Článek
Když přišel domů, objal mě, políbil a vždy se zajímal o to, jaký jsem měla den. Tak proč bych měla pochybovat?
Ten večer jsem neměla být ve městě. Měla jsem být doma, v teple, se sklenkou vína a knížkou v ruce. Ale kamarádka měla narozeniny a přes veškerou mou lenost mě nakonec přemluvila, ať s ní zajdu na večeři. Bylo to v jedné malé restauraci, kam jsme chodily už léta. Přišla jsem o něco později a jakmile jsem vstoupila, rozhlédla jsem se kolem. A tehdy jsem ho uviděla.
Seděl u stolu blízko okna. A naproti němu seděla žena. Neznámá, usměvavá, evidentně dobře naladěná. A on? Držel ji za ruku. Usmíval se tím způsobem, jakým se kdysi usmíval na mě. Takhle se smál, když jsme se seznámili. Když jsme spolu chodili na první schůzky. Bylo to jako facka.
Prvních pár vteřin jsem tam jen stála. Nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem uvěřit, že ten muž, který se každé ráno loučí polibkem, který mi píše zprávy, že mě miluje, sedí teď naproti jiné ženě a dává jí tu samou něhu. Najednou se mi podlomila kolena.
„Je ti dobře?“ šťouchla do mě kamarádka, která si všimla mého výrazu. Jen jsem zavrtěla hlavou. Bylo mi špatně. Nevěděla jsem, co dělat. Jít tam? Udělat scénu? Nebo prostě odejít a tvářit se, že jsem to neviděla? Ale jak bych mohla? Jak bych mohla zapomenout na ten pohled, na to gesto, na tu ruku na její dlani?
Než jsem se stihla vzpamatovat, číšník k nim přinesl víno. Připili si. A v tu chvíli jsem věděla, že musím pryč. Rychle. Tak rychle, jak jen to šlo. Kamarádka mi volala jméno, ale já ji neslyšela. V uších mi hučelo. Moje dokonalé manželství se v jediné vteřině rozpadlo na prach.
Domů jsem se vrátila dřív, než on. Lehla jsem si do postele a dívala se do stropu. Srdce mi bušilo. Pořád jsem doufala, že to byl omyl. Že to třeba byla kolegyně. Že jen řešili něco pracovního. Že to celé nebylo tak, jak se zdálo. Ale hluboko uvnitř jsem věděla pravdu.
Když dorazil domů, byl stejný jako vždycky. Usmál se na mě, políbil mě na čelo a zeptal se, jak jsem se měla. A já v tu chvíli pochopila, že tohle byl jen další večer v jeho dokonalém dvojím životě. Ale pro mě už nikdy nic nebude jako dřív.
