Baal Šem Tov: Radost, která roztříštila strach, a Tóra tančící v lese

Jako dítě často unikal ze školy, aby mohl trávit dny sám hluboko v lesích. Zatímco ostatní děti se učily nazpaměť složité náboženské zákony z knih, on poslouchal zpěv ptáků a šumění stromů. Tam, v absolutní tichosti přírody, pochopil základní pravdu vesmíru: Bůh není zavřený v synagoze a už vůbec není ukrytý ve strachu.

Základním dogmatem tehdejšího rabínského judaismu bylo, že nejvyšší formou uctívání Boha je intelektuální studium Tóry a Talmudu. Baal Šem Tov toto dogma rozbil na prach. Učil, že Devekut (mystické přilnutí a splynutí s Bohem) je mnohem důležitější než jakékoliv vědomosti.

Pokud člověk čte posvátné texty bez lásky, bez radosti a bez srdce, tvoří jen mrtvá slova. Zavedl tak tehdy zcela revoluční myšlenku: Prostý, nevzdělaný vesničan, který upřímně zapíská na píšťalku uprostřed bohoslužby, protože nezná slova modlitby, otevře nebesa rychleji než nejslavnější učenec města, jehož srdce je plné pýchy na to, co všechno přečetl.

Zatímco pro mnohé jsou příběhy a zákony Tóry extrémně těžké, plné násilí, nesrozumitelných příkazů a trestů, Baal Šem Tov přinesl naprosto nový úhel pohledu. Učil, že samotná slova Tóry nejsou jen historickým záznamem. Každé písmeno je živou nádobou, ve které plápolá božské světlo. Číst Tóru s těžkostí a strachem znamená nepochopit ji. Bůh nechce, abychom pod tíhou textů trpěli.

Klíčovým slovem celého jeho hnutí se stala Simcha (radost). Baal Šem Tov prohlásil smutek a melancholii (atzvut) za největší hříchy a pasti temnoty. Smutek totiž vytváří bariéru mezi člověkem a Zdrojem. Když se lidé modlili s Beštem, neplakali nad svými hříchy. Zpívali, pili, tleskali a tancovali v kruzích (Nigunim – melodie beze slov), dokud nedosáhli extáze. Modlitba přestala být soudním tribunálem a stala se extatickou oslavou existence.

Dalším pilířem, který děsil tehdejší instituce, bylo Beštovo učení, že neexistuje absolutně žádné místo a žádná činnost, kde by Bůh nebyl (let atar panui mineh – žádné místo není prázdné od Něj).

Ortodoxní rabíni učili, že Bůh se oddělil od hříšného světa a lze se k němu přiblížit jen dodržováním stovek přísných pravidel. Baal Šem Tov učil přesný opak. V každém stéblu trávy, v každém kousku jídla, v tanci a dokonce i v těch nejběžnějších každodenních činnostech je ukryta posvátná božská jiskra. Úkolem člověka není utíkat do askeze a půstů, ale jíst, radovat se, milovat přírodu a skrze tento radostný, vědomý přístup vysvobozovat božské jiskry a vracet je zpět k Bohu.

Učení Baala Šem Tova dokonale rezonuje s nejčistšími kořeny mystického a gnostického osvobození. Stejně jako gnostici věřili, že božské jiskry spadly do hmotného světa a čekají na své vysvobození, Baal Šem Tov postavil celé své hnutí na záchraně těchto jisker ze zajetí temnoty.

Jeho nástrojem však nebyla složitá filozofie nebo přísná askeze. Jeho nástrojem byl soucit s prostým člověkem, obrovská trpělivost, láska ke zvířatům, lesům a hudbě. Tím, že do východoevropského judaismu vnesl neřízený, extatický a radostný prvek, odebral rabínům jejich monopol na spásu a vrátil Boha zpět mezi lidi pracující na polích. Dokázal, že Bůh se nezlobí na člověka, který nerozumí textu; Bůh se zlobí, když se člověk zapomene radovat z toho, že existuje.

Následující slova jsou přesné, nezkrácené citace zachované jeho nejbližšími žáky a zapsané v raných chasidských sbírkách:

O radosti, tanci a smrtelném jedu smutku:

„Pláč je nesmírně špatný. Člověk by měl sloužit Bohu s radostí. Jediná výjimka je, když pláč pochází z absolutní radosti a extatického spojení s Bohem. Jinak je smutek tím největším nepřítelem lidské duše, protože temnota a melancholie oddělují člověka od božského světla. Když jsi radostný, celá nebesa se radují s tebou. Když jsi smutný a plný strachu, tvoříš kolem sebe silnou zeď, přes kterou Bůh nemůže vstoupit.“

O odmítnutí akademické pýchy a nadřazenosti:

„Učenec, který tráví dny a noci studiem knih, ale jeho srdce je plné pýchy na své vlastní vědomosti, je Bohu mnohem dále než prostý a nevzdělaný rolník, který neumí přečíst ani jedno slovo z Tóry, ale jehož srdce přetéká upřímnou láskou a radostí ke svému Stvořiteli. Bůh nepotřebuje náš intelekt a nepotřebuje naši dokonalou gramatiku, Bůh touží po našem srdci a naší upřímnosti.“

O ukrytých jiskrách a posvátnosti všeho stvořeného:

„Neexistuje na světě místo, kde by Bůh nebyl. V každém kousku hmoty, v každém zvířeti, v každém stromě a dokonce i v těch nejtemnějších myšlenkách je ukryta božská jiskra. Úkolem člověka není utíkat před světem, ale najít tuto jiskru v každodenním životě, v jídle, v rozhovoru s přítelem i v práci na poli, a pozvednout ji s láskou zpět k jejímu Zdroji. Dokonce i když člověk mluví o naprosto běžných světských věcech, může to být forma modlitby, pokud je jeho mysl upřena k nebesům.“

O skutečném smyslu čtení textů a Tóry:

„Tóra není jen kniha historických zákonů a příběhů z minulosti. Každé slovo a každé písmeno Tóry je živým, dýchajícím tělem samotného Boha. Když člověk čte Tóru s radostí a láskou, nesnaží se jen pochopit historický příběh, ale přímo se dotýká a objímá samotné božské světlo, které je v těch písmenech ukryto. Písmena jsou komnatami a ty do nich musíš vstoupit celou svou bytostí.“

1. Kdo byl Baal Šem Tov?

Jisrael ben Eliezer (Bešt), židovský mystik 18. století a zakladatel chasidského hnutí, který žil převážně na území dnešní západní Ukrajiny.

2. Co znamená titul Baal Šem Tov?

V doslovném překladu „Pán Dobrého Jména“. Ve své době se tak označovali lidé, kteří znali tajná Boží jména a dokázali skrze ně léčit nemocné bylinkami, amulety a modlitbami.

3. Co je to Chasidismus?

Masové duchovní hnutí uvnitř judaismu, které Bešt založil. Kladlo důraz na mystiku, radost, lásku k bližnímu a extatické spojení s Bohem, namísto suchého akademického studia Talmudu.

4. Jaký byl jeho vztah k přírodě?

Zcela zásadní. Bešt trávil obrovské množství času o samotě v lesích a Karpatech. Učil, že příroda je přímým zrcadlem Boha a že modlitba venku mezi stromy je často silnější než v budově.

5. Proč kritizoval tehdejší rabíny?

Viděl, že z náboženství udělali elitní, intelektuální klub. Zavedli stovky restrikcí a hrozeb, které v prostých lidech vyvolávaly jen depresi a pocit, že Boha nemohou nikdy uspokojit.

6. Co znamená termín Devekut?

„Přilnutí“. Je to ústřední chasidský koncept, který znamená neustálé, intimní a láskyplné spojení mysli a duše s Bohem v každém okamžiku, bez ohledu na to, co člověk zrovna dělá.

7. Co znamenala Simcha (Radost) v jeho učení?

Radost pro Bešta nebyla jen emocí, byl to náboženský příkaz a způsob boje proti temnotě. Věřil, že Bůh nesnáší smutek a že radost je jedinou cestou, jak strhnout zdi, které nás oddělují od nebes.

8. Měli chasidé nějakou speciální formu modlitby?

Ano, modlili se s obrovským fyzickým nasazením. Zpívali melodie beze slov (Nigunim), tleskali, pohupovali se a tancovali v kruzích, dokud nedosáhli extatického transu.

9. Jak Bešt zacházel s těmi, kteří neznali posvátné texty?

Bral je pod svou ochranu. Tvrdil, že jediné upřímné zapískání na píšťalku nebo radostný výkřik prostého pasáčka má u Boha větší hodnotu než měsíce suchého studování u arogantního rabína.

10. Jak vysvětloval zjevné násilí a hrůzy popsané v některých částech Tóry?

Učil, že text nelze číst čistě doslovně jako historický záznam zabíjení nebo trestů. Vnímal text jako mystický organismus – za každým slovem je ukryto světlo. Úkolem mystika je číst text tak hluboce, dokud z něj to světlo lásky a spásy nevytěží.

11. Uznával existenci pekla?

Podobně jako jiní hlubocí mystici věřil, že peklo je primárně stav oddělenosti od Boha, do kterého člověk uvrhne sám sebe skrze smutek, pýchu a sobectví. Radostí a láskou se peklo okamžitě rozpouští.

12. Co je to učení o „jiskrách“ (Nitzotzot)?

Převzal ho z luriánské kabaly. Bůh se při stvoření „rozbil“ a božské jiskry zapadly do temné hmoty našeho světa. Naším úkolem je skrze radostné, posvátné konání tyto jiskry najít a vysvobodit.

13. Lze vysvobodit jiskry obyčejným jídlem nebo prací?

Ano. Bešt učil, že pokud člověk jí jídlo s myšlenkou na to, že mu Bůh dává energii k dobru, právě tím jídlem vysvobozuje posvátnou jiskru v chlebu či mase obsaženou.

14. Proč to bylo tak revoluční?

Znamenalo to konec askeze. Člověk se už nemusel trýznit hlady a odříkáním. Mohl uctívat Boha tím, že naplno, vděčně a s láskou prožíval materiální svět.

15. Kdo byli Mitnagdim?

„Odpůrci“. Společenství přísných, ortodoxních rabínů (vedených Gaonem z Vilna), kteří Beštovo učení považovali za nebezpečnou herezi, protože odvádělo lidi od přísného studia ke tanci a radosti. Dokonce na chasidy uvalili exkomunikaci.

16. Jaký měl Bešt postoj ke zvířatům a přírodě?

Učil, že zvířata a rostliny mají duši a sdílejí s námi posvátné jiskry. Existuje mnoho legend o jeho neuvěřitelném soucitu i s těmi nejmenšími stvořeními, na která si odmítal stoupnout nebo jim ublížit.

17. Učil, že každý člověk má v sobě kousek Boha?

Ano, to je podstata jeho panenteismu. Bůh není jen stvořitel, který stojí mimo vesmír. Bůh je ve vesmíru a v každé lidské duši. My všichni jsme částí Boha.

18. Napsal Baal Šem Tov nějaké knihy?

Nikdy nenapsal žádnou knihu. Všechny jeho výroky a myšlenky zapsali až po jeho smrti jeho věrní žáci a shromáždili je v různých sbírkách a legendách.

19. Co je Šivchej ha-Bešt (Chvály Baala Šem Tova)?

Slavná kniha shromažďující úžasné, extatické a zázračné legendy o jeho životě, léčitelství a boji proti strachu, která byla poprvé vydána v roce 1814.

20. Proč patří do tohoto manifestu osvobozených mystiků?

Protože vzal nejtěžší a nejpřísnější právní náboženství své doby a silou vlastní duše z něj vytesal systém postavený na absolutní, bezpodmínečné radosti a tanci. Ukázal, že Boha si nelze zasloužit pýchou intelektu, ale pouze hořícím, milujícím srdcem.

Tento článek se opírá o klasické chasidské sbírky zaznamenávající ústní podání Beštových žáků, i o stěžejní díla moderního historického a akademického bádání: