Článek
Narodila se těsně před Vánocemi, 8. prosince 1939, v Liptovských Sliačích. V kraji, kde se nic neodpouštělo a kde se od rána do noci dřelo. Její táta dělal koláře, hrál na heligonku a bubnoval, máma měla k folklóru stejně blízko. Hanka zpívala už jako dítě a v roce 1950 účinkovala jako školačka ve folklórním souboru Liptov. Vystudovala zdravotní školu a od roku 1957 pracovala v ružomberské vojenské nemocnici.
Jenže ten hlas byl dar, který nešlo zavřít do špitálu. Zpívala v souborech Sliačanka, Liptov a Partizán, vzala si očního lékaře Miloslava Huleje a později účinkovala v souboru Radosť spod Salatína, který její manžel vedl.
Když v osmdesátých letech přišla deska Čo robíš, Hanka, Hanička, Hanka, stala se jedním z jejích největších úspěchů. Vydavatelství Opus jí za ni udělilo Zlatý erb za nejprodávanější desku roku. Doma běžela v televizi, vozila ceny z festivalů. Jezdila po zájezdech: Bulharsko, Rusko, Francie, Německo, Španělsko, pak i Spojené státy, Kanada, Mexiko a Alžírsko.
Doma zatím vyrůstaly dvě děti – syn Miroslav a dcera Norika. Hanka byla věčně na cestách s kufrem v ruce a kapelou v zádech. Vyčítala si to. Sama později přiznávala, že sláva a úspěchy za odloučení od rodiny nestály a že se dětem měla věnovat víc. Dcera Norika mezitím vyrostla v krásnou, ambiciózní holku. Lidovky ji nebraly. Lákal ji film a velký svět za hranicemi porevolučního Slovenska.
Havajský sen
Na začátku devadesátých let se otevřely hranice a pro mladou generaci to byl magnet. Norika snila o tom, že vystuduje filmovou kritiku. Dostala se na Chaminade University v Honolulu na Havajských ostrovech. Pro rodinu z Ružomberka to byla exotika z jiné galaxie. Tisíce kilometrů přes oceán, zhruba půl dne časového posunu, palmy, surf a americká univerzita.
Máma Hanka z toho byla na prášky. Žádná bezstarostná radost z úspěchu, ale svíravý strach. Zkoušela dceru přemluvit, ať si tak daleké studium ještě rozmyslí. Marně. Norika odletěla vstříc Tichému oceánu a studentkou Chaminade University.
Zpočátku to vypadalo na idylu. Norika posílala dopisy, líčila kampus pod palmami, zkoušky i nové přátele z celého světa. Jenže v kulisách tropického ráje se brzy začala psát tragédie. Pohledná studentka ze střední Evropy padla do oka místnímu mladíkovi - Kendrickovi. Začalo to nevinně, pozváním na kávu. Norika ho odmítla – měla plnou hlavu skript a na románky neměla čas.
Jenže nápadník slovo „ne“ neznal. Běžný zájem se během pár týdnů zvrhnul v brutální stalking. Sledoval ji na přednášky, postával před studentskou kolejí, posílal vzkazy. Norika z něj měla strach, ale nikomu to nehlásila. Nechtěla dělat vlny, věřila, že ho to přejde. Nepřešlo.
Přišel 4. listopad 1995. Norika byla na ostrově pouhé tři měsíce. Odehrála se tragédie. Kendrick držel nabitou zbraň jen několik centimetrů od její hlavy. Pak padl jediný výstřel. Kulka Norice prošla hlavou.
Kendrick později tvrdil, že nechtěl zabíjet a že zbraň vystřelila nešťastnou náhodou, když se jí Norika snažila zmocnit. Porota jeho verzi nepřijala. V roce 1998 ho uznala vinným z vraždy druhého stupně. Dostal doživotní trest s možností podmínečného propuštění, přičemž nejméně patnáct let měl strávit za mřížemi.
Na Slovensko dorazila zpráva, kterou žádný rodič nechce nikdy slyšet. Hanka přišla o jedinou dceru, která měla celý život před sebou.
Následoval převoz ostatků přes půl planety a pohřeb. Pro ženu, jejíž život byl do té chvíle naplněný hudbou, skončila jedna etapa během jediného dne.
Patnáct let ticha
Konec. Šlus. Když vám v Honolulu zastřelí dceru, nezpíváte lidovky ani tklivé balady. Hanka Hulejová se jednoduše odmlčela. Její pověstný zvonivý hlas, který obdivovali muzikanti v celé republice, utichl. Sama později říkala, že neměla odvahu slyšet vlastní hlas a vlastní zpěv.
Pódia zmizela z jejího života. Rok střídal rok, společnost se měnila, ale bolest zůstávala. Hulejová později vyslovila větu, která shrnovala všechno: „Čas vraj zahojí všetko, ale nie je to pravda.“
Jediné, co jí pomáhalo bolest dostat ven, bylo psaní. Na radu blízké přítelkyně a kolegyně Dariny Laščiakové začala své trápení dávat na papír. Norice věnovala řadu básní, které se později objevily i v knize Rozospievaná balada Hanky Hulejovej. V jedné z nich napsala:
„Keď sa dieťa z detstva poberá, prideľ mu, Bože, strážneho anjela.“
Sešity se plnily bolestí, ale zpívat stále nedokázala. Takhle to trvalo neskutečných patnáct let. Celých patnáct roků jí trvalo, než se dokázala ke zpěvu vrátit a její hlas znovu zazněl naplno.
Záchrana v plenkách
Zázrana přišla z rodiny. Jejímu synovi Miroslavovi se narodily dvě dcery – Simonka a Natálka. Právě vnučky podle Hulejové naplnily její život znovu pocitem štěstí a daly jí po tragédii sílu žít.
Když holky povyrostly, ukázalo se, že krev není voda. Obě si našly cestu k lidovým písním a zejména starší Simonka měla k babiččině zpěvu blízko. Hulejová s ní později vystupovala na živých koncertech a také nahrávala. Posluchačům neunikala ani podobná barva jejich hlasů.
Skutečný návrat ke zpěvu přišel kolem roku 2010. Jedním z prvních, kdo po dlouhých letech ticha s Hankou Hulejovou znovu nahrával, byl Jaroslav Stráňavský. Datum 27. dubna 2010 se dochovalo i ve vzpomínce na její první nové nahrávky po tragédii.
V závěru života se jí dostalo satisfakce, na kterou už ani nepomyslela. Spolupracovala na albu duchovních písní Ave Maria i na nahrávce Diabolské husle – Pozdrav zo Slovenska. Za svou tvorbu získala řadu ocenění a titul zasloužilé umělkyně. Dne 7. ledna 2014 jí slovenský prezident Ivan Gašparovič na Bratislavském hradě předal státní vyznamenání – Pribinův kříž II. třídy za mimořádný přínos slovenské kultuře v oblasti lidového umění. Brala to s pokorou, bez fanfár. Věděla, že žádná medaile jí dceru nevrátí.
Dožila v milovaném Ružomberku, obklopená rodinou. Nadále se věnovala folklóru, mladým zpěvákům a příležitostně vystupovala. Vzpomínka na Noriku ji však neopustila. Sama říkala, že bolest po její smrti zůstane až do konce života.
Hanka Hulejová vydechla naposledy v dubnu 2026 ve věku 86 let. Poslední rozloučení se konalo 9. dubna na ružomberském hřbitově. Odešla žena, které osud naložil víc, než dokáže většina lidí unést.
Zdroje:
https://www.zijemvrk.sk/hlavna-stranka/rodina-sa-rozlucila-s-a-hulejovou/
https://rkmagazin.sk/wp-content/uploads/2017/09/RK-Magazin-2022_03_2022.pdf
https://archiv.extraplus.sk/2385/pesnicka-z-malovanej-truhlice
https://archives.starbulletin.com/1998/10/29/news/briefs.html
https://www.teraz.sk/regiony/mesto-ruzomberok-vyjadrilo-lutost-na/954302-clanok.html
https://www.teraz.sk/slovensko/prezident-ocenenie-osobnosti-slovensko/69846-clanok.html
https://hc.sk/o-slovenskej-hudbe/osobnost-detail/1769-demo-ondrej/diskografia
https://www.martinus.sk/155003-anna-hulejova-marmuriena-nasa-co-robis/hudba
https://hudba.proglas.cz/folklor/folklorni-okenko/folklorni-okenko-vylet-na-slovensko-20-anna-hulejova/
