Článek
I. Metodologický a hermeneutický rámec
Výzkum nauky o apokatastázi vyžaduje přísnou pramenovědnou kritiku a komparativní analýzu primárních textů. Cílem je ontologické zkoumání zachovaných pramenů v jejich historickém kontextu, striktně oproštěné od pozdějších dogmatických abstrakcí a apokalyptických nánosů, s absolutním důrazem na přesnou filologii a textovou kritiku.
II. Teoretický rámec: Anatomie nauky o univerzální obnově
Apokatastáze není „levný moderní universalismus“, který předpokládá automatickou spásu bez jakékoliv osobní transformace. Je to naopak nesmírně náročný ontologický a teologický systém, který definuje povahu Boha, podstatu zla a konečný osud vesmíru skrze drtivou katarzi.
- Pojetí času (Chronos vs. Aión): Nauka stojí na fundamentálním rozlišení řeckých pojmů. Zatímco chronos je lineární, měřitelný čas (doména hmoty), aión označuje věk, epochu nebo sféru věčnosti. Když starověké texty mluví o trestu (řecky aionios), neznamená to „nekonečné trvání v čase“, ale epochální proces patřící k budoucímu věku. Trest je konečný.
- Kategorický imperativ dokonalého konce: Pokud Bůh disponuje absolutní mocí a absolutním dobrem, je ontologicky zavázán stvořit realitu, která skončí naprostým úspěchem. Pokud by peklo existovalo věčně, vesmír by zůstal trvale rozdělen, což by znamenalo, že Bůh selhal a zlo si vydobylo ontologické vítězství.
- Oddělení ontologického a etického zla (Privatio Boni): Zlo nemá vlastní substanci. Na ontologické rovině je to pouze privatio boni (nedostatek bytí). Hřích na etické rovině je pouze důsledkem této prázdnoty. Protože zlo nemá vlastní bytí, je ze své podstaty konečné a musí tváří v tvář nekonečnému Božímu bytí nevyhnutelně vyhořet.
- Terapeutická eschatologie (Paideia): Klement Alexandrijský definoval Boží tresty striktně jako paideia – výchovu, léčbu, pedagogiku. Očistný oheň (pyr katharsion) není nástrojem pomsty, ale samotnou přítomností Boží lásky, kterou hříšník zažívá jako bolest při spalování falešného ega.
- Role Krista (Logu) jako ontologického lepidla: Apokatastáze odmítá představu krevní oběti usmiřující rozzuřeného boha. Kristus (Logos) funguje jako princip, který znovu spojuje roztrženou realitu a vrací stvoření jeho prapůvodní celistvost.
- Antropologie a svobodná vůle: Racionální bytost je stvořena tak, aby přirozeně toužila po Dobru. Volba zla není projevem svobody, ale projevem nevědomosti. Nikdo s dokonale jasným poznáním by trvale nezvolil nekonečné utrpení.
- Princip kosmické solidarity: Spása je kolektivní. Všichni lidé jsou bytostně propojeni. Blaženost v nebi nemůže být úplná, pokud jakékoliv jiné bytosti navždy trpí.
III. Chronologická analýza primárních pramenů
A. Mimo-křesťanské a antické kořeny
1. Zoroastrismus
Koncept Frašókereti nepočítá s věčným utrpením. Očistou projde stvoření a personifikované zlo (Ahriman) přestává ontologicky existovat.
„Poté všichni lidé projdou tím roztaveným kovem a stanou se čistými; spravedlivému se zdá, že kráčí teplým mlékem, a hříšníkovi pak, jako by v tomto světě kráčel roztaveným kovem.“ — Citace: Bundahišn, Kapitola 30, verše 19–20.
2. Stoicismus (Sémantický předobraz vs. Ontologický rozdíl)Zde nacházíme kritický zlom. Stoická fyzika sice operuje s termínem apokatastasis, avšak v kontextu cyklického času. Po destrukci ohněm (ekpyrósis) se vesmír vrací do stejného bodu, aby se historie opakovala. Stoická apokatastáze tedy není definitivním vysvobozením, ale pouze mechanickým restartem uvnitř nekonečného determinismu.
„Z povahy věcí se po uplynutí stanovených časových cyklů celý kosmos vrací do stejného uspořádání a počátku, z něhož vzešel, a zanechává za sebou svou předchozí podobu. Vše bude obnoveno do téže podoby, aniž by došlo k jakémukoliv úbytku nebo změně k horšímu.“ — Citace: Chrýsippos ze Soloi, Praeparatio Evangelica 15.14.2 (Stoicorum Veterum Fragmenta, sv. II, zlomek 596).
3. Judaismus (Tikkun Olam)
Pozdější luriánská kabala zformulovala koncept Tikkun Olam (náprava světa). Svět vznikl rozbitím nádob božského světla a úkolem lidstva je tyto rozbité jiskry posbírat a uvést svět zpět do dokonalé harmonie. Jde o přímý myšlenkový most ke gnosticismu.
B. Biblická, Gnostická a raně křesťanská tradice
4. Nový zákon
Jediné místo v Novém zákoně, které explicitně používá termín apokatastáze, jej zasazuje do kontextu absolutní a předurčené obnovy všeho.
„Toho musí přijmout nebesa až do časů obnovení všech věcí, o kterých od věků mluvil Bůh ústy svých svatých proroků.“ — Citace: Skutky apoštolů 3:21 (překlad z řeckého originálu: achri chronón apokatastaseós pantón).
5. Valentinianismus
Zlo je nevědomost, která zmizí sjednocením. Plná existence (Pléroma) fyzikálně a nutně pohlcuje Prázdnotu (Kenóma).
„Až bude veškeré duchovní semeno zdokonaleno v poznání a formováno duchovním utvářením, tehdy, jak říkají, Achamóth, matka, opustí místo středu a vejde do Pléromatu a přijme tam svého Ženicha, Spasitele. Poté ty duchovní bytosti odloží své zvířecí duše a, proměněny v chápající duchy, neviditelně vstoupí do Pléromatu; dostanou jako nevěsty anděly, kteří obklopují Spasitele.“ — Citace: Irenej z Lyonu, Adversus Haereses, Kniha I, 7, 1.
6. Órigenés z Alexandrie a Pátý koncil
Teolog, který nauku zpopularizoval. Je historickým faktem, že Pátý ekumenický koncil (553 n. l.) neodsoudil nauku o univerzální spáse jako takovou, ale specifický tzv. órigenismus (zejména učení o preexistenci duší).
„Konec a završení všech věcí spočívá v tom, že budou obnoveny do svého původního stavu, tedy do stavu, v němž existovaly předtím, než padly, aby mohly být všechny bytosti podřízeny Bohu a jedny druhým v dokonalé harmonii. Dobro nakonec zvítězí nad zlem a zlo nebude existovat nikde, protože nic nestojí mimo Boha a Bůh bude vším ve všem.“ — Citace: Órigenés, De Principiis, III, 6, 3.
7. Řehoř z Nyssy a Makrína Mladší
Oheň je asimilační a léčivý; zlo neexistuje samo o sobě.
„Jakmile bude odstraněno a zničeno vše, co je s Bohem v rozporu, a dojde k úplnému očištění prostřednictvím ohně očistného, nezůstane nic jiného než božská přirozenost v každé bytosti, aby tak Bůh mohl být vším ve všem. Zlo totiž mimo svobodnou vůli nemá vůbec žádnou existenci.“ — Citace: Řehoř z Nyssy, De Anima et Resurrectione, Migne, PG 46, 104B-105A.
8. Maximus Vyznavač
V 7. století přináší koncepci tzv. jemné apokatastáze. Tvrdil, že veškerá lidská přirozenost bude vzkříšena a obnovena do neporušenosti, avšak to, jak toto světlo bude přijato osobní vůlí jednotlivce, závisí na jeho postoji k Bohu.
C. Středověká mystika a moderní ontologie
9. Jan Skot Eriugena
Kosmologický zákon, kdy se následky pohlcují do svých příčin.
„Neboť jako vzduch je zcela prosvětlen sluncem, takže se zdá, že není nic než světlo a nic si neponechává ze své temnoty, tak veškerá tělesná i netělesná přirozenost bude proměněna v samotného Boha, takže Bůh bude vším ve všem a nic nebude viditelné kromě samotného Boha.“ — Citace: Jan Skot Eriugena, Periphyseon, V, Migne, PL 122, 876A.
10. Sergius Bulgakov a David Bentley Hart
Zatímco Bulgakov ukazuje, že věčné peklo znamená ontologický manicheismus, Hart dokazuje, že racionální tvor nemůže svobodně volit věčné utrpení, protože by jednal v absolutní iluzi.
IV. Přímé gnostické prameny (Textová a ontologická analýza rukopisů z Nag Hammádí)
Rukopisy z Nag Hammádí definují apokatastázi jako proces hluboké integrace. Dělení lidstva na hmotné (hyliky), duševní (psychiky) a duchovní (pneumatiky) není v optice gnostické apokatastáze předurčením k zániku osob, ale spíše definicí složek uvnitř stvoření. Zkáze propadá hylická, iluzorní sféra, zatímco duchovní semeno je absolutně bez výjimky zachráněno. Zlo se rozplývá skrze sjednocení s Pravdou.
1. Filipovo evangelium (Kodex II, 3) Mysterium Svatební komnaty symbolizuje definitivní sjednocení rozdělených protikladů.
„Když byla Eva v Adamovi, nebylo smrti. Když se od něj oddělila, smrt nastala. Jestliže do něj znovu vejde a on ji přijme, smrt již nebude.“ — Citace: Filipovo evangelium, NHC II, 3; 68, 22-26.
„Kristus přišel, aby napravil ono rozdělení, k němuž došlo na počátku, a aby oba opět spojil. Těm, kdo zemřeli kvůli rozdělení, dává život a znovu je sjednocuje.“ — Citace: Filipovo evangelium, NHC II, 3; 70, 13-17.
2. Pojednání o vzkříšení (Kodex I, 4)Obnova je odhalením nezničitelnosti duchovní přirozenosti; absolutní pohlcení nedostatku (hysteréma).
„Je to odhalení toho, co jest, a přeměna věcí, přechod do nového stavu. Neboť nepomíjivost sestupuje na pomíjivost; světlo sestupuje na temnotu, aby ji pohltilo; plnost naplňuje nedostatek. Toto jsou symboly a podoby vzkříšení. To ono tvoří to dobré.“ — Citace: Pojednání o vzkříšení, NHC I, 4; 48, 38 – 49, 8.
3. Evangelium Pravdy (Kodex I, 3) Jeden z nejčistších popisů zániku zla, kde destrukce není násilným božím zásahem, ale fyzikálním rozptýlením iluze.
„Neboť jako v případě něčí nevědomosti, jakmile člověk pozná, jeho nevědomost se sama od sebe rozplyne, jako se temnota rozplyne, když se objeví světlo, tak i nedostatek zanikne v dokonalosti.“ — Citace: Evangelium Pravdy, NHC I, 3; 24, 32 – 25, 3.
V. Závěrečná komparativní syntéza: Apokatastáze vs. Apokalyptika (Ontologická propast)
Apokalyptické myšlení představuje radikálně odlišnou definici samotného Boha, vesmíru a lidské psychologie. Následující srovnání odhaluje propastný rozdíl mezi oběma systémy:
Pohled Apokalyptiky:
- Ontologický paradox: Bůh jako dokonalý Tvořitel (Alfa) se na konci stává Ničitelem (Omega). Tím připouští trvalou existenci zla (věčné peklo), což znamená, že temnota částečně zvítězila.
- Deformace spravedlnosti: Definuje spravedlnost jako odplatu. Vyžaduje nekonečný absolutní trest za konečné hříchy, což postrádá logickou proporcionalitu.
- Sociologie kontroly: Hrozba pekla a neustále odkládaného konce světa slouží jako vynikající nástroj mocenské kontroly mas.
- Kognitivní disonance a Ressentiment: Vyžaduje, aby věřící na zemi miloval své nepřátele, ale v nebi se radoval z jejich věčného mučení (tzv. ressentiment – skrytá zášť slabých toužících po pomstě).
Pohled Apokatastáze:
- Ontologická integrita: Omega se rovná Alfě. Bůh se stává "vším ve všem" tím, že veškerý nedostatek je beze zbytku transformován.
- Terapeutická spravedlnost: Spravedlnost znamená uzdravení. Viník je pohnán k bolestivé konfrontaci s Pravdou (pyr katharsion), dokud není zničen samotný hřích uvnitř něj, nikoliv jeho bytost.
- Kosmická solidarita: Osvobozuje od elitářství. Dokud je jedna bytost v nedostatku, celé Stvoření krvácí.
- Etika naděje: Věřící nečeká na zkázu, ale buduje harmonii. Koná dobro ne ze strachu před mučením, ale z absolutního vědomí ontologické propojenosti všeho bytí.
VI. Exegetická dekonstrukce fundamentalistických textů
Nejčastější a nejtvrdší oponentura vůči apokatastázi nevychází z ontologické debaty, ale z doslovného čtení několika specifických novozákonních perikop. Křesťanský fundamentalismus tyto texty používá jako ultimátní důkaz pro existenci věčného, vědomého utrpení. Kritická a filologická analýza původního řeckého jazyka však ukazuje, že toto čtení je hrubým nepochopením. Zbavme se nánosů fanatismu a podívejme se na to, co texty říkají doopravdy.
1. Falešný překlad „Věčného trestu“ (Matouš 25,46)
Nejvíce zneužívaný verš: „A tito půjdou do věčných muk (aionios kolasis), ale spravedliví do věčného života.“
- Sémantika slova Kolasis: Řecký termín kolasis původně pochází ze zemědělství a označoval prořezávání stromů, aby mohly lépe růst. Aristoteles jasně rozlišuje mezi kolasis (nápravný trest pro dobro trestaného) a timoria (odplatný trest pro uspokojení trestajícího). Nový zákon zde používá slovo kolasis – nápravu.
- Skutečný překlad: Z filologického hlediska tento verš neříká „půjdou do nekonečného mučení“. Říká: „A tito projdou epochální nápravou (aionios kolasis), zatímco spravedliví vstoupí do života budoucího věku.“
2. Zbraň hromadného ničení: „Neodpustitelný hřích proti Duchu svatému“ (Matouš 12,31–32)
Z dogmatického nesouhlasu se vytvořil strašák věčného zatracení. Pokud nesouhlasíte s fundamentalismem, obviní vás z tohoto hříchu. Skutečnost je však jiná.
- Kontext: Hřích proti Duchu svatému není pochybnost. Je to absolutní kognitivní inverze – stav, kdy člověk pohlédne na čisté Dobro a záměrně ho prohlásí za absolutní Zlo (když farizeové tvrdili, že Ježíš uzdravuje mocí ďábla).
- Šokující řecká realita: Běžné překlady tvrdí, že tento hřích „nebude odpuštěn navěky“. Původní řečtina však zní: „...ouk aphethēsetai autō oute en toutō tō aióni oute en tō mellonti.“ Doslovný překlad je: „...nebude mu odpuštěno ani v této epoše (aiónu), ani v té nadcházející.“
- Ontologický dopad: Ježíš absolutně nemluví o nekonečné věčnosti. Říká, že tento specifický stav slepoty vyžaduje mnohem delší, hlubší proces očištění. Výrok, že něco nebude odpuštěno „v tomto ani v budoucím věku“, logicky předpokládá existenci dalších věků, které následují potom.
3. Mýtus o neuhasitelném ohni v pekle (Marek 9,43–48)
Verš varující před Gehennou, „kde jejich červ neumírá a oheň nehasne“. Fundamentalisté to vidí jako mučírnu.
- Gehenna vs. Peklo: Ježíš nepoužívá abstraktní slovo peklo, ale Gehenna (Údolí Hinnom), což bylo reálné fyzické smetiště za hradbami Jeruzaléma, kde se pálil odpad a mrtvoly zločinců.
- Mechanika ohně a červa: Oheň, který "nehasne", a červ, který "neumírá", nepředstavují věčné mučení duše, ale nezastavitelnost destrukce odpadu. Oheň hoří, dokud není všechno smetí (hřích) beze zbytku spáleno. Nehasne, dokud nedokončí svou očistnou práci. Je to obraz totální anihilace zla, nikoliv věčné konzervace hříšníka.
4. Jezero hořící ohněm a sírou (Zjevení 20,10)
Nejděsivější obraz z celé Bible.
- Literární žánr: Zjevení je čistá apokalyptická vize plná symbolů. Číst ji doslovně je hrubá chyba.
- Etymologie „síry“ (Theion): V řečtině se pro „síru“ používá slovo theion, což je přesný odvozený tvar od slova theios (božský). Ve starověkém světě se pálící se síra (božský oheň/kadidlo) používala k posvátnému očišťování domů a chrámů od nemocí a démonů.
- Pointa: Být uvržen do „jezera ohně a božské síry (theion)“ v antickém kontextu neznamená být uvržen do středověké mučírny, ale do surové, demaskující a absolutní přítomnosti Božství, která radikálně a bolestivě vypálí veškerou nečistotu.
VII. Slovníček základních pojmů (Glosář)
- Aión: Časová epocha, věk nebo nadčasová sféra (na rozdíl od chronos – lineárního pozemského času). Z toho plynoucí adjektivum aionios se mylně překládalo jako "věčný".
- Apokatastasis: Konečná a strukturální obnova všech věcí do jejich původní, Bohem zamýšlené dokonalosti.
- Ekpyrósis: Stoický termín pro zničení kosmu ohněm, po kterém následuje cyklická, identická obnova.
- Frašókereti: Zoroastrijská doktrína konečné přeměny a očištění vesmíru, vedoucí k trvalé dokonalosti.
- Hysteréma: Gnostický pojem označující nedostatek, zlom či neúplnost spjatou s hmotným světem.
- Kenóma: Prázdnota, iluzorní sféra hmotné reality.
- Kolasis: Řecký termín pro nápravný, terapeutický trest (na rozdíl od odplatného timoria).
- Paideia: Řecký pojem pro výchovu a formování. Používáno k popisu trestu jako božské pedagogiky.
- Pléroma: Božská plnost; dokonalá, duchovní a nerozdělená realita.
- Privatio Boni: Filozofická doktrína definující zlo jako absenci dobra, nikoliv substanci.
- Pyr Katharsion: Očistný oheň. Mystická očista egoismu a hříchu skrze intenzitu božské lásky.
- Theion: Řecký termín pro síru (odvozeno od božský), používanou k rituálnímu očišťování.
VIII. FAQ: 20 nejčastějších otázek ohledně apokatastáze
1. Co znamená apokatastáze? Učení o konečné obnově všech bytostí, zrušení pekla a návratu stvoření k Bohu.
2. Odmítá tato nauka Boží spravedlnost?
Naopak. Tradiční peklo řeší hřích tím, že ho konzervuje na věčnost. Apokatastáze ničí samotný kořen hříchu, což je pravá spravedlnost.
3. Existuje v tomto systému trest za hříchy?
Ano, ale trest je terapeutický (kolasis), nikoliv pomstychtivý.
4. Co je to očistný oheň?
Není to fyzický plamen. Je to bolestivé střetnutí lidského ega s nekonečnou Pravdou.
5. Nepopírá to svobodnou vůli?
Nikoliv. Člověk je svobodný jedině tehdy, když volí dobro. Volba věčného utrpení je projevem absolutní nevědomosti, nikoliv svobody.
6. Jak se liší od moderního universalismu?
Historická apokatastáze není bezbolestná; je to tvrdý proces katarze.
7. Zastávali tuto nauku církevní otcové?
Ano, mj. Órigenés, Klement Alexandrijský, Řehoř z Nyssy, Makrína.
8. Bylo toto učení v křesťanství zakázáno?
V prvních staletích patřilo k dominantním. Kontroverzním se stalo až vlivem mocenské politiky císaře Justiniána.
9. Jak apokatastázi chápe Gnosticismus?
Jako fyzikální pohlcení Prázdnoty a Nevědomosti nekompromisní Plností.
10. Proč má apokalyptika úspěch?
Hraje na nejnižší emoce: strach, elitářství a nevědomou touhu vidět trpět nepřátele.
11. Jak apokatastáze řeší ďábla?
V systému absolutního Boha musí být nakonec transformován, nebo zcela přestat ontologicky existovat.
12. Co znamená, že Bůh bude "vším ve všem"?
Bůh je absolutní jen tehdy, když neexistuje žádný deficit. Pokud zbyde peklo, Bůh není „ve všem“.
13. Je termín v Bibli?
Ano, Skutky apoštolů 3:21 ("časy apokatastáze všech věcí").
14. Proč vadí institucím?
Instituce, které nemohou vyhrožovat věčným trestem, ztrácejí svou donucovací sílu.
15. Může být nebe nebem, když existuje peklo?
Soucitná bytost nemůže zažívat absolutní radost, pokud ví o věčných mukách jiných.
16. Jaký je rozdíl mezi lineárním a cyklickým časem?
Stoici věřili v cyklus. Apokatastáze věří v definitivní zničení příčin utrpení.
17. Skončí vrah a oběť stejně?
Skončí ve sjednocení s Bohem, ale proces očisty vraha bude neúměrně drtivější.
18. Znamená zánik zla zničení hmotného světa?
Neznamená zničení přírody, ale zničení principu nedostatku. Hmota se zduchovní.
19. Co je to hylik podle gnosticismu?
Člověk zcela ovládaný hmotou. Apokatastáze zničí tuto slupku, aby osvobodila božskou jiskru pod ní.
20. Proč přináší naději?
Dává životu smysl v pochopení, že neexistuje temnota, kterou by Světlo nakonec nepohltilo.
IX. Seznam pramenů a literatury
A. Primární texty a prameny
1. Gnostické a koptské texty (Rukopisy z Nag Hammádí)
- Filipovo evangelium (Evangelium secundum Philippum). Nag Hammadi Codex (NHC) II, traktát 3.
- Pojednání o vzkříšení / List Rhéginovi (Tractatus de Resurrectione). Nag Hammadi Codex (NHC) I, traktát 4.
- Evangelium Pravdy (Evangelium Veritatis). Nag Hammadi Codex (NHC) I, traktát 3. (Pro kritickou analýzu koptských textů vychází text z akademických edic a koptsko-anglických slovníků, např. The Nag Hammadi Library in English, ed. James M. Robinson, případně kritických edicí Nag Hammadi Studies, nakladatelství Brill.)
2. Biblické texty a filologický aparát
- Novum Testamentum Graece (Nestle-Aland, 28. revidované vydání). Deutsche Bibelgesellschaft. (Nezbytné pro filologický rozbor pojmů kolasis, aiónios, theion, a perikop Mt 12,31-32; Mt 25,46; Mk 9,43-48; Sk 3,21).
- Septuaginta (Vetus Testamentum Graece). (Pro analýzu původu slova Gehenna a starozákonního konceptu Šeolu).
3. Patristická a raně křesťanská literatura
- Irenej z Lyonu: Adversus Haereses (Proti herezím), Kniha I. (Kritická edice: Sources Chrétiennes).
- Órigenés z Alexandrie: De Principiis (O prvních principech), Kniha III. (Kritická edice: Sources Chrétiennes, vycházející z Rufinova latinského překladu).
- Řehoř z Nyssy: De Anima et Resurrectione (O duši a vzkříšení – Dialog s Makrínou). Migne, Patrologia Graeca (PG), svazek 46.
4. Středověká ontologie
- Jan Skot Eriugena: Periphyseon (De divisione naturae), Kniha V. Migne, Patrologia Latina (PL), svazek 122.
5. Mimo-křesťanské a antické prameny
- Bundahišn (Zand-Ákásíh), Kapitola 30. (Středoperský / pahlavijský zoroastrijský spis o stvoření a eschatologii).
- Chrýsippos ze Soloi: Zlomky zachované v Praeparatio Evangelica (Eusebius z Kaisareie). Katalogizováno v: Stoicorum Veterum Fragmenta (ed. H. von Arnim), svazek II, fragmenty 596 a 625.
- Šántidéva: Bódhičarjávatára (Uvedení na cestu k probuzení), Kapitola 10. (Klasický text mahájánového buddhismu ze 7. století).
B. Sekundární a moderní teologická literatura
1. Klíčová díla o apokatastázi
- BENTLEY HART, David. That All Shall Be Saved: Heaven, Hell, and Universal Salvation. New Haven: Yale University Press, 2019. (Zásadní současné filozofické a logické vyvrácení existence věčného pekla a obhajoba racionální svobody).
- BULGAKOV, Sergius. Nevěsta Beránkova (Agněc Božij). YMCA-Press, Paříž, 1945. (Dogmatická a ontologická analýza eschatologie z pohledu ruské sofiologie).
- RAMELLI, Ilaria L. E. The Christian Doctrine of Apokatastasis: A Critical Assessment from the New Testament to Eriugena. Leiden: Brill, 2013. (Monumentální a v současnosti nejuznávanější akademická studie detailně mapující filologii a historii apokatastáze na 900 stranách – naprosto klíčový referenční rámec pro historickou a lexikální část).
2. Lexikony a slovníky
- LIDDELL, Henry George a SCOTT, Robert. A Greek-English Lexicon. Oxford: Clarendon Press. (Nezbytné pro exaktní etymologii slov jako kolasis či theion ve starověkém řeckém kontextu).
