Článek
Každé výročí jsme slavili jinak – někdy večeří v luxusní restauraci, jindy víkendovým výletem. Letos mi ale řekl, že si mám nechat večer volný a že pro mě má překvapení.
Těšila jsem se. Myslela jsem si, že půjdeme někam na večeři, nebo že dostanu nějaký krásný dárek – možná šperk nebo něco symbolického. Ale když přišel domů, místo velkého gesta mi do ruky podal malou, černou krabičku.
„Otevři ji,“ řekl s úsměvem.
Byla jsem překvapená. Krabička byla lehká, na dotek hebká, ale něco v jeho pohledu mi přišlo zvláštní. Když jsem ji začala otevírat, měla jsem pocit, že se mi chvějí ruce.
A pak jsem ji uviděla.
Uvnitř byla malá USB flashka.
Zmateně jsem se na něj podívala. „Co to je?“
„Podívej se na to,“ odpověděl a podal mi notebook.
Měla jsem zvláštní pocit, ale poslechla jsem. Zasunula jsem USB do počítače a na obrazovce se objevila jediná složka nazvaná Pravda.
Klikla jsem na ni.
Uvnitř bylo několik videí. Rozklepala se mi ruka, když jsem otevřela první.
Obraz byl roztřesený, jako by to bylo natočené z mobilu. Chvíli trvalo, než jsem pochopila, na co se dívám. Byla to naše ložnice. Marek tam seděl na posteli… ale nebyl sám. Vedle něj byla žena. Neznámá. Smáli se spolu, dotýkali se. Pak se začali líbat.
Nedýchala jsem.
Rychle jsem zavřela video a klikla na další. Bylo stejné. Jiné místo, jiná žena. Další a další důkazy.
Marek se na mě celou dobu díval. V jeho tváři nebyl strach ani lítost. Spíš… klid.
„Chtěl jsem, abys to věděla,“ řekl tiše.
Podívala jsem se na něj s očima plnými slz. „Proč? Proč mi to ukazuješ?“
Naklonil hlavu na stranu. „Protože už mě to unavuje. Tajnosti, výmluvy… Myslím, že je čas, aby ses rozhodla. Chceš pokračovat, nebo chceš odejít?“
Cítila jsem, jak se mi všechno hroutí. Naše manželství, všechna ta krásná léta, všechny vzpomínky… A najednou mi došlo, že Marek to měl celou dobu pod kontrolou. Nebyl to muž, kterého jsem milovala. Byl to někdo úplně jiný.
Pomalu jsem zavřela krabičku.
A věděla jsem, že nic už nikdy nebude stejné.
