Lev Nikolajevič Tolstoj: Křesťanský anarchismus a demontáž náboženství

Stát a církev tvořily jeden celek, který žehnal dělům, posílal miliony lidí na jatka válek a nazýval to vlastenectvím a křesťanskou povinností.

Bůh byl degradován na nebeského generála, který rozdává vítězství a trestá neposlušné.

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), bohatý aristokrat a celosvětově uctívaný spisovatel, se do tohoto systému narodil a dlouho z něj těžil. Po padesátém roce života však nahlédl za oponu. Zjistil, že celé takzvané „křesťanské“ uspořádání světa je v absolutním a přímém rozporu s tím, co Ježíš Kristus skutečně učil. Tolstoj odmítl veškerá dogmata, zázraky, trojice i kněžskou hierarchii a soustředil se na jediný, naprosto revoluční text: Kázání na hoře.

Tolstoj si uvědomil, že církev vzala Ježíše, udělala z něj Boha, kterého je třeba uctívat rituály, ale jeho praktické učení zcela vymazala. Ježíšovo učení shrnul do pěti bodů: nerozhněváš se, nesesmilníš, nebudeš přísahat (nesložíš přísahu státu ani soudu), neodporuj zlu násilím a miluj své nepřátele.

Církev a stát dělaly přesný opak. Tolstoj ve své knize Království Boží je ve vás (1893) – kterou ruská cenzura okamžitě zakázala a musela být vydána tajně v Německu – naprosto dekonstruoval podstatu církevní instituce.

Zde jsou jeho plná, nezkrácená slova odhalující podstatu církve:

„Církve jakožto církve, tedy jako instituce potvrzující svou vlastní neomylnost, jsou instituce protikřesťanské. Mezi církvemi a křesťanstvím není pouze naprostý rozdíl, ale je mezi nimi naprosté nepřátelství. Jedno je symbolem pýchy, násilí, samozvané autority, strnulosti a smrti. Druhé je symbolem pokory, pokání, poddajnosti, pohybu a života. Nelze sloužit oběma současně. Je nutné vybrat si jedno, nebo druhé. Lidé se mýlí, když si myslí, že církve jsou organizace, jejichž základem je křesťanství, a že se pouze mírně odchýlily od pravdy, ale že mohou být napraveny. Církve jakožto organizace usilující o nadvládu nad masami jsou ztělesněním lži a krutosti a nemají v sobě z křesťanství vůbec nic.“

Tolstoj ukázal, že Boha nelze uctívat ve zlatých chrámech, když ty samé chrámy žehnají zbraním, které mají zabíjet bratry z jiných národů.

Základním kamenem Tolstého filozofie se stalo Kristovo pravidlo: „Neodporujte zlému. Ale kdokoli tě udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ (Matouš 5:39).

Tolstoj tento verš nebral jako nedosažitelný ideál pro světce, ale jako absolutně logický, praktický a jediný fungující zákon pro celou lidskou společnost. Tvrdil, že pokud na násilí odpovíte násilím, pouze násilí zdvojnásobíte. Stát, který si osobuje právo trestat, věznit a popravovat lidi, aby „zabránil zlu“, je ve skutečnosti největším pěstitelem zla na zemi.

Stát je totiž podle Tolstého pouze skupina lidí, která získala moc nad ostatními a udržuje ji hrozbou fyzické likvidace. Ve svém stěžejním spise V čem spočívá má víra (1884) napsal tato silná slova o moci, soudech a vojácích:

„Pochopil jsem, že celá organizace našeho života, všechny naše soudy a tresty, všechny naše armády a války, nejsou ničím jiným než jedním obrovským odmítnutím Kristova učení. Kristus nám přikázal, abychom neodporovali zlu násilím, ale my jsme vytvořili celou strukturu naší společnosti právě na odporování zlu násilím. Zjistil jsem, že to, co lidé nazývají spravedlností, je ve skutečnosti jen pomsta a krutost. Uvědomil jsem si, že pokud bych přijal Kristovo učení, nesměl bych se podílet na žádném z těchto násilných činů. Nesměl bych být vojákem, nesměl bych být soudcem, nesměl bych být porotcem, nesměl bych se podílet na státní správě, která je založena na donucování a strachu. Zlo nelze vyhnat zlem, temnotu nelze vyhnat temnotou. Pouze láska může překonat nenávist a pouze nenásilí může zastavit kolotoč vraždění.“

Tímto postojem Tolstoj vynalezl moderní křesťanský pacifismus a anarchismus (odmítnutí vlády člověka nad člověkem). Jeho myšlenky později převzal a uvedl do praxe Mahátma Gándhí v Indii.

Pravoslavná církev v Rusku byla srostlá s carským státem. Tolstého učení podkopávalo samotné základy impéria, protože pokud by vojáci poslechli Tolstého (a tedy Krista), odložili by zbraně a stát by ztratil moc.

Dne 24. února 1901 vydal Nejsvětější vládní synod ruské pravoslavné církve oficiální edikt, kterým hraběte Lva Nikolajeviče Tolstého exkomunikoval (vyobcoval) z církve. Prohlásili ho za falešného proroka, sluhu Antikrista a zakázali mu křesťanský pohřeb.

Tolstoj se neomluvil. Naopak, exkomunikaci přijal jako čest a v dubnu téhož roku sepsal svou slavnou Odpověď synodu. Zde shrnul své vyznání Boha osvobozené od všech pověr. Toto je plné znění jeho nejdůležitější argumentace z této odpovědi:

„Začal jsem tím, že jsem miloval svou pravoslavnou víru více než svůj vlastní klid, ale pak jsem zjistil, že pravdu musím milovat více než cokoliv jiného. A zjistil jsem, že pravda není v církvi. To, že jsem se zřekl církve, která se nazývá pravoslavnou, je naprosto pravdivé. Ale nezřekl jsem se jí proto, že bych se bouřil proti Bohu, nýbrž naopak proto, že chci Bohu sloužit celou silou své duše. Je pravda, že neuznávám Boha jako nepochopitelnou trojici, ani jako stvořitele, který za šest dní stvořil svět, a odmítám představu Krista jako Boha, který zemřel za naše hříchy. Ale věřím v Boha, kterého chápu jako Ducha, jako Lásku a jako Princip všeho. Věřím, že On je ve mně a já jsem v Něm. Věřím, že vůle Boží je nejjasněji a nejsrozumitelněji vyjádřena v učení člověka jménem Ježíš, kterého považovat za Boha a ke kterému se modlit pokládám za největší rouhání. Věřím, že skutečné blaho člověka spočívá v plnění Boží vůle, a že Jeho vůlí je, aby se lidé navzájem milovali a aby jednali s druhými tak, jak chtějí, aby druzí jednali s nimi.“

Tolstoj byl neúnavným spisovatelem, který rozebíral vše od vlastenectví až po podstatu utrpení. Aby jeho radikální hlas zazněl čistě, bez zkracování, předkládáme tyto jeho další klíčové plné citace.

O vlastenectví jako nástroji na zabíjení (Z eseje Křesťanství a vlastenectví):

„Vlastenectví ve svém nejjednodušším, nejjasnějším a nejpochybnějším smyslu není pro vládce ničím jiným než nástrojem pro dosažení jejich vlastních ambiciózních a zištných cílů. A pro ovládané lidi není vlastenectví ničím jiným než zřeknutím se lidské důstojnosti, zdravého rozumu a vlastního svědomí. Je to otrocké podřízení se těm, kteří jsou právě u moci. Vlastenectví vyžaduje, aby člověk upřednostňoval svůj vlastní národ nebo stát před všemi ostatními národy a státy, což přímo odporuje základnímu křesťanskému zákonu lásky ke všem lidem bez ohledu na to, kde se narodili nebo jakým jazykem mluví.“

O iluzi lidských soudů a trestů (Z knihy Království Boží je ve vás):

„Lidé si vymysleli zákony, aby ospravedlnili své vlastní krutosti. Myslí si, že když se shromáždí v budově, kterou nazvou soudem, a když si obléknou speciální taláry a budou číst z knih, které sami napsali, že tím získají právo soudit a trestat své bližní. Ale žádný člověk nemá právo soudit jiného člověka. Každý trestný čin je pouze důsledkem nedostatku lásky a pochopení ve společnosti. Když stát vezme člověka a zavře ho do klece jako zvíře nebo ho zabije, stát tím nenapravuje zlo. Stát tím pouze přidává další zlo do světa a potvrzuje lidem, že násilí je legitimní způsob řešení problémů.“

O skutečném Království Božím a tichu uvnitř (Z deníkových záznamů):

„Království Boží nepostupuje s vnější okázalostí, nelze ho najít v budovách z cihel a kamene, ani v rituálech a ceremoniích. Království Boží se šíří tiše a neviditelně uvnitř lidského srdce. Zrození tohoto království v duši nastává tehdy, když člověk pochopí nesmyslnost svého sobeckého života a odevzdá se vůli Lásky. Žádná vnější síla, žádná armáda ani vláda nemůže zničit Království Boží, jakmile jednou zapustí kořeny v člověku, který se rozhodl žít v pravdě a odmítnout lež.“

O podstatě pravého náboženství (Z eseje Náboženství a morálka):

„Skutečné náboženství není víra v to, co nám říkají kněží, ani přijímání dogmat, která nedávají smysl. Skutečné náboženství je ustavení nového vztahu mezi člověkem a nekonečným vesmírem, který ho obklopuje. Je to probuzení k vědomí, že můj život není oddělený od života ostatních bytostí, ale že jsme všichni propojeni neviditelnou sítí bratrství. Bůh se neprojevuje v zázracích a porušování přírodních zákonů, Bůh se projevuje v neustálém a nepřetržitém směřování lidského vědomí od tmy ke světlu, od sobectví k oběti, od násilí k míru.“

Tolstoj zemřel v roce 1910 na malé železniční stanici v Astapovu. Uprchl z domova, od svého majetku i od rodiny, protože už nesnesl ten hrozný rozpor mezi životem bohatého aristokrata a učením, které hlásal. Zůstal na cestě k absolutní jednoduchosti. Pravoslavná církev zakázala svým kněžím odsloužit za něj mši. Byl pohřben bez kříže, bez obřadů, jen tiše uložen do země u Jasné Poljany. Ale jeho myšlenky se staly roznětkou pro miliony lidí, kteří pochopili, že Ježíš nebyl zakladatelem imperiální církve, ale prvním a největším učitelem nenásilí.

1. Kdo byl Lev Nikolajevič Tolstoj? Jeden z nejslavnějších světových spisovatelů (autor Vojny a míru), který v pozdějším věku zavrhl svou literární slávu, majetek i církev a stal se radikálním křesťanským myslitelem a pacifistou.

2. Co u něj vyvolalo duchovní krizi? Na vrcholu slávy a bohatství, kolem padesátého roku života, ho přepadla absolutní existenciální beznaděj. Uvědomil si, že sláva a majetek neochrání člověka před smrtí a nesmyslností. Téměř spáchal sebevraždu, dokud nezačal studovat podstatu Kristova učení.

3. V čem spočívá jeho "Křesťanský anarchismus"? V přesvědčení, že pokud má být člověk skutečným křesťanem, musí absolutně odmítnout státní moc. Stát podle něj existuje jen díky násilí, soudům, vězením a armádě, což vše je v přímém rozporu s Kristovým učením o lásce a neodporování zlu.

4. Uznával Tolstoj Bibli jako celek? Ne. Zavrhl Starý zákon, apoštola Pavla i zprávy o zázracích. Soustředil se výhradně na Ježíšovo Kázání na hoře (Matouš 5-7), které považoval za jediný praktický a závazný kodex pro lidstvo.

5. Jak vnímal Ježíše Krista? Odmítl dogma o Svaté trojici a Ježíšově božství. Považoval Ježíše za nejdokonalejšího člověka a nejvyššího učitele morálky a lásky, kterého je modloslužebné uctívat jako Boha, místo abychom žili podle jeho pravidel.

6. Co bylo jádrem Tolstého teologie? Doktrína nenásilí, shrnutá v Kristově příkazu „neodporujte zlému násilím“. Jakékoliv použití síly, byť s dobrým úmyslem, podle něj rodí jen další zlo.

7. Jak vnímal oficiální pravoslavnou církev? Jako podvodnou a protikřesťanskou instituci, která se spojila se státem, zradila Krista a stala se symbolem pýchy, strnulosti a žehnání zbraním.

8. Co se stalo v roce 1901? Nejsvětější synod ruské pravoslavné církve vydal edikt, kterým Tolstého oficiálně exkomunikoval (vyobcoval) a zakázal věřícím číst jeho díla.

9. Litoval Tolstoj své exkomunikace? Vůbec ne. Napsal svou slavnou Odpověď synodu, kde prohlásil, že oddělení od takové církve je mu ctí, a kde vyložil svou čistou víru v Boha jako všudypřítomného Ducha a Lásku.

10. Jaký měl názor na vlastenectví? Tolstoj považoval vlastenectví za těžkou morální nemoc a umělý nástroj, jak vládnoucí třída nutí lidi nenávidět a zabíjet se navzájem, přičemž láska by neměla mít hranice států.

11. Co si myslel o soudech a trestech smrti? Považoval je za organizované zlo. Nikdo nemá právo soudit druhého. Trest nevede k nápravě, pouze prohlubuje krutost ve společnosti.

12. Jaký vliv měl Tolstoj ve světě? Jeho kniha Království Boží je ve vás zásadně ovlivnila Mahátmu Gándhího (se kterým si dopisoval) při formování hnutí nenásilného odporu, které nakonec osvobodilo Indii.

13. Byl Tolstoj stoupencem církevních svátostí (křest, eucharistie)? Ne. Považoval je za magické rituály, které církev vymyslela, aby udržela lidi v nevědomosti a závislosti na kněžích, namísto aby lidé měnili svůj morální život.

14. Žil podle svých myšlenek? Snažil se o to, což vedlo k obrovským konfliktům v rodině (hlavně s manželkou Sofií). Zřekl se autorských práv, stal se vegetariánem, šil si vlastní boty a pracoval na poli s rolníky.

15. Bál se Tolstoj smrti? Ve svém krizovém období ano, smrt pro něj představovala absolutní prázdnotu. Skrze odevzdání se Lásce a splynutí s Vůlí vesmíru strach ze smrti zcela překonal.

16. Jak Tolstoj definoval Boha? Ne jako osobu na oblaku, ale jako nekonečný Princip, Vůli, Lásku a Ducha, který se nachází uvnitř každého člověka (proto "Království Boží je ve vás").

17. Jaké je poslání člověka podle Tolstého? Žít v pravdě, milovat všechny bytosti bez ohledu na národnost, nepodílet se na vládním násilí (včetně odmítnutí vojenské služby) a přiblížit se tak nekonečnému Bohu.

18. Kdo byli "Tolstojovci"? Hnutí lidí, kteří následovali jeho myšlenky, zakládali pacifistické zemědělské komunity a odmítali vojenskou službu (za což byli v Rusku carském i sovětském krutě pronásledováni).

19. Jak Tolstoj zemřel? Ve věku 82 let opustil uprostřed noci tajně svůj dům, aby dožil v absolutní chudobě a askezi, ale na cestě dostal zápal plic a zemřel na nádraží v Astapovu.

20. Proč patří do databáze gnostického soucitu? Tolstoj dekonstruoval iluzi hrubé moci. Dokázal, že Láska nepotřebuje žádnou budovu ani zbraň, a že institucionální křesťanství se zradou stalo antitezí toho, koho samo uctívá.

Při studiu Tolstého křesťanského anarchismu vycházíme výhradně z jeho vlastních teologických a filozofických spisů, za které byl cenzurován a exkomunikován. Všechny do češtiny přeložené citace pocházejí v plném, nezkráceném znění z těchto jeho originálních děl: