Článek
V roce 1993 seděli lidé v Praze u televize a sledovali něco, co v českém vysílání působilo skoro nepatřičně. Dlouhé pohledy, bohaté domy, velká tajemství, krásná blondýna, muž v obleku, hudba, slzy a příběh, který po jednom dílu nekončil. Jmenovalo se to Manuela.
Manuelu začala vysílat tehdejší Premiéra TV, česká komerční televize, která se později změnila v Primu. Zpočátku ji navíc nechytala celá republika, ale hlavně Praha a okolí. I tak se z ní stala vzpomínka, kterou si lidé z devadesátých let pamatují dodnes.
Pro mnoho českých diváků to byla první skutečná telenovela. A s ní přišla tvář, kterou si nešlo splést. Grecia Colmenares.
Dvě ženy
V Manuele hrála dvojroli. Byla hodná Manuela Verezza i chladnější Isabela Guerrero. Dvě ženy se stejnou tváří, ale jiným životem. Pro diváky, kteří byli zvyklí na československé seriály, to byl jiný svět. Tam se často řešila práce, rodina, chalupa, panelák nebo obyčejné starosti.
Manuela přinesla melodrama v plné síle: záměny, osudové lásky, rodinná tajemství, minulost, která se vrací, a emoce tak velké, že se nešeptaly, ale hrály celým tělem. Grecia Colmenares měla přesně ten typ tváře, který telenovela potřebovala. Dlouhé světlé vlasy, velké oči, křehký výraz a schopnost v jednom detailu působit jako nevinná oběť i žena, která něco skrývá. Jednou byla Manuela, kterou měli diváci chránit. Podruhé Isabela, které se báli.
Devadesátá léta byla v české televizi zvláštní doba. Obraz často nebyl dokonalý a některé pořady se vyráběly i vysílaly tak trochu za pochodu. Premiéra TV začala vysílat v červnu 1993. Neměla sílu velké celoplošné televize, ale měla odvahu zkoušet věci, které jinde nebyly. Manuela mezi ně patřila.
S ní se pojí i rychlodabing. Dnes působí skoro neuvěřitelně, že jeden hlas mohl mluvit více postav, někdy i muže a ženy. Ale tehdy nešlo o luxusní televizní provoz. Šlo o novou komerční televizi, která potřebovala naplnit program a přinést něco, co lidé neznali.
Když ji čeští diváci poznali jako Manuelu, nebyla Grecia Colmenares žádná nová holka před kamerou. Narodila se 7. prosince 1962 ve Venezuele. Hrát začala už jako dítě. V telenovele Angélica se objevila, když jí bylo jedenáct. V sedmdesátých letech pokračovala v dalších venezuelských seriálech a už jako dospívající herečka se stala známou tváří.
Velký zlom přišel v osmdesátých letech. Hrála v telenovelách Topacio, María de nadie, Grecia nebo Pasiones. Právě Topacio z ní udělala hvězdu nejen ve Venezuele, ale i v dalších zemích. Pak přišla Argentina. Tam se její sláva ještě zvětšila. Bulvární časopisy ji dávaly na obálky, televize ji obsazovala do hlavních rolí a z Grecie Colmenares se stala jedna z královen latinskoamerického televizního melodramatu. Když v roce 1991 přišla Manuela, byla pro podobnou roli připravená.
Český divák a nový typ závislosti
Manuela nebyla úplně nový nápad. Seriál vycházel z latinskoamerické televizní tradice a volně navazoval na příběh, který měl kořeny v brazilské telenovele A Sucessora. Ta zase pracovala s motivem ženy, která vstupuje do vztahu zatíženého minulostí.
V evropském kontextu se často připomíná i podobnost s románem Mrtvá a živá, známým spíš pod původním názvem Rebecca od Daphne du Maurier. Nebyla jen „nekonečný seriál pro ženy“, jak se telenovelám později často posměšně říkalo. Pracovala s velmi starým motivem. Minulost je silnější než přítomnost. Láska je pořád ohrožená někým, kdo fyzicky možná není přítomen, ale pořád ovládá životy ostatních. Každý díl posunul příběh o kousek. Ne moc. Jen tolik, aby člověk druhý den zase zapnul televizi.
Dnes je těžké vysvětlit, jak silně mohly podobné seriály fungovat. Nebyl internet, nebyly sociální sítě, nebyly streamovací služby, kde si člověk pustí deset dílů za večer. Kdo zmeškal díl, prostě ho zmeškal.
O to víc se o něm mluvilo. V práci, doma, mezi sousedkami, na návštěvách. Kdo co viděl. Kdo komu ublížil. Co skrývá Isabela. Jestli se Manuela konečně dozví pravdu. Kdy se Fernando přestane chovat jako muž, který nic nechápe.
Telenovela měla jednu výhodu: šlo do ní naskočit skoro kdykoliv. Když člověk neviděl deset dílů, stejně rychle pochopil, kdo trpí, kdo lže a kdo se má milovat. Manuela byla pro část českého publika první kontakt s tímto druhem vyprávění. Později přišla Esmeralda, Rosalinda, Divoký anděl a další tituly.
Vedle Grecie stál Jorge Martínez jako Fernando Salinas. Byl přesně ten typ mužské postavy, kterou telenovela potřebuje: elegantní, trochu zaslepený, dostatečně romantický a dostatečně tvrdohlavý na to, aby se děj mohl komplikovat další desítky dílů.
Po Manuele Grecia Colmenares dál hrála. Objevila se v seriálech Primer amor, Más allá del horizonte, El día que me quieras, Amor sagrado, Chiquititas nebo Vidas prestadas.
Její soukromý život se také dostával do novin. V sedmnácti se provdala za herce Henryho Zakku, manželství ale skončilo rozvodem. Později si vzala argentinského podnikatele Marcela Pelegriho. A v roce 1992 se jí narodil syn Gianfranco.
I když její éra telenovel pominula, Grecia Colmenares ze světa showbyznysu nezmizela. V posledních letech se objevila v několika populárních reality show v Itálii i Latinské Americe, kde dokázala, že si i po šedesátce uchovává svůj pověstný šarm a záplavu blonďatých vlasů.
Zdroje:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/manuela-rosalinda-divoky-andel-esmeralda-telenovelami-zila-cela-republika-7687935
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/vznik-prvni-komercni-televize-premiera.A150619_124115_hudba_vdr
https://www.media-club.tv/televize-prima-dnes-slavi-25-let-od-prvniho-vysilani/
https://www.csfd.cz/film/91142-manuela/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt0224914/
https://www.imdb.com/name/nm0172921/
https://es.wikipedia.org/wiki/Manuela_(telenovela)
https://es.wikipedia.org/wiki/Grecia_Colmenares_(actriz)
