rámus, barvy a pohyb. Trochu to může působit jako ohromující chaos, ale když se do toho zaposloucháte, zjistíte, že i v tom rámusu je určitá harmonie.

Vzpomínka na dětství

Pamatuji si, když jsem byl malý, jak jsme doma také měli lampiónové průvody. Šli jsme potmě vesnicí, každý měl papírový lampion a snažil se, aby mu ho vítr nezhasil. Samozřejmě to nebylo ani v nejmenším tak pestré jako čínská slavnost, ale přesně to vtahovalo do podobné atmosféry: společně jdeme tmou, máme světlo, vyprávíme si. Možná proto mi je svátek lampiónů sympatický — je to vzpomínka na dětství.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C3%A1tek_lampi%C3%B3n%C5%AF

https://www.britannica.com/topic/Chinese-New-Year

https://tianyuculture.us/chinese-new-year-and-lantern-festival-traditions/

https://studycli.org/chinese-holidays/lantern-festival/

https://www.idcpc.org.cn/english2023/chinadelights/festivals/202307/t20230719_153352.html

https://www.youtube.com/watch?v=Y6AJJT1sHr0

https://www.youtube.com/watch?v=kD0XlUQ9Wgo