Šimon Mág a Simoniáni: Otec gnosticismu, nebo oběť křesťanské propagandy?

Jméno Šimona Mága je v tradičních křesťanských kruzích, kázáních i liturgických textech dodnes vyslovováno s hlubokým odporem a nenávistí. Pro ortodoxii představuje absolutní archetyp kacíře, podvodníka a muže, jehož pýcha jej dovedla až ke snaze koupit si Ducha svatého za peníze (odtud pochází i termín simonie neboli svatokupectví). Heresiologové jej označili za „otce vší hereze“ a zakladatele takzvané gnostické školy. Pokud však chceme v 21. století proniknout k historické pravdě, musíme odložit staletí účelové propagandy a podívat se na Simoniánské hnutí z pohledu religionistiky, hlubinné psychologie a původních textů.

Nový zákon potřeboval jasného nepřítele, na kterém by demonstroval triumf apoštolské autority. Tímto nepřítelem se stal právě Šimon. Původní text jej však vůbec nepopisuje jako gnostika, nýbrž výhradně jako mága. Následující citace z 8. kapitoly Skutků apoštolů (ve znění Českého ekumenického překladu z bibleserver.com) ukazuje klasickou ukázku cílené diskreditace postavy:

⁹ Byl tam jeden muž jménem Šimon, který už dlouho v tom městě provozoval magii a ohromoval samařský lid; říkal o sobě, že je někdo velký. ¹⁰ Všichni, od nejmenšího až po největšího, mu naslouchali a říkali: „On je ta Boží moc, která se nazývá Veliká.“ ¹¹ Naslouchali mu proto, že je dlouhý čas ohromoval svými magickými kousky. […]

¹⁸ Když Šimon viděl, že se dává Duch svatý vkládáním rukou apoštolů, přinesl jim peníze ¹⁹ a řekl: „Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“ ²⁰ Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať zhynou s tebou, protože sis myslel, že Boží dar se dá získat za peníze! ²¹ Nemáš na této věci podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. ²² Odvrať se proto od této své špatnosti a pros Pána, zda by ti ten úmysl tvého srdce nemohl být odpuštěn. ²³ Vidím totiž, že jsi pln hořké žluči a v poutech nepravosti.“ ²⁴ Šimon odpověděl: „Modlete se za mne k Pánu, aby mě nepostihlo nic z toho, co jste řekli.“

Tento text není objektivním historickým záznamem, ale teologickou zbraní. Prezentuje Šimona jako povrchního šarlatána, který touží po moci, a zcela ignoruje jeho filozofické učení. Jméno Šimona Mága se tak stalo trvalým synonymem pro pýchu a rouhání.

Ústředním bodem Šimonova učení byl koncept, že on sám (nebo síla skrze něj působící) je takzvaná Megale Dynamis – Velká moc Boží. V kontextu tehdejšího myšlení toto označení odráží jeho hluboce synkretický charakter. Nešlo o kouzelnický trik, ale o propracovanou emanaci z nepochopitelného, nejvyššího Boha. Tato „Velká Moc“ stojí vysoko nad běžnými stvořitelskými anděly (Archonty), jež utvářely hmotný svět, a prostupuje celým univerzem jako oživující duchovní princip.

Ozvěny tohoto Simoniánského konceptu nacházíme přímo ve spisech z Nag Hammádí. V textu Koncept naší Velké moci (Kodex VI, 4), obsaženém v Naghammadské gnostické Bibli 2.0, se tato moc sama zjevuje a vysvětluje kosmické dějiny spásy:

„¹ Toto je koncept naší velké moci, kterou Otec pravdy zjevil těm, kdo patří k neochvějné a neporušitelné generaci. Svět, v němž žijeme, byl stvořen v nedokonalosti a temnotě silami, které neznají pravého Boha. Tyto síly – vládci a Archonti – si myslí, že jsou pány vesmíru, a uvrhli lidstvo do okovů nevědomosti, utrpení a času.“

„² Dějiny tohoto kosmu jsou rozděleny na věky. V prvním období vládla úplná slepota, kdy lidé sloužili hmotným modlám a netušili nic o svém božském původu. Ve druhém období, které nastalo s příchodem Spasitele, sestoupila do hmoty Velká Moc jako světlo, které prorazilo temnotu. Spasitel přinesl poznání (gnózi), rozdělil lidi na ty, kdo milují pravdu, a ty, kdo zůstávají věrni hmotě, a ukázal cestu vykoupení skrze duchovní vzkříšení.“

„³ Třetí a poslední období přinese konečné zúčtování s mocnostmi tohoto světa. Hmotný vesmír, zkažený hříchem a nevědomostí, bude shořen v ohni a zcela rozpuštěn. Všechny archontské síly, které tyranizovaly lidské duše, budou svrženy do hlubin chaosu a zničeny.“

K Simoniánskému učení se váže fascinující a nesmírně silný mýtus o Heleně. Podle tradice Šimon vykoupil z nevěstince v syrském Týru ženu jménem Helena a prohlásil ji za první myšlenku Boha (Ennoia/Epinoia). Tato prvotní božská myšlenka zplodila anděly a mocnosti, které však proti němu povstaly, uvěznily ji v hmotném světě a nutily ji přecházet z jednoho ženského těla do druhého (údajně byla i Helenou Trojskou), až nakonec skončila na dně společnosti v nevěstinci. „Velká Moc“ (Šimon) sestoupila do světa výhradně proto, aby tuto zneuctěnou božskou jiskru zachránila.

Pro moderního člověka se zde otevírá hluboký rozměr, který fascinoval i švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga. V kontextu jungovské psychologie a jeho spisu Červená kniha lze mýtus o Heleně vnímat jako dokonalý obraz vnitřního rozštěpení lidské duše. Helena zde představuje potlačenou a v nevědomí uvězněnou animu (nevědomý ženský prvek v muži, respektive hlubokou citovou a duchovní složku lidské psýché), kterou ovládly chladné, racionální a mocenské síly vládců (archontů). Záchrana Heleny z nevěstince není jen starověkou bájí o padlé bohyni, ale nadčasovým poselstvím o nutnosti integrace vlastního stínu a záchrany vlastní duše z bahna materialismu a vnějších iluzí.

Církevní otcové si uvědomovali, jak mocné a přitažlivé toto učení je. Proto bylo nutné Simoniáni mocensky i ideologicky zlikvidovat. Křesťanští hereziologové z Šimona účelově vytvořili zakladatele „gnostické školy“ a posléze k němu uměle přiřadili jeho učedníka Menandra i další učitele, aby tak snáze zdiskreditovali celou síť svých oponentů.

Absurditu této propagandy nejlépe dokládá Irenej z Lyonu ve svém díle Adversus Haereses (I.23.1). Irenej zde demagogicky a s ironií tvrdí: „Tento muž [Šimon] byl mnoha lidmi oslavován jako bůh a učil, že to byl on sám, kdo se zjevil mezi Židy jako Syn, sestoupil v Samaří jako Otec a přišel k ostatním národům jako Duch svatý.“ Tímto prohlášením se Irenej snažil Šimona vykreslit jako pomateného megalomana.

Nenávist k tomuto muži byla natolik hluboká, že existovaly polemické spisy (např. Epistula Apostolorum), které byly zaměřené výhradně proti Šimonovi a Cerinthovi. Tato systematická kampaň zajistila, že na Šimona Mága dopadla ta nejtemnější kletba křesťanské historie.

Pro správné pochopení tématu je nezbytné ukotvit si základní terminologii:

Byl Šimon Mág prvním gnostikem?

Historicky je nemožné jednoznačně určit, zda byl Šimon vůbec prvním gnostikem. Podle takzvané Messinské definice gnosticismu i podle zkoumání moderní vědy je mnohem přesnější a bezpečnější považovat jej za před-gnostika (pre-gnostika) nebo proto-gnostika, který gnostickému hnutí teprve připravoval půdu.

Co je to Simoniánství?

Jedná se o synkretické duchovní hnutí odvozující svůj původ od Šimona ze Samaří. Vyznačovalo se vírou ve „Velkou Moc“, která sestoupila do světa, aby zachránila padlou božskou myšlenku (Epinnoiu/Helenu) a osvobodila lidstvo od nadvlády stvořitelských andělů, kteří udržovali svět v nevědomosti.

Jaký byl vztah Šimona Mága a apoštola Petra?

Vztah byl otevřeně nepřátelský. V knize Skutků apoštolů je popsán jejich střet, kdy se Šimon snažil od Petra koupit schopnost předávat Ducha svatého. V pozdějších pseudo-klementinských spisech je tento konflikt doveden do roviny magických soubojů a ostrých filozofických disputací.

Příběh Šimona a Heleny z Týru je varováním před tím, jak snadno dokáže vítězná ortodoxie přepsat dějiny a z hlubokých filozofických myšlenek učinit pouliční magii a bláznovství. Simoniáni reprezentují archetypální vzdor vůči systému, který si osobuje monopol na pravdu. Odmítli autoritu biblických zákonodárců i apoštolských institucí a hledali Boha jako neomezenou, vnitřně prožívanou „Velkou Moc“.

Pro hlubší pochopení toho, jak ranní (proto)gnostici skutečně vnímali svět, je naprosto nezbytné číst autentické texty, nikoliv pouze zprávy jejich vrahů a kritiků. Detailní vhledy a úplné znění zmíněného textu Koncept naší Velké moci přináší expertní edice Naghammadská gnostická Bible 2.0 (v překladu a edici Bc. Josefa Šédla, DiS.). Ponořením se do těchto primárních zdrojů se čtenáři otevírá svět, kde poznání vítězí nad strachem a kde je každá lidská duše volána k návratu ke svému hvězdnému původu.