Článek
„To bude nějaký super dárek,“ pomyslel jsem si. A měl jsem pravdu – bylo to super… alespoň pro manželku. Uvnitř byl totiž voucher na tříměsíční členství v luxusním fitku.
„To bude skvělé, konečně se zase dostaneš do formy,“ řekla nadšeně. A já, abych nekazil Vánoce, jsem se tvářil, že mám radost.
První den ve fitku
Hned po svátcích, kdy jsem se sotva odkutálel od vánočního stolu, jsem si řekl, že je čas začít. Vzal jsem si novou sportovní soupravu, kterou mi manželka koupila spolu s voucherem, a vyrazil.
Při vstupu mě uvítal trenér, který vypadal, že by dokázal zvednout osobák jednou rukou. „To zvládnete,“ povzbuzoval mě, když jsem se po pěti minutách na rotopedu tvářil, že už jsem odcvičil na rok dopředu.
Po hodině jsem měl pocit, že umřu. Všechno mě bolelo a byl jsem rozhodnutý, že se sem už nikdy nevrátím. Ale pak přišla manželka. „Jak to šlo?“ zeptala se nadšeně. A protože jsem se nechtěl přiznat, že jsem zničenej po jedné lekci, odpověděl jsem: „Super, těším se na zítřek.“
Další pokusy
Zítřek ale nikdy nepřišel. Voucher ležel na stole a já si vždycky našel důvod, proč nejít. Jednou jsem měl moc práce, jindy mě bolela noha, pak zase „nebyl správný den“. A víte, co je na tom nejhorší? Když mi manželka řekla, že půjde se mnou, dostal jsem opravdovou paniku.
„Víš, drahá, možná bych měl začít s něčím mírnějším. Třeba s chůzí. Nebo jóga, to by mohlo být fajn,“ snažil jsem se to zachránit.
Jak to skončilo?
Voucher nakonec propadl. Manželka sice byla zklamaná, ale já jsem si slíbil, že to napravím – svým tempem. Objednal jsem si pár cvičebních videí na doma, koupil činky a začal. Pravda, zatím jsem spíš u těch videí seděl a jedl popcorn, ale důležité je, že jsem aspoň udělal první krok.
Manželka to už vzdala. „Hlavně buď zdravý,“ řekla mi jednou večer, když jsem si dával druhou porci bramborového salátu. No a já? Já se snažím. Opravdu! Jen to jde trochu pomaleji, než jsme si oba představovali.
