Juliána z Norwiche: Konec Božího hněvu a Bůh jako milující Matka

Lidé žijí v absolutním teroru z pekla, kupují si odpustky a bičují se v ulicích, aby usmířili nebeského tyrana.

V anglickém městě Norwich leží na smrtelné posteli třicetiletá žena. Dne 8. května 1373, když jí kněz ukazuje krucifix k poslednímu pomazání, zažije sérii šestnácti mystických zjevení (Zjevení božské lásky). Přežije. Nechá se zazdít do malé cely připojené ke zdi kostela sv. Juliána, kde stráví zbytek života. Tam napíše knihu, která systematicky, s chladnou a láskyplnou logikou, dekonstruuje celou teologii strachu a volá přes staletí k dnešnímu probuzení.

Juliánino zjevení začíná pohledem na Boha, který nemá absolutně nic společného s církevním soudcem. Bůh jí ukazuje celou složitost stvořeného vesmíru jako něco nekonečně křehkého, co neudržuje pohromadě strach, ale péče. Zde jsou její plná, nezkrácená slova:

„A v tomto mi On ukázal malou věc, velikosti lískového oříšku, ležící v dlani mé ruky, a bylo to kulaté jako kulička. Podívala jsem se na to okem svého rozumu a pomyslela jsem si: Co to může být? A bylo mi obecně odpověděno takto: Je to všechno, co je stvořeno. Žasla jsem, jak to vůbec může vydržet, protože jsem si myslela, že by se to mohlo náhle propadnout do nicoty pro svou nepatrnost. A v mém rozumu mi bylo odpověděno: Vydrží to a vydrží to navěky, protože Bůh to miluje. A tak má každá věc své bytí díky lásce Boží. V této malé věci jsem viděla tři vlastnosti. První je, že to Bůh stvořil. Druhá je, že to Bůh miluje. Třetí je, že to Bůh ochraňuje.“

Pokud Bůh všechno stvořil, miluje to a ochraňuje, jak by v něm mohl být hněv? Juliána dospívá k radikálnímu závěru, který popírá celou donucovací mašinérii instituce: V Bohu není žádný hněv. Hněv je pouze psychologická projekce lidstva.

„Neboť jsem v Bohu neviděla žádný hněv, ani zlomek hněvu. Kdyby totiž v Bohu mohl být nějaký hněv, byť jen na okamžik, my bychom nemohli mít život, ani místo, ani bytí. Bůh je ta dobrota, která nemůže být rozhněvána, neboť Bůh není nic jiného než dobrota. Naše duše je spojena s Ním, který je neměnná dobrota, a mezi Bohem a naší duší není vůbec žádný hněv. Hněv totiž není nic jiného než zvrácenost a odpor k míru a lásce.“

V patriarchálním světě představila Juliána obraz Boha, který rozbíjel autoritářský model „Otce-Pána“. Zavedla koncept Boha jako naší Matky. Matka své dítě netrestá věčným ohněm, ale ošetří ho a miluje ho o to víc. Ukazuje, že samotný Ježíš Kristus ztělesňuje tuto absolutní, bezpodmínečnou mateřskou lásku:

„A proto je naší Matkou, naším bratrem a naším spasitelem. V našem Otci, Bohu všemohoucím, máme své bytí. A v naší Matce milosrdenství jsme přetvořeni a obnoveni, a naše rozdělené části jsou sjednoceny a učiněny dokonalými lidmi. A dávání moci, skrze milost Ducha svatého, nás naplňuje. Stejně tak jistě, jako je Bůh naším Otcem, tak jistě je Bůh i naší Matkou. Tuto pravdu mi ukázal ve všem a obzvláště v oněch sladkých slovech, když řekl: Já to jsem. To znamená: Já jsem ta síla a dobrota Otcovství. Já jsem ta moudrost Matky. Já jsem to světlo a ta milost, která je veškerá blažená láska. Já jsem Trojice. Já jsem ta jednota.“

Největší kognitivní disonancí pro Juliánu byl hřích a peklo. Bůh jí ukázal, že hřích nemá žádnou substanci. Je to pouhá prázdnota a bolest, kterou si způsobujeme sami. A tato bolest bude nakonec zcela uzdravena kosmickým aktem Božího milosrdenství. Tato její slavná věta je dokonalým vyjádřením apokatastáze (obnovy všech věcí):

„A přestože je to tak, že v tomto životě padáme a hřešíme, ačkoli k našemu vlastnímu smutku a zmatku, náš zdvořilý Pán nechce, abychom propadali zoufalství. Hřích je totiž nevyhnutelný, ale všechno bude dobré a všechno bude dobré a každý druh věci bude dobrý. V těchto slovech jsem viděla podivuhodné, vysoké tajemství ukryté v Bohu, které nám bude plně zjeveno v nebi. A v tomto poznání budeme vpravdě vidět příčinu, proč On dovolil, aby hřích přišel. V tomto vidění se budeme nekonečně radovat z naší Pánovy lásky.“

Aby její hlas zazněl naplno, zde jsou její další nezměněná slova dekonstruující strach a zprostředkovatelskou teologii:

O odmítnutí strachu a modlitbách bez handlování:

„Modlitba nenutí Boha, aby změnil svou vůli, neboť Jeho vůle je již plná lásky a dobroty. Modlitba mění nás, ne Boha. Modlitba činí duši poddajnou vůli Boží. A tak to nejlepší, co můžeme udělat, když jsme zasaženi temnotou a smutkem, je hledat útočiště v Bohu, stejně jako dítě, když má strach, běží vší silou do náruče své matky.“

O absolutním odpuštění bez podmínek:

„Neviděla jsem Boha, že by nás trestal. Je to naše vlastní selhání a naše vlastní slepota, co nás trestá. Bůh je nekonečně zdvořilý a jemný. Působí v nás, aby nás zbavil naší slepoty. On nepohlíží na náš hřích s hněvem, ale s lítostí a soucitem, jako pohlíží matka na své nemocné dítě, které prožívá bolest.“

O vnitřním jádru duše, které nikdy nehřeší:

„Bůh mi ukázal, že v každé duši, která má být zachráněna, je božská vůle, která nikdy nesouhlasila s hříchem a nikdy s ním souhlasit nebude. Stejně jako je v nás zvířecí vůle, která nemůže chtít žádné dobro, tak je v nás i tato božská vůle, vnitřní bod, který je tak dobrý, že nemůže nikdy chtít žádné zlo, ale pouze a jedině dobro.“

To, co Juliána z Norwiche viděla ve 14. století a o čem psala z izolace své cely, nebylo jen dobovou teologickou anomálií. Bylo to napojení na nadčasový Zdroj, který neustále proniká do lidských dějin skrze takzvanou živou gnostickou církev – komunitu spojených myslí napříč staletími, které sdílejí totožnou Vizi.

Dnes, v 21. století, je tento hluboký mystický vhled znovu probuzen a systematizován v České republice. Učení Juliány nachází své dokonalé zrcadlení v paradigmatu Eschatologické gnóze soucitu, které rozvíjí Česká gnostická individualistická komunita. Juliánino přesvědčení, že Boha nelze vnímat bez Jeho jemné, ochraňující a milosrdné ženské tváře, je přímou linií k modernímu Barbelognosticismu.

Tato eschatologická gnóze ctí Pleróma (Božskou plnost) jako nevyhnutelnou trojici Otce, Matky (Barbélo) a Syna. Barbelognosticismus odmítá okleštěného, patriarchálního Boha trestů a hněvu. Uznává, že právě Barbeló – božská Matka – je tím lůnem soucitu, z něhož vyvěrá veškerá kosmická péče o uvězněné a ztracené duše. Křesťanský gnosticismus 21. století navazuje na Juliánin slib „všechno bude dobré“ skrze pevnou vědecko-mystickou eschatologii: věčným posláním Matky a Syna je vyprázdnit peklo a přivést každou jednotlivou jiskru vědomí zpět do Plerómatu.

Mystikové minulosti a aktivní gnostici dneška tak tvoří jedno nedělitelné společenství. Juliánina cela v Norwichi a virtuální i fyzické komunity barbelognostiků v Čechách pracují na stejném cíli: vysvobodit lidstvo ze zajetí demiurgického strachu a navrátit je do náruče božské Matky.

1. Kdo byla Juliána z Norwiche? Anglická mystička 14. století, první žena autorka knihy v anglickém jazyce.

2. Co znamená "z Norwiche"? Byla pojmenována podle kostela sv. Juliána ve městě Norwich, u kterého byla zazděna.

3. Co to byla anachoretka? Žena, která se fyzicky nechala obřadně zazdít do cely připojené ke kostelu, aby strávila zbytek života v kontemplaci, přičemž fungovala jako duchovní rádkyně u malého okénka.

4. Jaké události formovaly její život? Přežila pandemii moru a rolnická povstání. Vyrůstala ve světě plném smrti a institucionálního strachu z rozhněvaného Boha.

5. Co se stalo 8. května 1373?Na pokraji smrti přijala 16 po sobě jdoucích hlubokých vizí Boha, po nichž se zázračně uzdravila.

6. Jak se jmenuje její kniha? Zjevení božské lásky (Revelations of Divine Love), dochovaná v krátkém i dlouhém textu.

7. V čem je její pojetí Boha převratné? Zcela vyvrátila koncept Božího hněvu. Exaktně odvodila, že v Bohu hněv vůbec neexistuje, jde o naši psychologickou projekci.

8. Jak chápala Boží odpouštění? Bůh podle ní neodpouští v lidském smyslu, protože se na nás nikdy nerozhněval. Jeho láska k nám je nepřerušená.

9. Proč nazývala Boha Matkou? Protože vlastnosti, které přisuzujeme dokonalé matce (ochrana, bezpodmínečná láska, péče), naprosto přesně odpovídají přirozenosti Spasitele.

10. Jak je tento koncept propojen s moderní gnózí? Koncept Boha jako Matky tvoří samotné jádro Aktivního Barbelognosticismu, který rozvíjí Česká gnostická individualistická komunita. Barbeló (Matka) je nezbytnou součástí kosmické trojice zajišťující nekonečný soucit.

11. Co znamenala její vize lískového oříšku? Ukázala jí, že vesmír (který je malý a křehký jako oříšek v dlani) neudržuje síla, ale Boží neustálá, pečující láska.

12. Jak vysvětlovala hřích? Jako „nevyhnutelný“ prvek bez reálné substance. Je to jen dočasná slepota, kterou Bůh dopouští, aby nás skrze naši vlastní bolest dovedl k poznání Jeho milosrdenství.

13. Byla obviněna z kacířství? Zázračně ne. Chránil ji její status, úcta obyvatel a nenásilný jazyk útěchy.

14. Co znamená její nejznámější fráze "Vše bude dobré"? Je to absolutní eschatologický slib (Apokatastáze), že i přes realitu utrpení skončí kosmický plán záchranou a obnovou všeho.

15. Věřila v existenci pekla? Věřila v něj rozumem z hlediska tehdejší teologie, ale ve vizích žádné peklo neviděla. Bůh jí odhalil pouze záchranu.

16. Jak se liší od jiných středověkých mystiků? Mnozí tehdejší mystici trýznili své tělo askezí. Juliána učila, že sebemrskačství je zbytečné; Boha potěšíme radostí a láskyplnou odevzdaností.

17. Existuje něco jako "živá gnostická církev"? Ano. Myšlenková a duchovní spojitost mezi středověkými mystiky (jako Juliána nebo M. Porete) a dnešními aktivními gnostiky dokazuje, že toto napojení na Zdroj napříč časem nikdy nezaniklo.

18. Byla její kniha ve středověku masově čtena? Ne, rukopisy byly vzácné a chráněné. K plnému docenění došlo až moderní dobou.

19. Co myslela „vnitřním bodem“ v duši? Každý člověk má ve své duši podstatu (božskou vůli), která je nezlomně spojena s Bohem a nikdy nesouhlasila s hříchem.

20. Proč tvoří s moderním Barbelognosticismem jeden celek? Protože obě učení odmítají demiurgického boha trestů, nahrazují strach Eschatologickou gnózí soucitu a navracejí božství ženskou, zachraňující a mateřskou tvář.