Článek
Poslední dobou se Honza začal chovat zvláštně. Místo, aby se mnou trávil čas jako dřív, často se vymlouval. „Musím něco zařídit,“ říkal tajemně, nebo prostě neodpovídal na zprávy. Nejdřív jsem si myslel, že se možná zamiloval a nechce to zatím nikomu říct. Ale jeho chování bylo čím dál podivnější. Jednou jsem ho zahlédl ve městě s podivnou skupinkou lidí, ale když jsem se ho na to zeptal, jen odmávl ruku: „Ale to nic není, starám se o něco důležitého.“
Jednoho dne jsem se rozhodl, že zjistím pravdu. Čekal jsem na něj před jeho domem a sledoval ho. Po několika minutách vyšel ven, rozhlédl se a rychle zamířil do boční ulice. Držel jsem se v dostatečné vzdálenosti, abych nebyl nápadný. Vedl mě k budově, kterou jsem nikdy předtím neviděl – starý, opuštěný dům na kraji města.
Srdce mi bušilo, když Honza zmizel za dveřmi. Rozhodl jsem se ho sledovat. Opatrně jsem se vplížil dovnitř a zůstal stát v naprostém šoku. Přede mnou se rozprostřela místnost plná počítačů, obrazovek a techniky, kterou bych nikdy nečekál na takovém místě. A uprostřed toho všeho stál Honza – programoval něco na obrazovce a kolem něj byli lidé, kteří vypadali jako z hackerského filmu.
„Co to sakra je?!“ vykřikl jsem a v tu ránu na mě upřelo zraky několik lidí. Honza zbledl. „Co tu děláš?!“ zašeptal roztřesenĝ. „Musíš odejít!“
Ale to už bylo pozdě. Chtěl jsem odpovědi a chtěl jsem je hned. Honza mě vzal stranou a začal mi vše vysvětlovat. Pracoval na projektu, který mohl změnit způsob, jak lidé věnují pozornost internetu. Vyvíjel software, který dokázal předpovědět virální obsah a manipulovat s algoritmy sociálních sítí. „Můžeme ovlivnit, co lidé uvidí na internetu. Můžeme posilovat zprávy, které si zaslouží pozornost, a potlačit nesmysly,“ vysvětloval nadšeně.
Byl jsem v absolutním šoku. „To je ilegální, Honzo!“ vykřikl jsem. „Tohle je manipulace!“
„Je to jen nástroj,“ namítl klidně. „Záleží na tom, jak ho použijeme.“
Odešel jsem odtamtud se smíšenými pocity. Můj nejlepší přítel mě zatahoval do něčeho obrovského a nebezpečného. Nemohl jsem uvěřit, že to dělá už několik měsíců a nic mi neřekl. Co mám dělat? Měl bych ho udat? Nebo ho podržet jako věrný přítel?
Celou noc jsem nespal. Druhý den jsem se s ním sešel a dal mu ultimátum. „Buď s tím přestaneš, nebo se obrátím na policii.“ Honza na mě dlouho hleděl. Pak jen pokrčil rameny. „Dobře,“ řekl nakonec. „Udělej, co uznáš za vhodné.“
A tak jsem musel učinit rozhodnutí, které mi změnilo život. Zavolal jsem anonymně policii a dal jim tip. Nikdy jsem už Honzu neviděl. Od té doby zmizel a já dodnes nevím, co se s ním stalo. Občas si pokládám otázku – učini jsem správně, nebo jsem zradil svého nejlepšího přítele?
