Článek
Zuzana Bubílková se narodila 11. května 1952 ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově, manželům Bohumíru a Ludmile Bubílkovým. První roky prožila v Holešově, ale když jí bylo devět let, rodina se kvůli otcovu zdraví přestěhovala na Slovensko, do Martina.
Dětství a dospívání tak měla pevně spjaté se slovenským prostředím. V Bratislavě vystudovala žurnalistiku a profesní dráhu odstartovala jako redaktorka hudebního měsíčníku Populár.
Poté přešla do bratislavského studia Československého rozhlasu. Právě tam se v sedmdesátých letech stala první ženou v oblíbeném motoristickém pořadu Pozor, zákruta!. Část posluchačů tehdy těžko přijímala, že by o autech a dopravě mohla mluvit žena. Bubílková si ale rychle získala vlastní publikum.
V té době se provdala a přijala příjmení Bohunovská. Narodil se jí syn Tomáš. Zdálo se, že má před sebou stabilní rodinný i profesní život. Jenže v roce 1982 se všechno změnilo.
Emigrace, které nezabránilo ani těhotenství
Její manžel odjel na služební cestu do Jugoslávie. Odtud pokračoval do Německa a nakonec do Austrálie. Domů už se nevrátil.
Zuzana Bubílková tehdy čekala druhé dítě. Nechtěla odejít s ním. Byla jedinou dcerou svých rodičů a měla obavu, že by kvůli emigraci přišli o dům i o celý dosavadní život. Prosila manžela, aby s odchodem počkal alespoň do porodu.
„Já jsem ho prosila, ať teda přijde, a když to chce udělat, až teda se to druhé narodí. A on to udělal,“ vzpomínala později.
Její muž odešel, když bylo synovi Tomášovi přibližně rok a půl. Z manželky rozhlasové redaktorky se rázem stala žena emigranta, tedy člověk, na kterého se komunistický režim automaticky díval s podezřením.
Státní bezpečnost ji začala vyslýchat. Nutila ji, aby manžela přesvědčila k návratu, a nabízela, že by údajně nebyl potrestán. Bubílková odmítla. Věděla, že jeho rozhodnutí není její vina a že za ním nepojede.
„Já už bych s ním žít nemohla. Ta nedůvěra už taková tu zůstala,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas.
Krátce nato přišla o práci v rozhlase. Později vzpomínala, že Státní bezpečnost proti ní vytahovala i odposlechy a že ji podezírali z toho, že manželovu emigraci kryla. Těhotenství, nejistota, výslechy a ztráta zaměstnání pro ni znamenaly obrovský nápor.
O druhé dítě nakonec přišla. Její osobní tragédie se odehrávala v prostředí, kde se neměla na koho obrátit a kde o ní státní aparát rozhodoval podle toho, co udělal někdo jiný.
Po manželově emigraci už nemohla pokračovat v dosavadní rozhlasové kariéře. Živila sebe i syna jako novinářka na volné noze, psala externě do novin a časopisů a podle vlastních vzpomínek také tkala a prodávala koberce.
Byly to roky nejistoty. Nešlo jen o peníze, ale i o vědomí, že člověk s nálepkou manželky emigranta nemá v normalizačním systému stejnou šanci jako ostatní.
Rozvod se navíc vlekl několik let. Teprve později se mohla vrátit ke svému rodnému příjmení Bubílková a formálně uzavřít kapitolu, která se ve skutečnosti rozpadla už v okamžiku, kdy manžel odjel.
Málo slovenská, příliš česká
Sametová revoluce v roce 1989 jí otevřela cestu zpět do médií. Pracovala ve Slovenské televizi, kde ji zastihly listopadové události, a později přijala místo zpravodajky z Federálního shromáždění v Praze.
Do širšího povědomí se dostala jako spolumoderátorka pořadu Co týden dal, který uváděla s Otou Černým. Poslední federální vydání pořadu odvysílala Československá televize 27. prosince 1992.
Právě tehdy se ale ukázalo, že její dvojí životní zkušenost může být pro některé lidi problém. Na Slovensku jí vyčítali, že je původem Češka, zatímco v Praze jí část televizních manažerů vytýkala slovenský přízvuk.
„Chtěli, abych tam hrála slovenský element. Pak chtěli, abych přešla ze dne na den ze slovenštiny na češtinu. A pak jim vadilo, že mám špatný přízvuk,“ popisovala.
Nakonec se se synem i rodiči přestěhovala do Čech. Z rozhodnutí, které tehdy mohlo působit jako další vykořenění, se stal začátek její největší profesní kapitoly.
V září 1993 nastoupila do rádia Frekvence 1. Ve stejném roce se poprvé objevila jako host Miloslava Šimka v Divadle Jiřího Grossmanna. Zpočátku šlo o příležitostné vystupování, ale brzy se z něj stala pravidelná spolupráce.
Na Frekvenci 1 spolu vytvářeli satirický pořad a v únoru 1995 uvedla Česká televize první díl jejich společné show S politiky netančím. Šimek a Bubílková se stali jednou z nejvýraznějších dvojic porevoluční české satiry.
Po šesti letech přešli na televizi Nova, kde pořad pokračoval pod názvem Politické harašení aneb S politiky stále netančíme. Vedle televizních pořadů spolu vystupovali i na divadelních scénách v programech jako Politická inventura nebo Křížový výslech.
Ze ženy, která před deseti lety přišla o práci kvůli manželově emigraci, se stala veřejně známá komentátorka, která si dokázala dělat legraci z politiků před miliony diváků.
Tajná láska, kterou skrývali
Po letech Bubílková přiznala, že její vztah s Miloslavem Šimkem nebyl pouze pracovní. Spolu trávili velkou část času, ale Šimek byl ženatý, a proto svůj vztah drželi mimo veřejnost.
Sama později mluvila o tom, že věděla, že jejich vztah nebude mít jednoduché ani oficiální pokračování. Šimkovu rodinu nechtěla rozbít a jejich soukromí se neobešlo bez bolesti.
Jejich spolupráci i vztah ukončila Šimkova smrt v roce 2004. Zemřel na následky leukemie. Bubílková po jeho smrti pokračovala v satirických pořadech sama, ačkoli musela čelit srovnávání s mužem, s nímž byla pro publikum téměř nerozlučně spojená.
Po listopadu 1989 se jí znovu ozval bývalý manžel. Chtěl se setkat se synem a pokusil se obnovit vztah s rodinou, kterou kdysi opustil. Bubílková se s ním několikrát viděla, dokonce spolu podnikli výlet do Alp a Německa. Syn Tomáš ale podle jejího vyprávění o bližší vztah nestál.
„Mami, víš co, já ho nepotřebuju vidět. Mě neoslnil ani neoslovil,“ řekl jí po jednom z jejich setkání.
Bubílková nikdy nepopírala, že zkušenost z roku 1982 v ní zanechala hlubokou nedůvěru k mužům. Nešlo jen o odchod manžela, ale o to, co následovalo: výslechy, strach, ztráta práce a ztráta nenarozeného dítěte.
Vedle osobních a profesních zkoušek prodělala také rakovinu štítné žlázy. Nemoc překonala a zůstala dál pracovně aktivní.
O své minulosti mluvila i v televizním cyklu 13. komnata. V pozdějších letech se objevila například v reality show Bubu hledá chlapa a dál se věnovala politické satiře, moderování i divadelním vystoupením.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/207562210800014/
https://radiozurnal.rozhlas.cz/zuzana-bubilkova-politicka-satira-neni-jen-nadavani-na-politiky-6260462
https://regiony.rozhlas.cz/zuzana-bubilkova-moderatorka-a-publicistka-7421930
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/zuzana-bubilkova-moderatorka-radio-impuls-zakruta-amerika-syn-tkani-chemoterapie-nemoc.A191105_150442_lidicky_sub
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/200171/velmi-otevreny-rozhovor-se-zuzanou-bubilkovou-nevera-no-a-co.html
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10090925908-vsechnoparty/218544161600036/cast/658806/
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/17527/zuzana-bubilkova-muj-boj-s-rakovinou-musim-zase-pit-radioaktivni-jod.html
