Příběh „napalmové dívky“, co zázrakem přežila popáleniny celého těla. Poté se stala symbolem režimu

Historie zná mnoho válečných fotografií, které zachycují tragédii konfliktů: nehybné postavy v ruinách, šokující pohledy vyhladovělých obyvatel, zničená města. Jen málokterá fotografie však dosáhla takové globální odezvy jako snímek pořízený 8. června 1972 fotografem Nickem Utem, známý pod názvem „Napalm Girl“. Ukazuje devítiletou vietnamskou dívku běžící po silnici, nahou, v obrovských bolestech, protože jí napalm sežehl tělo. Ta dívka se jmenuje Phan Thị Kim Phúc a její tvář (nebo spíše její vyděšený, bolestný výraz) se stala symbolem hrůz vietnamské války.

Phan Thị Kim Phúc se narodila 2. dubna 1963 v malé vesnici Trảng Bàng, vzdálené několik desítek kilometrů severozápadně od Saigonu (dnešního Ho Či Minova Města). Byla to obyčejná dívka, která vyrůstala v běžné vesnické rodině – chodila do školy, pomáhala rodičům a hrála si s kamarády mezi domky a rýžovými poli.

V roce 1972 už válka mezi Jižním a Severním Vietnamem (za aktivní účasti Spojených států a jejich spojenců) zuřila naplno. Trảng Bàng se ocitla v oblasti častých útoků a střelby, jelikož se jednalo o strategicky důležitou část území, kde operovaly jak jihovietnamské, tak severovietnamské jednotky.

„Byla jsem dítě, netušila jsem, co znamená být v epicentru války. Naše vesnice se často stala bojištěm, ale pořád jsme věřili, že to brzy skončí. Ten osudný den jsem byla ve svém domově a ještě ráno jsem netušila, jak moc se změní můj život.“

Vietnamská válka (1955–1975) patří k nejdelším a nejkrvavějším konfliktům druhé poloviny 20. století. Spojené státy sem vyslaly stovky tisíc vojáků a vedly brutální bombardovací kampaně. Napalm – zápalná chemikálie, která při kontaktu se vzduchem vytváří ohnivé peklo a přichytává se na cokoli živého – se stal jednou z nejděsivějších zbraní. Mnozí Američané i lidé po celém světě byli šokováni zprávami o civilních obětech napalmových útoků.

Rok 1972 byl klíčový: americká armáda sice pomalu ustupovala (v rámci „vietnamizace“ konfliktu předávala boj jihovietnamským jednotkám), ale boje neustávaly. Tragédie civilistů byly na denním pořádku. Mezinárodní média přinášela stovky fotografií a reportáží. Ale teprve snímek „Napalm Girl“ dokonale vyjádřil hrůzu, kterou si civilisté prožívali na vlastní kůži.

Osmého června 1972 došlo v oblasti Trảng Bàng k prudkému střetu. Jihovietnamské letectvo (nikoli americké, jak se občas nepřesně uvádí) se rozhodlo bombardovat pozice severovietnamských a vietkongských jednotek ukrytých kolem vesnice. Na cíl, o kterém se domnívali, že je v rukou nepřítele, shodili napalmové pumy.

Problém byl, že v prostoru se pohybovali i civilisté – včetně malých dětí. Jednou z nich byla devítiletá Kim Phúc, která spolu s rodinou a sousedy prchala v panice před ohněm a výbuchy. Dívenka měla na sobě původně bavlněnou košili. Napalm však vybuchl v její blízkosti a chemikálie se přilepila na její tělo. Hořící látka způsobila Kim děsivé popáleniny na zádech, pažích a částečně i na krku.

„Kim křičela ,Nóng quá, nóng quá!‘ (což znamená ,Pálí to, pálí to!‘). Utíkala po silnici bosá, šaty se rozpadly a ona byla nahá, protože to všechno shořelo. Ta hrůza, ten pláč, to si nikdo neumí představit.“

Tehdy na místě byli přítomni novináři a fotografové sledující boje, mezi nimi také Nick Ut (celým jménem Huỳnh Công Út) z agentury Associated Press (AP). Nick Ut byl vietnamského původu, pracoval ovšem pro zahraniční tisk. Když zahlédl přibíhající děti, rychle zvedl fotoaparát. V jediné vteřině zachytil scénu, která obletí svět: uprostřed silnice běží několik uplakaných dětí, ale uprostřed toho všeho je nahá Kim Phúc, se strašně popálenými zády, křičící bolestí.

Nick Ut pořídil několik snímků, z nichž jeden je nejslavnější – právě onen obraz Kim Phúc, jejích sourozenců a dalších dětí. Okamžitě, když domáčkl spoušť, odložil fotoaparát a přiběhl ke Kim, aby jí pomohl. Naložil ji do novinářského auta a odvezl do nejbližší nemocnice. Dívka byla v kritickém stavu a Nick Ut později sám přiznal, že nečekal, že Kim přežije.

„Pořídil jsem snímek a hned jsem hodil foťák k zemi. Nešlo myslet na nic jiného než na to, abych tu dívenku zachránil. Její křik byl nesnesitelný. Podařilo se mi ji dostat do nemocnice. Když mi pak lékaři řekli, že zřejmě nepřežije, byl jsem zdrcen. Nikdy by mě nenapadlo, že tahle fotografie změní svět.“

To že Nick Ut nezůstal jen u fotografování jí zřejmě zachránilo. Udělal krok, který u válečných reportérů nebyl vždy samozřejmý: místo aby pospíchal do redakce s exkluzivním materiálem, vzal Kim do auta a vezl ji do nemocnice. Tím jí zachránil život. Lékaři sice konstatovali, že má rozsáhlé popáleniny třetího stupně na více než polovině zad a na pažích, ale díky rychlému ošetření dostala šanci přežít.

Kim musela následně podstoupit řadu operací a dlouhodobou rehabilitaci. Přesto i tak lékaři později uváděli, že její stav byl zázrakem. V té době totiž lékařská péče ve válečném Vietnamu nebyla na úrovni západních zemí. Kim nesmírně trpěla, ale nevzdala se.

„Na popáleniny mi dávali masti, obvazy, musela jsem zvládat neuvěřitelné bolesti. Byla jsem malé dítě, strašně jsem křičela. Nevěděla jsem, proč mě to potkalo, proč je ta válka. Vše, co jsem si přála, bylo přestat cítit tu palčivou bolest.“

Nick Ut odeslal snímky do redakce Associated Press. Redaktoři nejprve váhali, zda fotografii otisknout, protože zobrazovala nahé dítě. Nakonec však usoudili, že jde o výjimečný případ. Fotografie okamžitě obletěla svět a objevila se na titulních stránkách významných novin a časopisů.

Snímek se stal jedním z nejikoničtějších zobrazení války ve Vietnamu. Mnoho historiků soudí, že právě takové fotografie přispěly k výraznému obratu veřejného mínění, zejména v USA, proti pokračování konfliktu. Nick Ut získal za svůj snímek Pulitzerovu cenu (1973) a také řadu dalších ocenění. Ale co bylo důležitější, celý svět uviděl, jaké hrůzy přinášejí zbraně typu napalm.

Kim Phúc zůstala v nemocnici celkem 14 měsíců a absolvovala 17 operací. Představte si devítileté dítě, jehož dětství bylo nenávratně přetvořeno v nekonečnou bolest a rehabilitace. Ale i přes tyto útrapy se uzdravovala, pomalu a s jizvami na těle i duši.

Po skončení války (1975) Vietnam spadl pod komunistický režim, který začal Kim Phúc využívat jako propagandistický symbol. Byla „dívkou z napalmového snímku“ a státní propaganda ji často ukazovala jako příklad „válečné oběti imperialistické agrese“. Kim Phúc toužila po soukromí a normálním životě, přesto se stala – chtě nechtě – součástí oficiální ideologie.

„Bylo to těžké. Neměla jsem dětství. Pořád mě někam brali, ukazovali mě delegacím, natáčeli se mnou filmy. A já byla tak unavená, chtěla jsem mít jen klid.“

V 80. letech Kim Phúc dostala povolení studovat na Kubě. Měla se věnovat medicíně, avšak kvůli neustálým nemocem a komplikacím s popáleninami se nakonec přesměrovala na studium jazyků. Na Kubě se seznámila se svým budoucím manželem Bui Huy Toanem, vietnamským studentem. Vzali se roku 1992.

Krátce po svatbě byli pozváni do Moskvy na líbánky, ale při mezipřistání v Kanadě se pár rozhodl emigrovat. Kim Phúc totiž neviděla v socialistickém bloku budoucnost a chtěla žít svobodný život, daleko od politické manipulace. Usadili se tedy v Torontu a nakonec získali kanadské občanství.

Roku 1997 založila nadaci Kim Foundation International, která pomáhá dětským obětem válek na celém světě. Kim Phúc je také vyslankyní dobré vůle OSN.

Zdroje:

https://aboutphotography.blog/blog/the-terror-of-war-nick-uts-napalm-girl-1972

https://edition.cnn.com/style/article/napalm-girl-50-snap/index.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Phan_Thi_Kim_Phuc

https://ozarks.edu/news/napalm-girl-to-share-story-of-survival-faith/

https://news.sky.com/story/vietnam-napalm-girl-receives-final-skin-treatment-in-florida-50-years-after-iconic-image-12642877