Článek
Ačkoli soud v Drážďanech tátu zprostil viny, rozjetá mašinérie nacistické nenávisti už se nedala zastavit. Místo propuštění přišel transport: Terezín, Dachau, nakonec Osvětim.
Tam dostal Ota přidělené číslo 73046 a ocitl se tváří v tvář smrti. Bál se každý den od rána do večera, protože šlo o život – přesně tak to později vylíčil synovi, když se spolu jednou rozhodli přespat v ruinách osvětimského baráku, aby Jan alespoň trochu pochopil to co jeho otec prožil.
V lágru se ale odehrál i příběh neuvěřitelné vynalézavosti a vůle k životu. Ota Kraus byl původním povoláním zámečník. Spolu s přítelem Erichem Kulkou toho využili: postavili si v Osvětimi malou dílnu a nabídli dozorcům své služby při údržbě tábora.
„Otec si v táboře postavil dílnu, je to fotograficky dokumentovaný unikát… začal plnit zámečnické úkoly,“ popisoval Jan Kraus odvážný podvod, kterým si jeho tatínek s kamarádem zajistili výhodnější podmínky a unikli té nejhorší dřině. Dílna jim doslova zachránila život – stali se nepostradatelnými, vyhnuli se selekcím a přečkali i tyfovou epidemii.
Tento status „nepostradatelného“ řemeslníka, který ho chránil po většinu času v Osvětimi, však ztratil svou platnost před koncem roku 1944. S blížící se Rudou armádou se totiž radikálně změnila strategie nacistů: místo provozu a rozvoje tábora nastala fáze chaotické likvidace. Cílem bylo zahladit stopy a evakuovat všechny vězně schopné chůze. V této apokalyptické atmosféře už na předchozích zásluhách nezáleželo.
V říjnu 1944 přivezli nacisté do Osvětimi také rodiče Oty; dědeček a babička Jana Krause byli po příjezdu okamžitě zavražděni v plynové komoře. Ota sám pak měl za pár měsíců nastoupit do pochodu smrti, místo toho však využil chaosu a z pochodu utekl.
Během pochodu smrti z Osvětimi stál Ota Kraus před jasnou volbou: pokračovat v cestě, která znamenala téměř jistou smrt vyčerpáním nebo kulkou, nebo riskovat vše. V chaosu evakuace si všiml vlakového transportu, který rovněž odvážel vězně.
V mrazivém ránu se mu podařilo odpojit od pochodující kolony a naskočit na jeden z nákladních vagónů. Tento vlak ho skutečně odvezl hlouběji do Německa, nejprve do koncentračního tábora Sachsenhausen a poté do Buchenwaldu. Zde jeho strastiplná cesta skončila, když se v dubnu 1945 konečně dočkal osvobození spojeneckými vojsky.
Po pěti letech strávených v různých lágrech se Ota Kraus vrátil domů. Našel svoji ženu Boženu a šestiletého synka Ivana, kteří byli za války vyhnáni z Prahy do Libčic. Manželka se za Otovy nepřítomnosti protloukala velmi těžce – jako manželku žida ji nikdo nechtěl zaměstnat, proto musel brát podřadné práce.
Sotva se rodina shledala, Ota začal psát. Pomáhal usvědčovat nacistické válečné zločince, vydával články a knihy, v nichž detailně svědčil o hrůzách holokaustu. Jeho motivace byla prostá: aby se to už nikdy neopakovalo. Spolu s přeživším přítelem Kulkou sepsal dokumentární knihu Továrna na smrt (1947), která nabídla světu děsivé svědectví o Osvětimi.
V poválečném Československu ale Otu Krause nečekal klid. Úřady mu zpočátku nechtěly přidělit byt – někdo ho udal, že jeho žena „během války mluvila až příliš německy“. Teprve po narození dcerky Elišky v roce 1946 úřady polevily a rodina se mohla nastěhovat do malého bytu v pražské Klášterní ulici na Letné. Tam přišly na svět další děti: Michael (1949), Jan (1953) a nejmladší Kateřina (1956).
Problém s bytem byl však jen jedním z projevů nedůvěry, s níž se Ota Kraus po válce potýkal. Pro nastupující komunistický režim se stal jako přeživší holocaustu s nezávislým myšlením a židovským původem nepohodlnou osobou a i v dalších letech čelil řadě potíží a šikaně ze strany úřadů.
Jan Kraus tak vyrostl obklopen čtyřmi sourozenci a příbuznými. Byla to rozvětvená, nesmírně živá rodina – a druhý nejmladší z pěti dětí se od dětství učil, jak se prosadit. Kdo chtěl být v hlučném klanu Krausových slyšet, musel umět ostatním skočit do řeči i bavit ostrovtipem.
Tahle průprava se Janovi v dospělosti náramně hodila. Ještě v dětství se navíc před kamerou zabydlel coby bezprostřední dětský herec. Už ve třinácti letech debutoval ve filmu a brzy se stal vyhledávaným představitelem rošťáků. Pamatujeme si ho jako školního sígra v pohádkové komedii Dívka na koštěti (1972) nebo uličníka v seriálu Rychlé šípy.
Ve skutečnosti prý Jan Kraus býval ještě mnohem vynalézavější lotr než filmoví hrdinové, které hrál. Ve své knize se sám přiznal například k rafinovanému dětskému „žebrání“ před kinem – dokázal dojmout neznámé lidi, aby mu zaplatili lístek, a pak si za vyžebrané drobné raději kupoval dortíky v cukrárně.
Učitelé i rodiče s ním občas zažívali krušné chvíle, ale mladému Honzovi nešlo odolat – byl drzý, originální a neuvěřitelně vtipný. V té rodině snad ani nemohl vyrůst jiný.
Krausovi byli totiž vše, jen ne obyčejní. Sourozenci Jana Krause se postupně rozletěli do světa a ve svých oborech proslavili. Nejstarší Ivan Kraus emigroval po roce 1968 do Francie a stal se uznávaným spisovatelem a loutkohercem. Eliška odešla téhož roku do Kolumbie – původně na studijní cestu, ale po srpnové okupaci se rozhodla zůstat v Bogotě natrvalo.
V Kolumbii vybudovala kariéru na univerzitě a dokonce obdržela české státní vyznamenání za šíření dobrého jména vlasti. Michael Kraus zakotvil jako profesor politologie v americkém Vermontu. Nejmladší sestra Kateřina rovněž prošla pohnutým osudem. V 70. letech se i ona dostala do konfliktu s komunistickým režimem – roku 1977 byla zatčena a vyloučena z vysoké školy. Nakonec odešla roku 1985 do USA, kde pracovala v knihovně Princetonské univerzity.
Tragicky zemřela v pouhých 34 letech, krátce po sametové revoluci, když podlehla zákeřné nemoci. Z kdysi kompletní rodiny Krausových tak zůstali na konci 20. století v Československu jen Jan a jeho stárnoucí rodiče.
Jan Kraus v sobě nesl rodinné příběhy jako tichou vzpomínku, kterou na veřejnosti příliš neukazoval. O svém soukromí vždy mluvil nerad – raději pokládal otázky druhým. Už od 90. let se živil hlavně jako moderátor a bavič, proslul pohotovostí a břitkým humorem.
Podnikatelský duch a smysl pro improvizaci však Janu Krausovi nebyly cizí dlouho předtím, než se proslavil jako moderátor. Jeho první zkušenosti sahají už do 80. let, kdy po částečné legalizaci drobných živností začal se svou tehdejší manželkou Janou vyrábět a prodávat keramiku.
Zatímco ona byla manuálně zručná, on se ujal technické stránky věci – z knih nastudoval technologii a dokonce sám sestrojil vlastní, výrazně úspornější pec. Po pádu komunismu se pak tyto jeho sklony mohly naplno rozvinout.
Na čas se stáhl z herectví a vrhl se na podnikání, které mělo především publicistický ráz. Společně s dalšími osobnostmi obnovil vydávání prestižního demokratického časopisu Přítomnost a zároveň se rychle etabloval jako vlivný a často kontroverzní politický komentátor. Právě v této době si vytříbil svůj břitký humor a nekompromisní pohled na veřejné dění, které později plně zúročil ve svých slavných televizních show.
V 90. letech zároveň došlo k velkým změnám v jeho osobním životě. První manželství, které uzavřel ještě za socialismu, se rozpadlo. Janovou první ženou byla herečka Jana Krausová, rozená Jana Pehrová.
Poznali se ještě za studií a brzy založili rodinu – syn David přišel na svět v roce 1980, druhý syn Adam v roce 1982. Jana Krausová byla krásná, talentovaná žena; v jednu dobu platila za televizní sexsymbol. Sama vzpomíná, že ji Jan okouzlil svým sebevědomím a důvtipem.
„Byla jsem pyšná na to, že si mě vzal. Měla jsem pocit, že si beru krále. Strašně se mi líbilo být Krausová. Věděla jsem, že když ho mám vedle sebe, už se nemusím ničeho bát,“ popsala herečka své někdejší nadšení.
Manželství nakonec nevydrželo – když se láska vytratila, rozešli se Jana s Janem civilizovaně. Zůstali přátelé a starost o syny zvládli po rozvodu s noblesou. Možná i díky tomu, že je záhy čekala velmi netypická rodinná rošáda.
Počátkem 90. let se Jan Kraus osudově zamiloval do jiné herečky – Ivany Chýlkové. Nebyla to láska na první pohled, spíš postupné jiskření. Jan a Ivana se zprvu potkávali jen pracovně, ale jakmile mezi nimi přeskočilo kouzlo, nebylo cesty zpět.
Problém byl, že v té době měli oba partnery. Chýlková tehdy žila s charismatickým kolegou Karlem Rodenem, zatímco Kraus byl stále oficiálně ženatý s Janou Krausovou.
Vztah Krause a Chýlkové začal poněkud bizarně – herečka nejdřív o Jana vůbec nestála. On se musel hodně snažit, aby ji přesvědčil. Nakonec ale Ivanu doslova utloukl svým neutuchajícím humorem a oba se rozhodli opustit své dosavadní lásky.
Následovalo to, čemu bulvár s oblibou říká nejslavnější partnerská rošáda českého showbyznysu. Janova manželka Krausová svého muže za Chýlkovou překvapivě snadno „pustila“ – řekla prý, že nemá smysl zůstávat spolu jen kvůli dětem.
Také Karel Roden vše poměrně klidně akceptoval. A co víc, po rozchodu se Jana Krausová sblížila právě s Rodenem. Bývalí partneři si prostě vyměnili životní role a místo očekávané rivality nastalo něco pozoruhodného: všichni čtyři se spřátelili.
Žádné hádky, žádné výčitky, naopak společné návštěvy a vzájemná podpora. Jan Kraus mohl být šťastný – získal po svém boku ženu svých snů a přitom nepřišel o lásku svých starších synů ani o přátelství s bývalou ženou.
Ivana Chýlková a Jan Kraus tvoří dodnes pár. Po dlouholetém soužití se v roce 2009 tiše vzali. Jejich společný syn Jáchym se narodil už roku 1998. Jako dítě zdědil výšku a umělecké sklony své matky – zkoušel hrát a měl spoustu fanynek, jenže později dal přednost cestování a byznysu.
Dnes už dospělý Jáchym žije částečně v zahraničí a do Česka se vrací hlavně za rodinou. Tu má Jan Kraus mimořádně košatou. Celkem je čtyřnásobným otcem – má syny se třemi různými ženami.
Dlouho přitom netušil, že není má čtvrtého syna. Teprve v roce 2004 ho dohnal neuvěřitelný osudový vzkaz z minulosti. Jednoho dne přišel za Janem Krausem mladý muž s nesmělým oznámení: „Asi jste můj otec…“ Marek Blažek, tehdy sedmadvacetiletý, sebral odvahu a kontaktoval slavného moderátora s tvrzením, že by mohl být jeho zapomenutým synem.. Přiložil i několik svých fotografií – a Jan Kraus nevěřil vlastním očím. Bylo to, jako by se díval do zrcadla v minulosti.
Navzdory zarážející podobě však Jan zpočátku považoval celou věc za nejapný žert. Nechtěl uvěřit, že by mohl mít někde utajeného syna, o němž plných 27 let neměl ani tušení. Přitom už první pohled na Marka Blažka přesvědčil všechny kolem – až na samotného Jana.
Rodina to tenkrát viděla jinak: nejmladší Jáchym prý zprvu nechápal, proč si táta prohlíží svoje vlastní staré fotky, a Adam Kraus se smíchem konstatoval, že takovou podobu s tátou nikdo z bratrů nemá.
„Nikdo z nás nebyl tátovi tak podobný jako Marek. Když poslal podobiznu, bylo to neuvěřitelné. A když pak šli s tátou na testy DNA, přišli tam i stejně oblečení… Bylo to jasné. Na hlavu bylo jedině to, že vůbec šli něco ověřovat,“ vzpomínal Adam Kraus s úžasem, jak otec s nově objeveným synem dorazili na testy ve stejném tričku a kraťasech. Přesto Jan Kraus trval na svém – chtěl důkaz. Test DNA ho nakonec usvědčil z omylu: Marek je opravdu jeho biologický syn.
A tak se rodina Krausových rozrostla o další ratolest. Jan Kraus neváhal a přijal Marka mezi své syny s otevřenou náručí. Klan Krausů jako by tím uzavřel jedinečný kruh – ve stejné době, kdy Jan přišel o stárnoucího tatínka, našel nejstaršího syna. Ota Kraus totiž v létě 2000, stižen Alzheimerovou chorobou, náhle zmizel beze stopy.
Policie po něm pátrala téměř rok, než bylo jeho tělo nalezeno na kraji Prahy, daleko od domova. Útěky měl tatínek zakódované hluboko v podvědomí, řekl tehdy Jan Kraus se smutným úsměvem.
„Utíkal už kdysi dávno z koncentráku…“ Ano. Otec Jana Krause unikl z pochodu smrti, a po letech jako by znovu utekl ze života – tiše, sám, podle svého. Odešel ve věku 91 let a zanechal po sobě nesmrtelné vzpomínky. Jeho syn Jan dnes říká, že tátův příběh zůstává základem rodinné identity.
Hodně z toho, čím Jan Kraus je, je důsledkem osudu Oty Krause během války. Jan se naučil řídit otcovým krédem..: když se ocitne v sebenesmyslnější situaci, vzpomene si na tátova slova o tom, že i v pekle je třeba improvizovat a „postavit si vlastní dílnu“.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kraus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ota_Kraus
https://eurozpravy.cz/magazin/261174-otci-se-v-koncentraku-povedla-unikatni-vec-jan-kraus-odhalil-pozoruhodnou-rodinnou-historii?device_view=full
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/jana-krausova-mluvi-o-obleceni-synech-a-janu-krausovi.A060202_204505_ona_ony_eck
https://www.kafe.cz/celebrity/jan-kraus-otec.html
https://www.blesk.cz/clanek/radce-penize/3226/obcan-kraus-ztratil-se-mi-tatinek.html
https://forbes.cz/podnikatele-jsem-hral-jako-roli-rika-jan-kraus-vydelal-na-veletrzich-a-keramice/
https://www.tvguru.cz/ota-kraus-otec-slavneho-moderatora-prezil-dva-roky-v-pekle-osvetimi-na-konci-zivota-zahadne-zmizel/
https://www.dotyk.cz/magazin/jan-kraus-nemanzelsky-syn/
https://zeny.iprima.cz/jak-se-janu-krausovi-podarilo-sbalit-krasne-herecky-krausovou-a-chylkovou-mel-svuj-figl-409328
https://www.dobrenoviny.sk/c/210258/asi-ste-moj-otec-pisal-mu-v-liste-chlapec-rodina-jana-krausa-prezila-aj-velku-zamenu-partnerov
