Článek
Valletta, 15. dubna 1942. Britský guvernér Malty sir William Dobbie právě do rádia předčítá krátký vzkaz od krále Jiřího VI. Jeho hlas se rozléhá tunely pod hlavním městem, kde stovky lidí tráví další den v podzemních krytech.
„Na důkaz odvahy jejích obyvatel uděluji ostrovní pevnosti Malta Jiřího kříž,“ oznamuje guvernér zprávu z Londýna. Celý ostrov – vystavený už skoro dva roky téměř nepřetržitému bombardování – právě získal nejvyšší britské civilní vyznamenání za statečnost.
Dobbie po přečtení králova listu dodává, že obyvatelé i posádka jsou dojatí a že Malta vytrvá, dokud nebude vybojováno vítězství. Pro obležený ostrov je to vzácná povzbudivá zpráva. Jinak se kolem nich už měsíce hroutí explozemi rozervané budovy a každodenní realitou je dunění výbuchů.
Jen v prvních dvou dubnových týdnech roku 1942 vyhlásily sirény na Maltě poplach stokrát. Na konci téhož měsíce za sebou bude mít Malta nejhorší bombardovací kampaň v dějinách – a její lidé budou dál odhodláni zůstat na svých troskách.
Klíč ke Středomoří
Malta leží ve středu Středozemního moře mezi Sicílií a severní Afrikou. Právě tato poloha dala ostrovu osudový význam. Britské impérium zde udržovalo námořní základnu, která měla krýt konvoje a letecké operace ve Středomoří. Když v červnu 1940 vstoupila Itálie do války po boku nacistického Německa, octla se Malta v přímém dosahu italských bombardérů.
Už 11. června 1940 brzy ráno se rozezněly první sirény: italské letectvo podniklo na ostrov sérii náletů hned první den války. V dalších dnech následovaly další útoky a bombardování se brzy stalo na Maltě všední skutečností.
Zpočátku měla Malta jen minimální obranu. Na ostrově bylo pár stíhacích letounů a protiletecká palba řídká. Slavnými se stala trojice zastaralých dvouplošných stíhaček Gloster Gladiator, které se v červnu 1940 zapojily do obrany – Malťané jim přezdívali „Víra“, „Naděje“ a „Láska“.
Přes skromné síly se však ostrov nevzdal. Britské lodě a letadla vyrážely z Malty útočit na italské konvoje směřující do Libye k Rommelovu Afrikakorpsu. Za první rok obléhání potopily jednotky z Malty mnoho nepřátelských lodí a narušily zásobování Afrikakorpsu. Strategická hodnota ostrova tím jen vzrostla – a pro hitlerovské velení se Malta proměnila v cíl, který bylo nutné za každou cenu zlomit.
154 dnů náletů
V druhé polovině roku 1941 se situace přiostřila. Německá Luftwaffe se připojila k leteckému tažení proti Maltě a intenzita náletů dále vzrostla. Polní maršál Albert Kesselring, který velel silám Osy ve Středomoří, veřejně prohlašoval, že „vymaže Maltu z mapy“.
Koncem roku 1941 připravil Hitler plán invaze do Malty s krycím názvem Operace Herkules. Nejprve však měla Malta změknout pod soustavným bombardováním. Od ledna 1942 proto začaly na ostrov dopadat bomby v nebývalém tempu. Jen v lednu zaznamenala Malta 263 leteckých poplachů a přes 650 tun shozených pum. V únoru objem bomb překročil 1 000 tun a v březnu už nálety dopravily na ostrov více než 2 000 tun trhaviny.
Bombardování kulminovalo v dubnu 1942. Během jediného měsíce zasáhlo Maltu rekordních 282 náletů. Útočící německé a italské svazy svrhly v dubnu na malá souostroví Malta a Gozo dohromady přes 6 700 tun bomb.
Pro představu: to je více výbušnin než v kterémkoli jednotlivém měsíci tzv. Blitzu na Londýn. Ostrovní hlavní město Valletta se změnilo v ruiny. V dubnu byla přímo zasažena například monumentální budova Královské opery na nábřeží Valletty – nálož ji proměnila v obří hromadu sutin.
Další bomby smetly historická sídla maltézských rytířů i nemocnice, kina nebo školy. Na letišti Ta’ Qali zely hluboké krátery, které nestačily posádky ani zasypávat – hned další nálet je opět rozšířil. V přístavech hořely sklady a ke dnu šly lodě, které kotvily u mola.
Nejhorší rána přišla 9. dubna 1942 v městečku Mosta ve střední části ostrova: letecká puma prorazila obří kopuli zdejšího kostela, pod níž se ukrývaly tři stovky lidí. Puma však nevybuchla. Srocení obyvatelé pak nevybuchlou bombu vnímali jako zázrak – jednu z mála šťastných náhod, které měsíce hrůzy provázely.
Malta tenkrát držela světový primát v intenzitě bombardování. Od začátku roku do poloviny července 1942 nezažil ostrov klid ani jediný týden. Mezi lednem a červencem padaly bomby ve dne v noci a pouze jedinkrát nastalo čtyřiadvacetihodinové období bez náletu.
Během těch jarních měsíců přilétaly německé a italské bombardéry nad Maltu v průměru každých sedm hodin. Protiletadlové baterie britské i maltské armády sice statečně odpovídají palbou, ale munice dochází a velitelé musejí přídělově povolovat už jen několik ran na každý den. Když ostrovní radiostanice odvysílá onu zprávu o královském vyznamenání, je to uprostřed nejtemnějšího období.
Hlad v podzemí
Pod neustálými útoky se běžný život na Maltě stáhl do podzemních útočišť. První vlny náletů v roce 1941 přesvědčily úřady, že jedinou bezpečnou cestou je vybudovat rozsáhlé sítě krytů v měkkém vápenci pod městy. Celé rodiny strávily měsíce v tmavých, těsných prostorách plných vlhka a hmyzu.
Mnozí obyvatelé si vlastníma rukama hloubili nové štoly do skály a zařídili si v nich provizorní příbytky, jen aby unikli bombám shazovaným ze stovek letadel. Veřejné kryty – například ve štole Lascaris pod Vallettou nebo ve starých katakombách na venkově – bývaly v noci přeplněné, hlučné a hrubě nevyhovující.
Vzduch v nich byl cítit močůvkou, těla pokrýval pot a prach. Lidé spali namačkaní vedle sebe na holé zemi, pokud vůbec dokázali spát. Po probdělých nocích pak muži ráno nastupovali do práce opevňovat letiště nebo opravovat škody, zatímco ženy sháněly něco k jídlu a staraly se o děti.
Zásobování jídlem a palivem se totiž téměř zhroutilo. Od konce roku 1941 připlouvaly na Maltu zásobovací konvoje už jen s velkým rizikem a se stále většími ztrátami. Na jaře 1942 se příděly potravin smrskly na minimum. Každý člověk měl nárok jen na pár deka chleba denně a další příděly, jako trocha těstovin nebo konzerv, dostával pouze nepravidelně.
Cukr či káva zmizely. Ostrované začali chovat králíky a slepice přímo v jeskynních krytech, aby unikli hrozbě hladu. Přesto celé rodiny strádaly podvýživou – denní příjem kalorií klesl hluboko pod zdravou mez. Následkem vyčerpání a stísněných podmínek vypukly nemoci. Šířila se kožní onemocnění jako svrab a přibývalo vážných průjmů z nekvalitní stravy.
V létě 1942 byla Malta na pokraji skutečného hladomoru. Vojenské velení ostrova mělo dokonce vytyčené tajné datum, kdy by v beznadějném případě muselo uvažovat o kapitulaci kvůli vyčerpání zásob – do takové krajnosti zbývaly pouhé tři týdny.
Srpen 1942
Londýn však věděl, že Malta se vzdát nesmí. V létě 1942 soustředili Britové veškeré dostupné síly k mohutnému konvoji, který měl za úkol prorazit přes nepřátelské lodě a letadla do Valletty. Operace s krycím jménem Pedestal – na Maltě známá spíš jako konvoj Santa Maria – vyplula z Británie 3. srpna a do Středozemního moře vstoupila 10. srpna 1942.
Útvar čtrnácti obchodních lodí s potravinami, pohonnými hmotami a municí doprovázelo přes 50 válečných plavidel v čele se dvěma bitevními loděmi a čtyřmi letadlovými loďmi. Než se konvoj přiblížil k Maltě, napadla jej německá a italská letadla i ponorky. Po třech dnech bojů zbylo z mohutného svazu jen pět zubožených nákladních lodí; ostatní obchodní lodě byly během operace potopeny nebo ztraceny.
Dne 15. srpna 1942, na den Nanebevzetí Panny Marie, vlekly dva britské torpédoborce na laně do maltského Velkého přístavu těžce poškozený tanker SS Ohio. Na palubě měl životně důležitou zásilku leteckého benzínu. Do cíle dorazily také čtyři nákladní lodě vezoucí mouku, sušené mléko, konzervy a další nezbytnosti.
Obyvatelé Malty sledovali z hradeb Valletty, jak se poničený konvoj protrápil do přístavu – a mnozí plakali úlevou. Přinesl jen nejnutnější minimum: zhruba měsíc přežití navíc. Jenže někdy stačí i ten měsíc.
Britské velení ihned zavedlo tzv. Victory Kitchens – síť polních kuchyní, které začaly z dovezených surovin vařit jednoduché pokrmy pro všechny. Poprvé po dlouhých měsících se lidé na Maltě dosyta najedli.
Příchod konvoje Santa Maria se dnes hodnotí jako obrat v novodobé historii ostrova. Malta přežila nejhorší. Už o několik týdnů později došlo k zásadní změně i na bojištích: v říjnu 1942 zastavily britské jednotky nápor maršála Rommela u El Alameinu v Egyptě a v listopadu zahájili Spojenci invazi do francouzské severní Afriky.
Pro osamělou Maltu to byla úleva – nápor Osy polevil. Německo odvolalo část bombardérů na jiná bojiště a tlak na souostroví konečně slábl. Koncem roku 1942 už na Maltu mířily další konvoje s posilami a situace se začala obracet. Z ostrova, který se rok a půl hroutil v troskách, se naráz stala nepřemožená letadlová loď Spojenců, připravená pomoci v ofenzivě proti silám Osy.
Kříž na vlajce
Večer 8. září 1942 zaplavilo centrum Valletty elektrické světlo - poprvé po mnoha měsících. Na Maltě skončil přísný „blackout“ – některé budovy se nasvítily při slavnostech na počest příjezdu nového guvernéra. Tím byl generál Lord Gort, pověřený nejen obranou ostrova, ale i slavnostním předáním Jiřího kříže. V září 1942 už byly denní přelety nepřítele natolik omezené, že si Malťané mohli dovolit veřejnou ceremonii pod širým nebem.
Uskutečnila se 13. září 1942 na hlavním náměstí ve Vallettě. Gort před nastoupenou jednotkou královského maltézského pluku a shromážděnými občany oficiálně předal ostrovu skvostný stříbrný kříž. „Jak jste dokázali po dlouhé měsíce vzdorovat nejintenzivnějšímu bombardování v dějinách, budí obdiv celého civilizovaného světa,“ pronesl guvernér v projevu při předávání vyznamenání.
Dřevěná kazeta s medailí pak byla slavnostně uložena do muzea. Od 15. dubna 1942, kdy o něm přišla zpráva, se Jiřího kříž stal symbolem novodobé identity ostrova.
Ocenění sice nezmírnilo válečné strádání, ale jeho význam nakonec nezanikl ani po letech. Statečnost maltských obyvatel udivovala svět a král Jiří VI. chtěl, aby se na její připomínku nezapomnělo. V prosinci 1943 vydal královský dekret, který povolil začlenit obraz stříbrného kříže do státního znaku Malty. Od té doby nese maltská vlajka v levém horním rohu vyobrazení George Cross – jediná národní vlajka na světě s vyobrazením tohoto vyznamenání za statečnost.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Award_of_the_George_Cross_to_Malta
https://timesofmalta.com/article/why-malta-was-awarded-the-george-cross-80-years-ago.947992
https://timesofmalta.com/article/George-Cross-awarded-to-Malta-70-years-ago-today.415609
https://www.thegazette.co.uk/awards-and-accreditation/content/100008
https://maltacommand.com/about-us/maltas-george-cross/
https://www.independent.com.mt/articles/2020-05-31/newspaper-lifestyleculture/The-World-War-Two-Siege-of-Malta-in-numbers-6736223694
https://www.um.edu.mt/library/oar/handle/123456789/65842
https://www.iwm.org.uk/collections/item/object/205194917
https://www.naval-history.net/xAH-MaltaSupply01.htm
